11. Kapitán Black
První se to dozvěděl desátník Kolodny, a to z telefonního hovoru s velitelstvím skupiny. Ta zpráva jím tak otřásla, že po špičkách přešel zpravodajský stan a vyděšeným šepotem o ní informoval kapitána Blacka, který tam klimbal s hubenými lýtky položenými na stole.
Kapitán Black se okamžitě probral. "Na Boloňu?" zvolal potěšené. "No to se na to vykašlu!" Vypukl v hlasitý smích. "Na Boloňu, jo?" Znovu se zasmál a kroutil hlavou v radostném údivu. "Páni! Jak já se těším na ksichty těch syčáků, až se dozvědí, že mají letět na Boloňu!"
Takhle od srdce se kapitán Black nezasmál od toho dne, kdy ho major Major tak převezl a stal se velitelem eskadry; s nemotorným nadšením se zvedl a zaujal postavení za přední přepážkou, aby se mohl s chutí popásat na obličejích bombardérů, až si přijdou pro operační mapy.
"Už je to tak, vy rošťáci - letíte na Boloňu," opakoval všem bombardérům, kteří se nevěřícně znovu a znovu vyptávali, jestli je to pravda. "Cha! Cha! Cha! Trhněte si, syčáci! Tentokrát vám nepomůže ani svěcená voda."
Kapitán Black vyšel za posledními z nich ven, aby s rozkoší vychutnal účinky té zprávy na ostatní důstojníky a příslušníky mužstva, kteří se s přilbami, padáky a protiflakovými kombinézami shromažďovali kolem čtyř náklaďáků, zaparkovaných halabala uprostřed prostoru eskadry. Byl to vysoký, hubený, věcně nespokojený muž, který pomalými, nemotornými pohyby připomínal kraba. Poďobanou bledou tvář si holil každý třetí či čtvrtý den, takže po většinu času vypadal tak, jako by si nad úzkým horním rtem začínal pěstovat rudě nazlátlý knírek. To, co venku spatřil, ho v žádném ohledu nezklamalo. Všechny obličeje zahaloval temný mrak ohromení a kapitán Black s požitkem zívl, z očí vymnul poslední zbytky letargie a zalykal se smíchem pokaždé, když někoho jízlivě vyzýval, ať si trhne.
Boloňa se v životě kapitána Blacka stala nejšťastnější událostí od chvíle, kdy nad Perugií zabili majora Dulutha a maličko chybělo, aby se stal jeho nástupcem. Když na základnu přišla rádiová zpráva o smrti majora Dulutha, vzedmula se v kapitánovi Blackovi vlna radosti. I když předtím o té možnosti neuvažoval ani ve snu, ihned si uvědomil, že on je logicky předurčen k tomu, aby po majorovi Duluthovi převzal funkci velitele eskadry. Byl přece jejím zpravodajským důstojníkem, což znamenalo, že toho o ní nejvíc ví. Pravda, nepatřil k bojové jednotce, jako major Duluth a většina velitelů eskader, ale to byl vlastně mocný argument v jeho prospěch, protože jeho život tak nebyl v nebezpečí a on by mohl v té funkci setrvávat, jak dlouho by vlast potřebovala. Čím víc o tom kapitán Black přemýšlel, tím mu jeho jmenování připadalo nevyhnutelnější. Stačilo pouze utrousit co nejdříve správné slovo na správném místě. Spěchal tedy do své kanceláře, aby si rozmyslel, jak na to půjde. Rozvalil se pohodlně v otáčivém křesílku, položil si nohy na stůl, zavřel oči a začal si představovat, jaká to bude nádhera, až se stane velitelem eskadry.
Zatímco se kapitán Black oddával svým představám, plukovník Cathcart jednal, a kapitán Black pak byl přímo zdrcen úžasem nad rychlostí, s jakou ho ten major Major převezl; tak si to totiž vysvětloval. Když se rozkřiklo, že velitelem eskadry byl jmenován major Major, smísilo se jeho zklamání víc než bohatě s hořkou nenávistí, kterou se nijak nesnažil skrývat. Když ostatní administrativní důstojníci vyjadřovali svůj údiv nad tím, že si plukovník Cathcart vybral právě majora Majora, zamumlal kapitán Black, že se tady hraje nějaká podivná hra. Když začali uvažovat o tom, nemá-li podoba majora Majora s Henrym Fondou nějaké politické pozadí, vyjádřil kapitán Black přesvědčení, že major Major je ve skutečnosti sám Henry Fonda. A když konstatovali, že major Major je zvláštní člověk, oznámil jim kapitán Black, že to je komunista.
"Ti chlapi se teď snaží získat klíčové pozice," prohlásil rebelantsky. "Když myslíte, mládenci, můžete tomu nečinně přihlížet, ale já to tak nenechám. Já se proti tomu postavím. Odedne…
