DVACÁTÁ TŘETÍ KAPITOLA
Na palubě Seléné panovalo stále hluboké ticho, ale byl to už klid spánku, ne smrti. Nepotrvá dlouho a všichni tihle lidé se probudí a pozdraví nový den, třebaže jen málokteří věřili, že se ho dožijí.
Pat Harris balancoval na opěradle jednoho sedadla a opravoval přerušené vedení stropního osvětlení. Měli velké štěstí, že vrtačka nezajela do střechy o pár milimetrů vlevo, protože v tom případě by zasáhla i rádio a oprava by dala mnohem víc práce.
"Zapněte třetí okruh, doktore," zavolal na McKenzieho a svinoval přitom izolační pásek. "Podle mě by to už mělo fungovat."
Rozsvítila se hlavní světla a v porovnání s karmínovým příšeřím se zdála oslnivě jasná. V tutéž chvíli z ničeho nic otřásl kabinou děsivý výbuch, který přišel tak znenadání, že shodil Pata z jeho vratkého stanoviště.
Ještě než doletí na zem, uvědomil si, co to bylo. Někdo kýchl.
Cestující se začínali pomalu probírat a Pat si uvědomil, že ochlazování asi přehnal, protože v kabině byla pořádná zima.
Byl zvědav, kdo se probere první. Doufal, že Zuzana, protože v tom případě by spolu mohli chvilku nerušeně hovořit. Po tom, co všechno prožili, přítomnost Davida McKenzieho by pro něho nebyla na překážku, ovšem Zuzanu by se na to asi dívala jinak.
Pod nánosem přikrývek se začala zvedat první postava. Pat vyskočil a spěchal jí na pomoc, ale vzápětí se zarazil a šeptal si pro sebe: "Ne, to není možné!"
Člověk nemůže mít pořád štěstí a kapitán musí plnit své povinnosti děj se co děj. Sklonil se nad vyzáblou postavou probírající se k životu a řekl starostlivě: "Jak se cítíte, slečno Morleyová?"
Pád do spárů televize bylo to nejlepší i nejhorší, co mohlo dr.
Lawsona potkat. Posílilo to jeho sebedůvěru, protože se přesvědčil, že svět, jímž byl vždycky nakloněn opovrhovat, se zajímá o jeho mimořádné znalosti a schopnosti. (Neuvědomil si, jak rychle se na něho zase zapomene, jakmile skončí kalvárie Seléné.) Televize mu poskytla možnost projevit upřímnou oddanost astronomii, kterou v něm dlouholetý pobyt v úzce specializované společnosti astronomů trochu odstavil na vedlejší kolej. A také mu nabídla pěkné peníze.
Ovšem program, kterého se měl teď účastnit, byl ušitý jako na míru jeho dávnému přesvědčení, že lidé, pokud nejsou dravci, jsou převážně hlupáci. Těžko dávat vinu redakci Meziplanetárního zpravodaje, že si neodpustila pořad, který sliboval skvělým způsobem vyplnit dlouhou pauzu, kdy se na voru nic nebude dít.
Lawson na Měsíci a jeho oběti na Zemi - to byl pouze technický problém, který televizní technici vyřešili už dávno. Program nemohl být vysílán přímo. Musel se předem natočit a pak z pásku vystříhat otravné dvouapůlvteřinové pauzy, během nichž letěly rádiové vlny z oběžnice na její satelit a zase zpátky. Účastníci besed tyhle pauzy vnímali, s tím se nedalo nic dělat, ale když dal záznam dohromady šikovný redaktor, posluchači neměli tušení, že poslouchají diskusi, která překlenula vzdálenost téměř čtyř set tisíc kilometrů.
Hlavní inženýr Lawrence ležel na zádech v Moři žízně, zíral na prázdnou oblohu a poslouchal televizní pořad. Byla to pro něho první příležitost k odpočinku za řadu hodin maximálního vypětí, ale myšlenky mu v hlavě tak vířily, že nemohl usnout.
Nikdy si neosvojil zvyk spát ve skafandru a neviděl nutnost učit se to teď, když první iglú bylo už na cestě z Port Rorisu. Až je přivezou, přestěhuje se do zaslouženého a tolik potřebného pohodlí.
Přes veškeré holedbání výrobců nedokáže nikdo bez obtíží žít a pracovat v kosmickém oděvu déle než čtyřiadvacet hodin. Některé důvody jsou jasné, některé ne. Existuje například nevysvětlitelná obtíž, jíž se říká kosmický svrab a která postihuje kříž nebo i hůře dosažitelná místa, jakmile je člověk uvězněný ve skafandru celý den.
Lékaři tvrdí, že to je čistě psychická záležitost, a několik kosmonautů- lékařů hrdinně nosilo, skafandr týden i déle, aby to dokázali. Jejich gesto bohužel výskyt nemoci neovlivnilo.
Mytologie kosmických obleků je rozsáhlý a složitý námět s vla…
