Celá e-kniha Medvídek Pú ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 7
ve které se přistěhuje do Lesa Klokanice s Klokánkem a Prasátko dostane lázeň
Nikdo nevěděl, odkud přišli, ale najednou byli v Lese: Klokanice a Klokánek. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: „Jak se sem dostali?", Kryštůfek Robin řekl: „Obvyklým způsobem, jestli víš, jak to myslím, Pú," a Pú, který to nevěděl, řekl: „Aha!" Pak dvakrát kývl hlavou a řekl: „Obvyklým způsobem. Ach tak!" - A pak šel navštívit své milé Prasátko, aby se dověděl, co si o tom myslí. A u Prasátka našel Králíčka. A tak všichni spolu o tom rokovali.
„Mně se na tom nelíbí tohle," řekl Králíček. „Žijeme si tady - ty, Pú, a ty, Prasátko, a já - a najednou -"
„A Ijáček," řekl Pú.
„A Ijáček - a tu najednou -"
„A Sova," řekl Pú.
„A Sova - a tu znenadání -"
„Ach, a Ijáček," řekl Pú. „Byl bych na něho zapomněl."
„Tak si tady žijeme," řekl Králíček velmi pomalu a důrazně, „my všichni, a tu najednou jednoho rána se probudíme, a co shledáme? Tvora, o kterém jsme dosud nikdy ani neslyšeli! Tvora, který nosí svou rodinu s sebou v kapse. Co kdybych tak já nosil svou rodinu s sebou v kapse. Kolik kapes bych potřeboval?"
„Šestnáct," řeklo Prasátko.
„Sedmnáct, ne?" řekl Králíček.
„A ještě jednu na kapesník. Tedy osmnáct. Osmnáct kapes v jednom obleku! Kdo to jakživ slyšel?"
Dlouho všichni zamyšleně mlčeli... A pak Pú, který několik minut úporně přemýšlel a vraštil čelo, řekl: „Já jsem napočítal patnáct."
„Čeho?" řekl Králíček.
„Patnáct. Tvých dětí."
„A co s nimi?" Pú se podrbal na nose a řekl, že myslil, že Králíček mluví o dětech.
„Já?" řekl Králíček bezmyšlenkovitě.
„Ano, řekl jsi-,"
„Na tom nesejde, Pú," řeklo Prasátko netrpělivě. „Hlavní je, co máme dělat s Klokanicí?"
„Ach tak," řekl Pú.
„Nejlepší," řekl Králíček, „by bylo tohle. Nejlepší by bylo ukrást malého Klokánka, a až by se Klokanice zeptala: ,Kde je Klokánek?' řekli bychom ,Aha!'"
„Aha!" zkoušel to hned Pú. „Aha! Aha! ... Ovšem," pokračoval pak, „mohli bychom ale říct ,Aha!', i kdybychom neukradli malého Klokánka."
„Pú," řekl Králíček vlídně, „ty nemáš kouska rozumu."
„Já vím," řekl Pú zkroušeně.
„Řekneme ,Aha!', aby Klokanice věděla, že my víme, kde je Klokánek. ,Aha!' znamená: ,Řekneme ti, kde je Klokánek, když nám slíbíš, že odejdeš z Lesa a už se nikdy nevrátíš.' Teď nemluv, když přemýšlím." Pú šel do koutka a zkoušel tam říci takovým hlasem „Aha!". Někdy se mu zdálo, že to opravdu značí, co Králíček řekl, někdy zase ne. „Bude to asi cvikem," pomyslil si. „Rád bych věděl, jestli se bude muset Klokanice taky cvičit, aby tomu rozuměla."
„Je tu ještě jedna věc," řeklo Prasátko trochu znepokojeně. „Mluvilo jsem s Kryštůfkem Robinem a ten mi řekl, že Klokani se pokládají za divoké šelmy. Nebojím se divokých šelem za obyčejných okolností, aleje dobře známo, že když připravíš divokou šelmu o mládě, rozvzteklí se jako dvě divoké šelmy. V tom případě by snad bylo pošetilé říct ,Aha!'"
„Prasátko," řekl Králíček, vzal tužku a olizoval špičku, „ty nemáš žádnou odvahu."
„Těžko být odvážný," řeklo Prasátko a trochu přitom potahovalo, „když jsi tak malé zvířátko."
Králíček, který se dal horlivě do psaní, vzhlédl a řekl: „Právě proto, že jsi tak malé zvířátko, budeš nám v tomhle dobrodružství prospěšné." Prasátko bylo tak rozčileno pomyšlením, že bude prospěšné, že se docela zapomnělo bát; a když Králíček řekl, že jsou Klokanice divoké jen v zimních měsících, kdežto jinak jsou docela dobrosrdečné, nemohlo už ani vydržet najednom místě, jak bylo nedočkavé, aby už mohlo být prospěšné.
„A co já?" řekl Pú smutně. „Já asi nebudu prospěšný?"
„Nevadí, Pú," těšilo ho Prasátko. „Až podruhé."
„Bez Púa," řekl Králíček slavnostně a přitom si zaostřoval tužku, „by bylo naše dobrodružství nemožné."
„O!" řeklo Prasátko a skrývalo své zklamání. Ale Pú šel do koutka a říkal si hrdě: „Beze mne nemožné! Takový jsem já Medvěd."
„A teď oba poslouchejte," řekl Králíček, když přestal psát, a Pú a Prasátko seděli, ani nedutali, a poslouchali s otevřenými ústy. Králíček předčítal:
1. Všeobec…
