5. Náčelník Bílý Polozub
Doktor Daneeka bydlel v skvrnitě maskovaném šedém stanu s Náčelníkem Bílým Polozubem, kterého se bál a jímž opovrhoval.
"Umím si představit, jak vypadají jeho játra," bručel doktor Daneeka.
"Představte si, jak vypadají moje játra," radil mu Yossarian.
"Vaše játra jsou úplně v pořádku."
"To dokazuje, kolik toho ještě nevíte," pokoušel se blufovat Yossarian, a vyprávěl doktoru Daneekovi o nepříjemných bolestech, které trápí jeho játra a které působily takové starosti sestře Duckettové a sestře Cramerové a všem doktorům v nemocnici, protože se z nich nechtěla vyklubat žloutenka a přitom se jim stále nechtělo ustoupit.
Doktora Daneeku to nezajímalo. "Vy si myslíte, že máte potíže?" dotazoval se Yossariana. "A co mám říkat já? Měl jste být u mě v ordinaci, když se tam objevili ti novomanželé."
"Jací novomanželé?"
"Ti novomanželé, co mně jednoho dne přišli do ordinace. Ještě jsem vám o nich nevyprávěl? Ona byla moc hezká ženská."
Ordinace doktora Daneeky byla taky moc hezká. Vyzdobil si čekárnu zlatými rybičkami a rozestavil v ní jednu z nejvybranějších souprav laciného nábytku. Co mohl, opatřil si na splátky, i ty zlaté rybičky. Na ostatní zařízení získal peníze od chamtivých příbuzných, kterým za to slíbil podíl na zisku. Ordinaci měl na Staten Islandu v jednom domečku pro dvě rodiny, pouhé čtyři bloky od přívozu a jediný blok na jih od velké samoobsluhy, tří salónů krásy a dvou šarlatánských lékáren. Bylo to na rohu, na výhodném místě, ale nic nepomáhalo. Nikdo se tam nepřistěhoval a starousedlíci chodili i nadále k lékařům, na které byli zvyklí už léta. Přibývalo nezaplacených účtů a brzy se musel vzdát svých nejcennějších lékařských nástrojů - nejdříve se vrátila k původnímu majiteli počítačka a potom i psací stroj. Zlaté rybičky uhynuly. Když už to vypadalo zcela beznadějně, vypukla naštěstí válka.
"Byl to pro mě dar z nebes," doznával doktor Daneeka slavnostně. "Většina ostatních doktorů odešla brzy na vojnu a přes noc se všechno obrátilo. To místo na rohu se začalo rentovat a zanedlouho jsem zjistil, že mám víc pacientů, než jsem mohl stačit seriózně obsloužit. V obou lékárnách jsem si vymínil vyšší provizi. Salóny krásy mi přihrávaly dva tři potraty týdně. Nemohl jsem si přát víc - ale představte si, co mě nakonec potkalo. Jako z udělání museli z odvodní komise poslat toho chlapa, aby se na mě podíval. Měl jsem déčko - důkladně jsem se předtím vyšetřil a došel jsem k závěru, že jsem neschopen vojenské služby. Člověk by řekl, že jim moje slovo mohlo stačit, nemám pravdu? Vždyť jsem měl jako lékař dobré kontakty jak s okresní lékařskou komorou, tak s místní odbočkou Svazu podnikatelů. Chyba lávky - oni vám za mnou pošlou toho moulu, aby zkontroloval, jestli mám vážně jednu nohu amputovanou od pánve dolů a jestli mě ta arthritis rheumatoides deformans opravdu doživotně upoutala na lůžko. Yossariane, žijeme ve věku nedůvěry a upadajících duchovních hodnot. Je to strašné." Protestující hlas doktora Daneeky se třásl silným citovým pohnutím. "Je to strašné, když vlast nedůvěřuje diplomovanému lékaři, který by za ni rád položil život."
Doktora Daneeku odvedli a poslali ho přes moře na Pianosu jako lékaře letecké jednotky, ačkoli měl z létání hrůzu.
"Nemám vůbec zapotřebí koledovat si o malér zrovna v letadle," poznamenal a zamrkal krátkozrace svýma korálkovitýma, hnědýma, uraženýma očima. "Neštěstí si mě najde samo kdekoli. Jako tenkrát s tou pannou, co nemohla přijít do jiného stavu, jak jsem vám o ní začal vyprávět."
"S jakou pannou?" zeptal se Yossarian. "Myslel jsem, že jste mluvil o nějakých novomanželích."
"To jde právě o tu pannu, o které mluvím. Oba byli vlastně ještě děti, a když se ke mně tenkrát bez objednání přihnali, byli spolu něco málo přes rok. Musel byste ji vidět. Strašně milá holka, mlaďoučká, hezoučká jako obrázek. Dokonce se začervenala, když jsem se jí zeptal na měsíčky. Budu ji před sebou vidět snad do smrti. Postavička jako sen a kolem krku řetízek se svatým Ant…
