Celá e-kniha Poirotova pátrání ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
IV. Záhada loveckého zámečku.
Po tom všem,“ zabručel Poirot, „je možné, že tentokrát nezemřu.“
Ježto pocházela od nemocného — zotavujícího se z chřipky, uvítal jsem tuto poznámku jako známku dobrotivého optimismu. Já sám byl jsem první obětí této nemoci. Také na Poirota přišla řada. Teď seděl na loži, podepřen poduškami, hlavu zabalenu vlněným šátkem a právě pomalu srkal jakýsi zvlášť účinný nápoj, který jsem mu připravil podle jeho pokynů. Jeho oči spočívaly s potěšením na pěkně urovnané řadě lahviček léků, které stály na římse nad krbem.
„Ano, ano,“ pokračoval můj malý přítel, „nebude to dlouho trvat a budu opět ve vlastní kůži, velkým Poirotem, postrachem špatných lidí! Představte si, příteli, že byl o mně samotném napsán malý článeček ve „Společenském Klevetníku“. Ale ano. Zde je to, — samá chvála. „Odvážili se toho zločinci — všichni přemoženi. Hercule Poirot — a věřte mi, děvčata, to je nějaký Herkules! — náš malý miláček společnosti — detektiv nemůže vás pevně chytiti. — Proč? Protože ho chytla chřipka!“
Smál jsem se.
„To je dobře na vás, Poirote. Stáváte se docela populárním. — A na štěstí jste nepřišel o nic, co by vás zvlášť zajímalo.“
„To je pravda. — Těch několik málo případů, které jsem musil odmítnouti, nenaplnilo mne žádnou lítostí.“
Naše hospodyně vstrčila hlavu do dveří.
„Dole je nějaký pán. — Říká, že musí vidět pana Poirota nebo vás, kapitáne. Vypadá jako by měl moc na spěch — ale při tom všem je to docela slušný pán — přinesla jsem jeho navštívenku.“
Podala mi kousek tuhého papíru. „Mr. Roger Havering“, četl jsem.
Poirot kývl hlavou na poličku s knihami a já jsem poslušně vytáhl ročenku „Who’s Who“, obsahující jména vynikajících osobností Anglie. Poirot ji ode mne vzal a rychle obracel listy.
„Druhý syn pátého barona Windsora. — Oženil se 1913 se Zoe, čtvrtou dcerou Williatna Crabba.“
„Hm,“ řekl jsem. — „Skoro bych myslel, že je to děvče, které hrávalo v divadle „Frivolity“ — jenže si tenkráte říkala Zoe Carrisbook. Vzpomínám si, že se provdala za nějakého mladého zámožného muže bez určitého zaměstnání právě před válkou.“
„Zajímalo by vás, Hastingsi, sejíti dolů a vyslechnouti, co našeho návštěvníka zvlášť trápí? Omluvte mě laskavě.“
Roger Havering byl muž asi čtyřicetiletý, hezké postavy a pěkného zevnějšku. Avšak na jeho tváři byly patrný známky starostí a zřejmě trpěl velkým vzrušením.
„Kapitán Hastings? Jste společníkem pana Poirota, pokud vím. Je nezbytně nutno, aby zajel se mnou ještě dnes do Derbyshiru.“
„Je mi líto, že to dnes nebude asi možné,“ odvětil jsem. „Poirot je nemocen na lůžku — má chřipku!“
Jeho tvář se svraštila.
„Proboha, to je pro mě velká rána.“
„Věc, o níž se chcete poraditi, je vážná?“
„Můj Bože, ano! — Můj strýc, nejlepší přítel, jehož jsem na světě měl, byl včera večer úkladně zastřelen.“
„Zde v Londýně?“
„Ne, v Derbyshiru. — Byl jsem v Londýně a dnes ráno dostal jsem telegram od své ženy. Hned na to jsem se rozhodl, že se sem podívám a poprosím pana Poirota, aby se ujal tohoto případu.“
„Dovolte na okamžik,“ — řekl jsem, zaujat novou myšlenkou.
Chvátal jsem nahoru a několika stručnými slovy jsem ho seznámil se situací. Další slova vzal mi z úst.
„Rozumím. Rozumím. Chcete tam jíti sám, není tomu tak? Dobrá, proč ne? Měl byste znáti moje metody. — Vše, co od vás chci, je, abyste mě dokonale každého dne zpravoval a řídil se mými instrukcemi, které vám snad zatelegrafuji.“
S tím jsem ochotně souhlasil.
O hodinu později seděl jsem proti Haveringovi ve voze první třídy vlaku trati Midland, rychle se vzdalujícího od Londýna.
„Abych začal od počátku, kapitáne Hastingsi, musíte zvěděti, že lovecký zámeček mého strýce, kam právě jedeme a kde se udala tragedie, je pouze prosté stavení v srdci derbyshirských rašelinišť. Náš skutečný domov je blízko Newmarketu a na sezónu si obyčejně najmeme byt v Londýně. V loveckém zámečku bydlí stále jen hospodyně, která plně zastane veškeré domácí práce, když tam zajedeme příležitostně ztráviti konec týdne. Ovšem po …
