36. Cizokrajná pevnina
Dokonce pouhých čtyřiadvacet hodin předtím, než ostrov spatřili, ještě nebylo jisté, zda ho Galaxy nemine a vítr ji neodnese do nekonečných dálav ústředního oceánu. Pozici lodi, zjišťovanou radarem na Ganymedu, zanášeli do ohromné mapy a všichni několikrát denně přicházeli, aby ji nervózně přezkoumali.
Jenže i kdyby Galaxy k pevnině doplula, její problémy by tím možná teprve začaly. Spíš než by ji moře vyplavilo na příjemně povlovnou pláž, mohlo by ji rozervat na kusy o skalnaté pobřeží.
Úřadující kapitán Li si tuto možnost velice dobře uvědomoval. Sám kdysi ztroskotal, na zábavní motorové jachtě, které vypověděly motory v kritické chvíli poblíž ostrova Báli. Nehrozilo jim žádné velké nebezpečí, a přece zažili pěkné drama. Neměl nejmenší chuť, aby si takový zážitek zopakoval – už proto ne, že tady scházely pobřežní hlídky, které by jim přispěchaly na pomoc.
V jejich trapné situaci se skutečně odrážela jakási až kosmická ironie. Pohybovali se na palubě jednoho z nejdokonalejších dopravních prostředků, jaký kdy člověk sestrojil – schopného přeletět celou Sluneční soustavu! – a přece nedokázali změnit jeho kurs o pouhých pár metrů. Nebyli ovšem naprosto bezmocní, Li měl ještě stále v rukávu schovaných pár trumfů.
Když ostrov zpozorovali poprvé, byli od něho pouhých pět kilometrů daleko, tak výrazně se povrch Europy zakřivoval. K Liově veliké úlevě scházely na pobřeží útesy, jichž se obával. Na druhé straně tam ovšem nebylo ani stopy po pláži, jak naopak doufal. Geologové ho varovali, že přiletěl o pár miliónů roků dříve, než aby tu nějaký písek mohl nalézt. Pomalu meloucím mlýnům Europy musel ještě pár chvilek dopřát.
Jakmile Li získal jistotu, že na pobřeží narazí, vydal rozkaz, aby vyčerpali vodu z hlavních nádrží, které po přistání dobrovolně zaplavili. Pak následovalo pár velmi nepříjemných hodin, během nichž se alespoň čtvrtina posádky přestala o novinky zajímat.
Galaxy se totiž zvedala z vody stále výš, házelo to s ní divočeji a divočeji – potom se s mohutným šplouchnutím převrátila a zůstala ležet na hladině jako mrtvá velryba v těch krutých dobách, kdy posádky velrybářských člunů pumpovaly do úlovku vzduch, aby se jim nepotopil. Když Li zkontroloval, jak to s lodí vypadá, dal do ní znovu napustit vodu, aby záď trochu poklesla a přední můstek vystoupil celý nad hladinu.
Jak očekával, Galaxy se natočila po délce do větru. V té době byla už práce neschopná další čtvrtina posádky, ale Li měl přesto dost pomocníků, aby vypustili plovoucí kotvu, kterou si pro závěrečné dějství připravil. Byl to pouze improvizovaný vor, sbitý z prázdných bedýnek, avšak jeho tah stačil, aby loď zamířila k přibližující se pevnině.
Teď už viděli, k čemu – zoufale pomalu – míří: k úzkému pobřežnímu pruhu pokrytému menšími balvany. Když už je nemohl očekávat písek, tohle byla nejlepší možnost…
Když Galaxy zachytila o kameny, můstek už přesahoval na pevninu. Tehdy Li vynesl svůj poslední trumf. Předtím si to vyzkoušel jen jednou, víckrát se neodvažoval, aby opotřebovaný materiál neselhal.
Galaxy naposledy vysunula své přistávací zařízení. Jak se vzpěry na spodní straně prodíraly a bořily do cizokrajné pevniny, skřípalo to a loď se celá otřásala. Podařilo se jí však zakotvit a dostala se do bezpečí před větrem i před vlnami oceánu, na kterém scházel příliv a odliv.
Nikdo nepochyboval, že Galaxy zároveň nalezla místo ke svému poslednímu odpočinku – a společně s ní s největší pravděpodobností i celá její posádka.
