Bez peří (Woody Allen)

O mládí a stáří

Pravou zkouškou zralosti není věk, ale to, jak zareagujete, když se probudíte na ulici v centru a na sobě máte jen spodky. Co záleží na letech, obzvlášť když vám nezvyšují činži? Důležité je mít na paměti, že každé životní období má něco do sebe, zatímco po smrti stěží najdete vypínač. Hlavní potíž se smrtí souvisí se strachem, že neexistuje posmrtný život. To je deprimující myšlenka, hlavně pro ty, kdo se pracně oholili. Vládne rovněž obava, že posmrtný život je, ale nikdo nebude vědět, kde se koná. Ke kladům smrti patří, že je to jedna z mála věcí, které lze snadno dělat vleže.

Řekněte sami - je stáří opravdu tak hrozné? Není, pokud jste si pečlivě čistili zuby! A proč neexistuje nějaký tlumič, bránící nezadržitelnému nástupu stáří? Anebo aspoň slušný hotel v centru Indianapolis? Ach jo...

Nejlepší je zkrátka chovat se tak, jak se na váš věk sluší. Je-li vám šestnáct či méně, snažte se nezplešatět. Pokud je vám ovšem přes osmdesát, patří k dobrému tónu šourat se ulicí, svírat hnědý papírový pytlík a mumlat: "Císař mi ukradne motouz." Pamatujte si, že vše je relativní - anebo by mělo být. Ne-li, musíme začít od začátku.