6
LUTHER USEDL KE STOLU V MALÉ, VELMI JEDNODUŠE zařízené zasedací místnosti. Staré židle a stůl poznamenaly tisíce škrábanců. Nepříliš čistý koberec taky něco pamatuje. Kromě jeho spisu ležely na stole jen vyrovnané navštívenky. Vzal jednu do ruky a prstem sledoval název firmy. „Legal Services, Inc“. Zdejší právníci nejsou v oboru špička, nemohou se měřit s významnými firmami v centru. Absolventi právnických učilišť třetího řádu bez praxe v tradičních institucích se tu profesionálně protloukají v naději, že jim náhoda přihraje do rukou štěstí. Ale jejich sny o velkých kancelářích, velkých klientech a hlavně o velkých penězích postupem času blednou. Luther však nežádá to nejlepší. Potřebuje jen někoho s příslušným diplomem, kdo umí sestavit základní právně platné dokumenty.
„Všechno je v pořádku, pane Whitney.“ Mládenec vypadá na pětadvacet a je dosud plný naděje a energie. Tohle není jeho cílová stanice. Očividně tomu pořád věří. Z unavené, ztrhané, těstovité tváře staršího muže za ním už naděje vyprchala. „To je Jerry Burns, vedoucí kanceláře, bude druhým svědkem vašeho posledního pořízení. Naše podpisy mají přísežnou hodnotu, nemusíme tedy závěť svědecky ověřit před soudcem.“ Objevila se čtyřicátnice nepřívětivého vzezření s plnicím perem a notářskou pečetí. „Tady Phyllis je naše notářka.“ Všichni se posadili. „Přejete si, abych vaši závěť přečetl?“
Jerry Burns seděl u stolu, smrtelně se nudil, civěl do prázdna, snil o místech, kde by teď byl raději. Vedoucí kanceláře Jerry Burns. Možná by radši kydal hnůj někde na farmě. Pohrdavě shlížel na svého mladšího kolegu.
„Četl jsem ji,“ odpověděl Luther.
„Výborně,“ pravil Burns. „Můžeme začít?“
Za čtvrt hodinky vycházel Luther z Legal Services Inc. se dvěma exempláři testamentu v kapse kabátu.
Sebranka právnická, bez nich se člověk nevyčurá, nevysere ani nechcípne. Navymýšleli si zákony, aby potvrdili svoji existenci. A budou je plodit dál. Pak si Luther vzpomněl na Jacka a usmál se. Jack takový není. Nato pomyslel na dceru a jeho úsměv pohasl. I Kate je jiná. Jenže Kate ho nenávidí.
Zastavil se v obchodě s fotoaparáty a koupil si polaroid a film. Nerad by, aby někdo vyvolával snímky, které pořídí. Vrátil se do hotelu. Během hodiny udělal celkem deset fotografií. Zabalil je do papíru, zastrčil do manilových desek a schoval na dno batohu.
Posadil se a díval se z okna. Vydržel tak skoro hodinu, načež se zvedl, přešel k posteli a ulehl. Pořád je tím starým tvrdým chlapíkem. Ale ne tak lhostejným, aby s ním nepohnula smrt, aby s ním nezacloumalo, když násilně zemře někdo, kdo ještě dlouho mohl žít. A korunu všemu nasazuje to, že se do té záležitosti zapletl prezident. Člověk, jehož si váží, dokonce ho i volil. První muž země v opilosti málem zavraždil ženu. I kdyby viděl svého nejbližšího příbuzného, jak někoho vraždí, Lutherem by to tolik neotřáslo, nezdrtilo by ho to víc. Jako by napadl jeho samotného a vražednýma rukama svíral jeho krk.
Přesto ho drtí ještě něco jiného, s čím se nedokáže vyrovnat. Zabořil tvář do polštáře, zavřel oči a marně se snažil usnout.
„To je nádhera, Jenn.“ Jack se díval na sídlo zbudované z cihel a kamene, jehož čelní fronta přesahuje délku šedesáti metrů a je v něm víc místností než pokojů na studentské koleji, a ptal se v duchu sám sebe, proč tady jsou. Příjezdová cesta končí za masivní stavbou u garáže pro čtyři automobily. Trávník je pěstěný tak dokonale, že ho Jack málem považoval za obrovský koberec. Prostor za sídlem se terasovitě svažuje, každá ze tří teras má vlastní bazén. Najde se tu všechno, co patří k standardu velkého bohatství: tenisové kurty a stáje, k tomu osm hektarů pozemků k toulkám, což v severní Virginii znamená opravdové panství.
Majitelka realitní kanceláře čeká u hlavního vchodu, poslední model mercedesu parkuje u velké kamenné kašny zdobené růžemi vytesanými v žule. Hravě stanovila svoji provizi. Nejsou úžasný mladý pár? Napovídala toho tolik, až Jacka rozbrněla hlava.
Jennifer Baldwinová ho uchopila za paži…
