Za člověkem (Antonín Sova)

Jedno slovo

Jedno jedno slovo najít v pravý čas,
a uzdravit jím k smrti smutnou duši.
Najít, za horou když někdo čeká nás,
a uhodnout, kde srdce skrývá se a buší.
To slovo najde se však těžko proklatě:
být musí přesné, jako klíč, jenž v zámek vpadne.
Jen jednou v životě snad zázrak potká tě,
že zvíš, jak slovem uzdravit je snadné.

— 1 —

Hlasy

Vítal jsem k vánocům kdysi, 
nedočkavý hoch, 
hlasy, jež v noci se křísí, 
vposled, až ozval se roh, 
ale dnes, v ulici šeravé, 
opilci zpěvavé a šouravé, 
sotva jsem uspat moh 
stáří své nespavé.

V kavárnách bílou zimou
trosečníci žalní
po dobrodružstvích tu dřímou,
opilci sentimentální,
do kláves tóny krve a žluče
někdo jim podplacen k ránu tluče.

Lehké holky když odešly spát, 
město už dní se a vzbouzí k práci, 
opilce střízlivý chlad 
počestným rodinám do lůžek vrací, 
a že sníh padá, zavěje 
v ulicích hlasy a matné šlépěje. 
Nejde tu pastýř však, nezní roh,   
hvězda tu nikdy nevzplá, 
Kristus zde nenarodí se nikdy 
z lásky božího tepla.

— 2 —