François Villon

Francouzský lyrický básník, tvůrce sociální „villonské balady“. Vedl nevázaný bohémský život (dvakrát se štěstím a dopomocí vlivných přátel unikl trestu smrti), byl v podstatě předchůdcem prokletých básníků.

Ačkoli studoval svobodná umění na univerzitě v Paříži, pohyboval se neustále na scestí rváče, zloděje, tuláka i dobrodruha podsvětí. Byl členem kriminální organizace ‚Brotherhood Of TheCoquille‘ a dokonce i své básně psal zlodějskou hantýrkou. V roce 1455 při pouliční hádce s milostným pozadím smrtelně zranil kněze, a proto musel uprchnout z Paříže. Ze soudních spisů je známo, že se zúčastnil krádeže v ‚Collége de Navarre‘. Navštívil dvůr vévodů z Orleánu v Blois a setkal se i s novým králem Ludvíkem XI. (1423-1483). Žil v bídě a byl znovu uvězněn pro krádež, poté odsouzen k oběšení za předchozí špatný život. Rozsudek byl nakonec změněn na deset let vyhnanství z pařížského kraje. Od roku 1463 o něm nebyly žádné zprávy.

Jednotlivé odkazy jeho testamentů jsou vtipně věnovány nejen rodině a přátelům, ale hlavně nepřátelům. Obsahují básně burleskního a satirického obsahu a podávají obraz Villona-rozervance, který krutost a provokaci mísí s hlubokou náboženskou vírou (proslavil se zejména částí ‚Balladedes dames du temps jadis‘ s refrénem ‚Kdepak ty loňské sněhy jsou?‘ a výstižně pojmenovanou básní ’Ballad Of The Hanged‘). Originální je jednoduchost, s jakou vyjadřuje své pocity, a realismus při líčení událostí.

Villonovy verše vycházejí zcela ze středověkých tradic, ale osobité meditace o smrti a upřímnost, s jakou líčí své vnitřní rozpory a pochybnosti, ho řadí mezi největší francouzské lyriky. Další dílo (8 balad, asi 200 veršů), se podařilo „rozluštit“ teprve v padesátých letech 20. století.

• Balady v žargonu
• Malý testament / Odkaz (Le Petit Testament/Le Lais, Little Testament/The Legacy), 1456)
• Velký testament / Závěť (Le Grand Testament/Testament, 1461) (anotace a ukázky)
• Básně
• Šibeničník

Byli jsme dva a měli jsme jen jedno srdce.  

François Villon