II.
Wyzimský purkrabí Velerad se poškrábal pod bradou. Zamyslel se. Nebyl pověrčivý ani bojácný, ale přesto se mu vůbec nezamlouvalo zůstat s bělovlasým o samotě. Pak se ale rozhodl.
"Odejděte!" přikázal svým lidem. "A ty se posaď. Ne, sem ne. Tam dál."
Neznámý usedl. Neměl už ani meč, ani černý plášť.
"Poslouchám," řekl Velerad, pohrávaje si s těžkým palcátem, ležícím na stole. "Jsem Velerad, purkrabí wyzimský. Co mi chceš, zbojníku? Půjdeš do lochu. Tři mrtví, pokus o uhranutí, to není špatné. To vůbec není špatné. Za takové věci se u nás, ve Wyzimě, naráží na kůl. Já jsem ale spravedlnost sama, a tak té nejdřív vyslechnu. Mluv."
Riv rozepnul kazajku a vytáhl ze záňadří svitek bílé kozí kůže.
"Přibíjíte to na rozcestích a po krčmách," promluvil tiše. "Je pravda, co je tu napsáno?"
"Aha," zabručel Velerad, dívaje se na runy vyleptané v kůži.
"Tak je to. Že mě to hned nenapadlo. Jistě, je to ta nejpravdivější pravda. Podepsán je Foltest, král a vládce Temerie, Pontaru a Mahakamu, a tak to musí být pravda. Jenže vyhláška je vyhláška a zákon je zákon. Já tady, ve Wyzimě, střežím právo a pořádek! Nedovolím žádné vraždění! Jasné?"
Muž přikývl na souhlas. Velerad rozhněvaně zasípal:
"Zaklínačský znak máš?"
Neznámý opět sáhl do záňadří a vytáhl kulatý medailon na stříbrném řetízku. Byla na něm vyobrazena vlčí hlava s vyceněnými tesáky.
"Jak se jmenuješ? Klidně si můžeš něco vymyslet, neptám se ze zvědavosti, ale jenom abych věděl, jak tě mám oslovovat."
"Říkají mi Geralt."
"Dobrá, tedy Geralt. Podle přízvuku pocházíš z Rivie."
"Z Rivie."
"Výborně. Víš co, Geralte z Rivie? S tímhle," poklepal na vyhlášku, "s tímhle si dej svátek. Je to zatraceně vážná věc. Mnoho se jich pokoušelo. Tohle, brachu, není jako posekat pár lotrů."
"Já vím, pane purkrabí. Je to, když dovolíš, moje práce. Ale je tu psáno, že odměna činí tři tisíce orenů."
"Tři tisíce," našpulil Velerad rty. "A jak se povídá mezi lidmi: princeznu za ženu. I když tohle tam Foltest nenapsal."
"Princezna mě nezajímá," prohlásil Geralt klidně. Seděl, ani se nehnul, ruce měl položeny na kolenou. "Je psáno tři tisíce."
"Co jsou to za časy?" povzdechl si purkrabí. "Jaká prašivá doba? Koho by ještě před dvaceti lety napadlo, i kdyby byl ožralý pod obraz, že se ani v dnešní době neobejdeme bez vašich služeb? Zaklínači! Potulní lovci bazilišků! Řemeslní zabíječi draků a vodníků! Hele, Geralte, můžete ve vašem cechu pít pivo?"
"Jistě."
Velerad zatleskal.
"Pivo!" houkl. "A ty, Geralte z Rivie, si přisedni. Mně už je všechno jedno."
Pivo bylo dobře vychlazené a pěnilo.
"Prašivá doba," pokračoval Velerad v monologu, když si přihnul z poháru. "Rozlezlo se nám tu pěkné svinstvo. V mahakamských norách se to jen hemží všelijakými příšerami. V lesích donedávna vyli leda vlci a teď - strašidla. Roztodivní hejkalové, kam se koukneš nějaký lesní muž nebo podobná ohavnost. Víly a polednice kradou po vsích děti, už se ani nedá počítat. Nemoci, o jakých dřív nikdo ani neslyšel. Vlasy se z toho ježí. A ještě tohle," strčil do svitku na stole.
"Ani se nedivím, Geralte, že je po vašich službách pořád taková poptávka."
"To je královská vyhláška, pane purkrabí," zvedl Geralt hlavu.
"Znáš podrobnosti?"
Velerad se zhoupl na židli, ruce sepjaté na břiše.
"Podrobnosti, říkáš? To víš, že znám. Ne zrovna z první ruky, ale přesto z hodnověrných pramenů."
"O to mi právě jde."
"Ty jsi ale mezek. Jak chceš. Tak poslouchej," lokl si Velerad piva a ztlumil hlas. "Náš milovaný Foltest nám ještě za vlády starého Medella, svého otce, předváděl, co dovede - a že toho bylo požehnaně.
Počítali jsme, že ho to s věkem přejde, ale on zatím hned po své korunovaci, po smrti starého krále, překonal sám sebe. Ani jsme nestačili zírat. Zkrátka - udělal dítě vlastní sestře, Addě. Adda byla mladší než on, vždycky drželi spolu, ale nikoho nenapadlo, no, snad jen královnu... Prostě koukáme, Adda najednou chodí s takovýmhle břichem a Foltest začíná mluvit o svatbě. Se sestrou! Sleduješ mě, Geral…
