Svůj život (Jiří Kulhánek)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Je zase večer, čtrnáct dní potom, co Alfréd ulovil paní Medrníkovou. Zbyla z ní už jen vyschlá mumie, visící v pavučinách nad sporákem.

Cvalíci jí vysáli oči, jen jí tam Alfréd tenkrát pověsil - ještě se jí škubala víčka. Teď si občas hrávají s jejími vlasy. Kluci jedni. Mají se k světu!

Pustil jsem televizi, jako ostatně teď už každý večer. Stala se z toho taková tradice - a je to nakonec i fajn; člověk se dozví mnoho nového o spoustách a spoustách lidí (a co jich na tom svetě je!).

Než naskočil obraz, pohodlně jsem se usadil do rohu. Už mi ani nevadí, že na obrazovku koukám vzhůru nohama - tenhle kout u stropu je přeci jen nejpohodlnější.

Informace

  • 13. 5. 2023