Regulus (Daniel Adam z Veleslavína)

Regulus

Čteme o jednom ctném římském měšťanu Regulovi, kterýž jat byl od Karthaginských v té válce, kterou proti nim Římané dvacet dvě léta pořád vedli. Ten Regulus vyslán byl od Karthaginských do Říma, by tam o propuštění a směnu vězňův karthaginských za římské jednal. A měl tu přípověd: zjedná-li to, že z vězení propuštěn bude; pakli nezjedná, aby se zase do města Karthaginy navrátil a u vězení postavil. On pak přijev do Říma, sám nejprve k tomu radil, aby Římané žádné směny o vězně nečinili, ale pomyslili na to, že on již jest sešlý věkem a starý člověk, jehož život málo vážen býti má. Dovedl také toho, že ho Římané v tom uposlechli, a navrátil se zase do města Karthaginy ku svým úhlavním nepřátelům, kteříž ukrutně a rozličnými způsoby mučiti a trápiti ho dali. Nebo mezi jinými mukami i ta se dokládá, že jsou mu víčka u očí odřezali, aby ani očí zavříti ani spáti nemohl, ale ustavičným bděním se trápil. A protož schvaluje se předně jeho věrnosť k vlasti, že jest sobě více vážil obecného dobrého, nežli svého vlastního života. Druhé chválí se jeho víra, kterouž jest i nepřátelům zdržel, a u vězení se vedle přípovědi postavil, věda o tom dobře, že se tam k vymyšleným a hrozným mukám navrátí.