22. VÝSTUP
Kabinky pro výstup do prostoru neboli „kapsle“ měly na Discovery podobu koulí o průměru asi tři metry, operátor seděl u vystouplého okna, jež mu poskytovalo výborný výhled. Hlavní raketový motor vytvářel tah rovný asi jedné pětině zemské tíže - to právě tak stačilo, aby se kapsle mohla na Měsíci vznášet - a malé polohové trysky soužily k řízení. z prostoru bezprostředně pod oknem vyčnívaly dvě soupravy článkových kovových chapadel, jedna pro hrubé práce, druhá pro jemnější manipulace. Byla tam i výsuvná hlava s rozmanitými automatickými nástroji, jako například šroubováky, kladivy, pilami a vrtáky.
Kapsle nebyly právě nejelegantnější dopravní prostředky vzešlé z lidské dílny, ale byly zcela nezbytné pro jakoukoli konstrukční i opravářskou práci ve vakuu. Byly obvykle křtěny ženskými jmény, snad s přihlédnutím k faktu, že jejich osobnost byla do jisté míry nevypočitatelná. Trio na Discovery se jmenovalo Anna, Betty a Clara.
Jakmile si oblékl svůj osobní kosmický skafandr - svou poslední obrannou linii - a vsoukal se do kapsle, strávil Poole deset minut pečlivou kontrolou řízení. Zafrkal řídícími tryskami, zacvičil chapadly, přesvědčil se o zásobách kyslíku, paliva a elektrické energie. Teprve když byl úplně uspokojen, zavolal rádiem Hala. Třebaže Bowman byl připraven ve velitelské sekci, nezasahoval, pokud by nedošlo k nějaké zjevné chybě nebo závadě.
„Volá Betty. Zahájit odčerpávání.“
„Odčerpávání zahájeno,“ opakoval Hal. Vzápětí uslyšel Poole dusání pump a drahocenný vzduch byl odsáván z přechodové komory. Zprvu začalo ve vnějším tenkém plášti kapsle cinkat a praskat, pak asi po pěti minutách Hal ohlásil:
„Odčerpávání ukončeno.“
Poole naposledy přehlédl nevelkou kontrolní desku. Vše bylo v dokonalém pořádku.
„Otevřít závěr přechodové komory,“ nařídil.
Opět Hal zopakoval instrukce; v kterémkoli stadiu by bylo stačilo, aby Poole zavolal „Stůj!“, a počítač by byl přípravné sekvence okamžitě zastavil.
Stěna lodi nad ním se rozestoupila. Poole ucítil, jak se kapsle lehce zakolébala, když poslední řiďounké zbytky vzduchu prchaly do prázdnoty. Pak vyhlédl ven, na hvězdy - a náhoda tomu přála - na drobounký zlatý disk Saturna, dosud sedm set miliónů kilometrů vzdálený.
„Kapsli vysunout.“
Velice pomalu se kolejnice, na níž byla kapsle zavěšena, vysunula otevřenými dveřmi, až byla kapsle posléze zcela mimo trup lodi.
Poole zažehl na půl sekundy hlavní trysku, kapsle volně sjela ze závěsné tyče a stala se konečně na ničem nezávislým tělesem obíhajícím po své vlastní dráze Slunce. Poole teď neměl s Discovery žádné spojení - ani pojistné lano ne. Zřídkakdy se stalo, že by s kapslí byl nějaký problém; a i kdyby byl jakkoli uvízl, byl by mu Bowman snadno mohl přispěchat na pomoc.
Betty hladce reagovala na řízení; nechal ji vyplout na třicet metrů od lodi, potom setrvačný pohyb zarazil protisměrným zážehem a otočil ji, takže hleděl zpět k Discovery. A pak započal s poutí po přetlakové části trupu.
Jeho prvním cílem byla odtavená ploška o průměru asi centimetr, s drobounkým středovým kráterem. Prachová částice, která v tomto místě do pláště narazila rychlostí téměř dvě stě tisíc kilometrů za hodinu, byla dojista menší než špendlíková hlavička, a díky své obrovité kinetické energii se v mžiku vypařila. jak tomu často bývalo, vypadal kráter, jako by byl utvořen jakousi explozí z nitra lodi; při těchto rychlostech se materiály chovají prapodivně a pravidel mechaniky zdravého rozumu tu lze použít jen zřídka.
Poole si oblast pečlivě prohlédl, pak ji přestříkl těsnicím sprayem z tlakového zásobníku v příslušenství kapsle. Kaučukovitá bílá tekutina potáhla kovový obal lodi a pohled na kráter zakryla. Nad průrazem se vyklenula veliká bublina, která praskla, když dorostla průměru asi patnácti centimetrů, poté ještě jedna mnohem menší, a ta splaskla, když rychle tuhnoucí lepidlo dokonalo své dílo. Soustředěně ono místo po několik minut pozorova…
