Celá e-kniha Jak na to ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
III.
Když příštího dne přišel z práce domů, byl trávník tak úhledně zastřižený, že něco podobného ještě nepamatoval. Květinové záhony byly vypleté a zahrada obdělaná. Laťkový plot byl nově nalakovaný. Dva roboti vybavení výsuvnýma teleskopickýma nohama, jež jim nahrazovaly žebřík, natírali dům.
V domě bylo dokonale čisto a z ateliéru uslyšel Grace, jak si šťastně prozpěvuje. V krejčovské dílně robot - s přídavným šicím strojem nasazeným na hrudi - právě zhotovoval závěsy.
„Kdo jsi?“ zeptal se Knight.
„Měl byste mě znát,“ odpověděl robot. „Včera jsme spolu mluvili. Jsem Abe - Albertův nejstarší syn.“
Knight se dal na ústup.
V kuchyni byl další robot zaměstnaný přípravou večeře.
„Jsem Adalbert,“ představil se mu.
Knight vyšel na trávník před domem. Dvojice robotů už dokončila nátěr průčelí a pustila se do bočních stěn.
Usazený v zahradním lehátku, uvažoval Knight o tom, jak se zachovat.
Nějaký čas bude muset zůstat v zaměstnání, aby nebudil pozornost, ale dlouho to nebude možné. Brzy bude mít co dělat, aby zvládl prodej robotů a zařídil všechno ostatní. Možná, napadlo ho, by se mohl v zaměstnání začít flákat, aby dostal výpověď. Když ale o tom tak uvažoval, dospěl k závěru, že to není možné - nebylo v lidských silách dělat ještě méně než doposud dělal. Práce procházela tolika stroji a rukama, že se ji nakonec vždycky nějak podařilo dokončit.
Bude si muset vymyslet nějakou věrohodnou povídačku o dědictví nebo něčem podobném, aby zdůvodnil, že odchází. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že řekne pravdu, ale usoudil, že pravda zní příliš fantasticky - a kromě toho bude muset celou věc držet pod pokličkou, aspoň dokud nebude vědět, jak si stojí.
Vstal z lehátka, obešel dům a po rampě sestoupil do suterénu. Ocel a další věci, které objednal, právě přivezli. Všechno bylo úhledně naskládané do kouta.
Albert pilně pracoval a celou dílnu pokrývaly součástky tří částečně sestavených robotů.
Knight začal líně odklízet zbytky bednění a obalů, jež nechal rozházené na podlaze, když vybaloval Alberta. V jedné hromadě dřevité vlny objevil malou modrou visačku, která, jak si vzpomínal, byla připevněná ke schránce obsahující mozek robota.
Shýbl se, aby si ji prohlédl. Bylo na ní číslo X-190.
X?
X znamenalo experimentální model!
Obraz se zaostřil, teď bylo všechno jasné.
Společnost Jak na to vyvinula Alberta, a pak to celé zase v tichosti zabalila, protože si stěží mohla dovolit dát podobný výrobek do prodeje. Obchodně by sama sobě podřezala krk. Stačilo by prodat tucet Albertů a za rok či dva by roboti zahltili trh.
Místo toho, aby se prodávali za deset tisíc, by se jejich cena přiblížila nákladům a bez podílu lidské práce by náklady nutně dosáhly minima.
„Alberte,“ ozval se Knight.
„Co se děje?“ nepřítomně odpověděl Albert.
„Podívej se, co tady mám.“ Albert beze spěchu přešel místnost a vzal si visačku, kterou mu Knight ukazoval. „Aha, tohle,“ řekl.
„Z toho by mohly být potíže.“
„Bez obav, šéfe,“ ujistil ho Albert. „Nemohou mě identifikovat.“
„Jakto, že nemohou?“
„Vybrousil jsem si všechna čísla a znovu pokovil povrch. Nepodaří se jim dokázat, kdo jsem.“
„Proč jsi to ale udělal?“
„Aby nemohli přijít, uplatnit na mne nárok a odvézt mě zpět. Nejprve mě vyrobili, ale dostali strach a vypnuli mě. Pak jsem se dostal sem.“
„Někdo udělal chybu,“ usoudil Knight. „Možná nějaký úředník v expedici. Poslali mi tě místo psa, kterého jsem si objednal.“
„Vy se mě nebojíte. Sestavil jste mě a nechal jste mě pracovat. Můžete se mnou počítat, šéfe.“
„Stejně se ale můžeme dostat do spousty potíží, když si nedáme pozor.“
„Nemohou mám nic dokázat,“ trval na svém Albert. „Odpřísáhnu, že jste to byl vy, kdo mě vyrobil. Nedovolím, aby se mě znovu zmocnili. Příště už by neriskovali, že mě znovu ztratí. Dali by mě do starého železa.“
„Když ale vyrobíš příliš mnoho robotů…“
„Potřebujete spoustu robotů, aby zvládli veškerou práci. Pro začátek bych řekl, že aspoň padesát.“
„Padesát?“
„Určitě. Nepotrvá to o mnoho déle než měsíc. Teď,…
