4. LEOPARD
Nástroje, jejichž užití jim bylo naprogramováno, byly celkem jednoduché, přesto však byly schopny proměnit celý tento svět a učinit opočlověka jeho pánem. Nejprimitivnější byl pěstní klín, který mnohonásobně zvyšoval sílu úderu. Dále to byl kyj z kosti, prodlužující jednak dosah ruky, jednak sloužící jako nárazník proti tesákům a drápům rozdivočelé zvěře. S těmito zbraněmi byli pány a majetníky nezměrného množství živé potravy, jež se až dosud potulovala savanami.
Měli však k tomu zapotřebí ještě další pomůcky, neboť jejich zuby a nehty si nedokázaly poradit s ničím větším, než byl králík. Naštěstí jim dokonalé nástroje poskytla příroda sama, stačilo jen trochu vtipu, a daly se sbírat všude kolem dokola.
Především tu existoval hrubý, avšak velice výkonný nůž či pilka, model, kterému bylo určeno perfektně sloužit ještě další tři milióny let. Byla to prostě dolní čelist antilopy, pokud měla zuby ještě na místě; až do příchodu oceli nedoznal tento nástroj žádného podstatného zlepšení. Dále to byl bodec nebo dýka z gazelího rohu a konečně škrabák uzpůsobený z čelisti kteréhokoli menšího zvířete.
Kostěný kyj, ozubená čelist, bodec z rohu a čelisťový škrabák - to všechno byly skvělé vynálezy, nezbytné k tomu, aby opolidé vůbec dokázali přežít. Brzy se v nich naučili spatřovat to, čím byly - symboly moci, ale mnoho měsíců mělo ještě uběhnout, než jejich neohrabané prsty budou mít dostatek ohebnosti - či vůle je použít.
Snad by se byli i docela sami, pokud by jim k tomu byl dán dostatek času, dobrali oné až děsivě geniální inspirace, jak učinit z přirozených zbraní umělé nástroje. Měli však všechny nevýhody proti sobě; byl to stále ještě nerovný zápas, a příležitostí k zániku v čase, který je teprve čeká, bylo bezpočtu.
Opočlověk dostával svou prvou šanci. A nebyla vyhlídka na žádnou druhou takovou příležitost; měl svou budoucnost - až příliš doslova - ve svých rukou.
Měsíc za měsícem ubýval a ztrácel se; děti se rodily a někdy i zůstávaly naživu; sešlí bezzubí třicátníci umírali; v noci vybíral své desátky leopard; Ti druzí na ně den co den hrozebně pořvávali přes vodu - a tlupa se zvelebovala. Za jediný rok se Ten, jenž hledí na měsíc i jeho druhové změnili téměř k nepoznání.
Vzali si k srdci všechna ponaučení; dokázali teď už vládnout všemi nástroji, jež jim byly zjeveny. Opustila je už i pouhá vzpomínka na to, co je hlad; a třebaže se divoká prasata stávala ostražitějšími, byly tu ještě gazely a antilopy a zebry, bylo jich na planinách na tisíce. Všechna tato zvěř a mnoho jiné se stávala kořistí loveckých učedníků.
Teď kdy už nebyli ustavičně polomrtví hladem, měli čas si odpočinout i úryvkovitě přemýšlet. Nový životní styl už byl přijímán jako běžný a v žádném směru jej nijak nespojovali s monolitem, který stále ještě stál u stezky vedoucí k říčce. Kdyby byli dokázali nad touhle záležitostí zauvažovat, kdoví, zda by se byli nevypínali, že svého zlepšeného postavení dosáhli vlastním úsilím; jenže oni beztak již dávno zapomněli, že by nějaký jiný způsob existence byl vůbec možný.
Ale žádná utopie není zcela dokonalá, a ta jejich měla hned dvě vady. Jednou z nich byl jejich úhlavní nepřítel leopard, jehož vášeň pro lov na opočlověka se zdála růst tou měrou, jakou byli oni sami lépe vykrmováni. Druhou vadou byla tlupa za řekou; jakousi náhodou totiž i ta přežívala a tvrdošíjně odmítala vymřít hlady.
Leopardí problém byl vyřešen zčásti náhodně, zčásti díky vážné - bezmála osudové - chybě Toho, jenž hledí na měsíc. Nutno ovšem říci, že ve chvíli svého vzniku se zdál jeho nápad tak skvělý, že se nad ním až roztancoval radostí, a tak ho sotva bylo možno vinit, že nedohlédl hned všech důsledků.
Tlupa mívala čas od času stále ještě špatný den, třebaže už tyto nezdary neohrožovaly samu její existenci. Právě toho dne se jí ani do soumraku nepodařilo ulovit vůbec nic; jeskynní domov byl již na dohled a Ten, jenž hledí na měsíc vedl své znavené a skleslé spol…
