22. Milo starosta
To byla právě ta akce, při které to Yossarianovi tak zle pocuchalo nervy. Při náletu na Avignon to Yossarianovi zle pocuchalo nervy, protože Snowdenovi to tam beznadějně pocuchalo střeva, a Snowdenovi to beznadějně pocuchalo střeva, protože letadlo pilotoval Huple, a to byl patnáctiletý kluk, a jako druhý pilot letěl Dobbs, a to byl ještě horší případ, protože chtěl po Yossarianovi, aby mu pomohl zavraždit plukovníka Cathcarta. Huple byl dobrý pilot, to Yossarian věděl, ale byl to ještě kluk, a Dobbs mu taky moc nevěřil, a když tehdy shodili bomby, vyrval Huplovi znenadání v záchvatu šílenství řízení z rukou a strhl letadlo střemhlav dolů, že měli srdce až v krku, v uších cítili nesnesitelný tlak a byli přesvědčeni, že nastala jejich poslední hodinka. Yossarianovi přitom vypadl konektor sluchátek z přívodu a přitlačilo ho to jako bezmocnou loutku hlavou ke stropu celního prostoru.
Doboha! ječel Yossarian bezhlesně během toho pádu. Doboha! Doboha! Doboha! Doboha! dralo se mu zoufale na rty, které nedokázal rozevřít, a letadlo padalo k zemi a on visel v beztížném stavu s hlavou přimáčknutou ke stropu, dokud se Huplovi nepodařilo převzít zase řízení, vyrovnat stroj a ponořit se do toho šíleného, rozeklaného, nepravidelného kaňonu rozkaceně prskající protiletadlové palby, z něhož se jim právě podařilo uniknout a z něhož se teď budou muset snažit znovu nějak dostat. V tu chvíli se ozval tupý úder a v plexisklu se objevila díra velká jako pěst. Yossariana pálily tváře, zasažené třpytivými střepinkami. Krev mu netekla.
"Co se stalo? Co se stalo?" vykřikl a divoce se roztřásl, když neuslyšel vlastní hlas. Prázdné ticho ve sluchátkách palubního telefonu v něm probudilo takový děs, že se bál pohnout, krčil se na všech čtyřech jako myš v pasti a neodvažoval se ani nadýchnout. Nakonec postřehl lesklý váleček konektoru sluchátek, který mu bimbal před očima, a rozechvělými prsty ho vrazil zpátky do zdířky. Doboha! sténal v neutuchající hrůze, protože výbuchy flaku duněly a houbovitě rozkvétaly všude kolem něho. Doboha!
Když se Yossarian zase napojil na palubní dorozumívací systém, uslyšel Dobbse, jak pláče.
"Pomozte mu, pomozte mu," vzlykal Dobbs. "Pomozte mu, pomozte mu!"
"Komu? Komu?" zakřičel Yossarian. "Komu, doboha?"
"Bombardérovi, bombardérovi," naříkal Dobbs. "Neodpovídá. Pomozte bombardérovi. Pomozte bombardérovi."
"Tady je bombardér," řval na něj Yossarian. "Tady je bombardér. Mně nic není. Já jsem v pořádku."
"Tak mu pomoz, pomoz mu," vzlykal Dobbs. "Pomoz mu. Pomoz mu."
"Ale komu? Komu?"
"Střelci-radistovi," žadonil Dobbs. "Pomoz střelci-radistovi."
"Je mi zima," zakňoural v záchvatu naříkavé agónie chabě do telefonu Snowden. "Prosím vás, pomozte mi. Je mi zima."
A Yossarian se proplazil spojovacím tunelem a přes pumovnici přelezl do zadní části letadla, kde na podlaze našel raněného Snowdena, který tam umrzal ve žluté kaluži slunečního světla a na zemi vedle něho ležel ve smrtelných mdlobách rozplácle ten nový zadní střelec.
Dobbs byl snad nejhorší pilot na světě a dobře to o sobě věděl - žalostná troska mladého člověka, který kdysi překypoval mužnou energií. Neustále se snažil přesvědčit nadřízené, že už není schopen pilotovat letadlo. Žádného z nich to však nezajímalo a toho dne, kdy byl počet povinných letů zvýšen na šedesát, vkradl se Dobbs do Yossarianova stanu a svěřil se mu se svým plánem na zavraždění plukovníka Cathcarta; Orr byl právě někde venku a sháněl nějaké těsnění. Dobbs potřeboval, aby mu Yossarian pomohl.
"To myslíš, že bychom ho měli chladnokrevně zabít?" podivoval se zaraženě Yossarian.
"Přesně tak," přisvědčil Dobbs s optimistickým úsměvem, povzbuzen tím, jak to Yossarian rychle pochopil. "Odrovnáme ho tím lugerem, co jsem si ho přivezl ze Sicílie. Nikdo neví, že ho mám."
Yossarian ten nápad chvíli beze slova zvažoval a pak prohlásil: "Já bych to asi nedokázal."
Dobbs užasl. "A proč ne?"
"Podívej. Z ničeho bych neměl takovou radost, než kdyby si ta svině někde sra…
