Kapitola patnáctá
V UZLU
Námořníci na Zemi tomu říkali „Překročit rovník“. Kdykoli přeplula loď z jedné polokoule na druhou, konaly se veselé slavnosti a rituály, během kterých se ti, kteří ještě nikdy rovník nepřekročili, vydali napospas vynalézavému pokořování od Neptuna – otce vod – a jeho dvora.
Během prvních století vesmírných letů nezahrnoval ekvivalentní přechod žádné fyzické změny, když přestala být loď přitahována jednou planetou a začala být přitahována planetou další. Nyní s příchodem pohonu s konstantním zrychlením, který byl schopen udržet stejný tah po celou dobu trvání letu, měl střed nebo také „obrat“ skutečný fyzický význam a současně podpořil psychologii. Po několika dnech pobytu a pohybu v určitém gravitačním poli ztratili cestující na lodi Sirius na několik hodin všechnu hmotnost a mohli nakonec pocítit, že jsou skutečně ve vesmíru.
Mohli pozorovat pomalou rotaci hvězd, když se loď otočila o sto osmdesát stupňů a síla motoru byla namířena přesně proti předcházející linii tahu, aby se pomalu snížila obrovská rychlost, kterou nabrali v předcházejících deseti dnech. Mohli si vychutnat pocit, že se pohybují rychleji, než kdokoli v minulosti, a rovněž mohli uvažovat o vzrušující vyhlídce, že kdyby se nepodařilo znovu obnovit pohon, Sirius by nakonec dorazil k nejbližším hvězdám asi tak za tisíc let…
Tohle všechno mohli dělat. Nicméně lidská přirozenost má určité invarianty, a proto se cestující na lodi Sirius zabývali něčím zcela odlišným.
Pro většinu z nich to byla jediná příležitost vychutnat si stav beztíže, který trval dostatečně dlouho, aby si ho mohli opravdu užít.
Byl by to zločin, kdyby takovou příležitost nevyužili! Není divu, že nejpopulárnějším dílem v lodní knihovně se v posledních dnech stala NASA SUTRA – stará kniha a starý vtip, který byl tak často vysvětlován, že již vůbec nebyl směšný.
Kapitán Ivanov s přesvědčivými projevy pobouření popíral, že by byl lodní rozvrh sestaven tak, aby podporoval nejnižší instinkty cestujících. Když se o tom před kapitánem zmínili den před obratem, přišel s přijatelnou obranou.
„Je to nejpříhodnější doba, ve které můžeme vypnout pohon,“ řekl. „Mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní budou všichni cestující ve svých kabinách, ehm, spát. Takže dojde k minimálním výtržnostem. Během dne by to bylo zcela nemyslitelné. Uvědomte si, že v beztížném stavu jsou kuchyně a toalety mimo provoz. Na to nezapomínejte! Všem to ještě večer připomeneme, ale nějaký ten idiot se vždycky najde, který si moc věří nebo který moc pije a nemá dost selského rozumu, aby si přečetl instrukce na malých umělohmotných sáčcích, které jsou umístěné v kabinách.“
Duncan si to měl také chuť vyzkoušet. Mirissa se mu začala vytrácet v mlze a on si rozhodně nemohl stěžovat na nedostatek příležitostí. Ze všech stran dostával nepochybné signály, které byly zároveň určeny i všem ostatním. Nebylo by snadné si vybrat, ale osud ho ochránil.
Trvalo mu celý týden, a to měl obrat nastat již za tři dny, než si byl jist důvěrným přátelstvím s vrchním lodním inženýrem Mackenziem a než mu byl schopen něco naznačit. Warren ho neodmítl, ale chtěl si očividně ponechat čas na rozmyšlenou. Oznámil Duncanovi své rozhodnutí jen dvanáct hodin předem.
„Nebudu předstírat, že by mě to stálo zaměstnání,“ začal, „ale mohlo by to být trapné, řekněme, kdyby se to někdo dozvěděl. Ale ty jsi Makenzie a speciální asistent nejvyššího státního úředníka. Kdyby došlo k nejhoršímu, i když doufám, že nedojde, můžeme říct, že tvoje žádost byla oficiální.“
„Samozřejmě. Úplně chápu a opravdu oceňuji to, co děláš. Já tě nezklamu.“
„Nyní jde o přesné načasování. Jestli bude všechno v pořádku, a já nemám důvod si myslet, že nebude, tak budu hotov za dvě hodiny a budu moci propustit své asistenty. Vystřelí odsud jako komety – všichni už mají něco v plánu, tím si můžeš být jist – takže budeme mít celé místo jen sami pro sebe. Zavolám ti ve dvě nebo hned, jak to bude možné.“
„Doufám, že ti nenaruším nějaké, uhm, osobní plány.“
„…
