Nahý oběd (William Burroughs)

6. NEMOCNICE

Poznámky z dezintoxikace. Paranoia počátečních stavů při vysazení... Vše se zdá být modré... Mrtvé a ochablé, bezbarvé tělo.

Noční můry při vysazení. Kavárna obložená zrcadly. Prázdno... Na něco čekám... V bočních dveřích se objevuje muž... Štíhlý malý Arab, s šedým vousem i tváří, oblečený do hnědé galábie... V ruce držím džbán vřící kyseliny... Přepaden nutkavým záchvatem ji vrhám do jeho tváře...

Každý vypadá jako narkoman...

Krátká procházka po nemocničním dvorku... Za mé nepřítomnosti někdo použil mé nůžky, jsou potřísněny nějakým lepkavým, červenohnědým svinstvem... Bezpochyby si ta kurvička uklízečka zastřihávala svoje vložky.

Schodiště zaplňují hrozně vypadající Evropané; když potřebují lék; tak zastavují sestru, když se myji, vylévají mi do umyvadla moč a v jednom kuse vysedávají celé hodiny na záchodě - snad tam loví gumový prst plný diamantů, co si zašili do prdele...

Ve skutečnosti se vedle mě nastěhoval celý klan Evropanů... Starou matku budou operovat a dcera se hned přivalí taky, aby dohlédla, že se té staré pizdě dostane pořádné péče. Podivní návštěvníci, podle všeho příbuzní. Jeden z nich nosí taková ta skla, co si ti fikaní klenotníci nasazují do očí při prohlížení kamenů... Zřejmě brusič diamantů v úpadku... Muž, co zprasíl diamant Thsockmorton a byl s hanbou vyhnán z oboru... Všichni ti klenotníci stojí v pracovních halenách kolem diamantu a čekají na Muže. Chyba jedné tisíciny palce by celý kámen zcela znehodnotila, a tak musí povolat odboríka až z Amsterdamu, aby tu práci udělal za ně... A on se připotácí namol opilý a velkou sbíječkou roztluče diamant na prach...

Nekontroluje je... Překupnicí drog z Aleppa? ... Kšeftaři se zmetky z Buenos Aires? Ilegální nákupčí diamantů z Johannesburgu? Obchodníci s otroky ze Somálska? Učitě přinejmenším spolupracují...

Neustálé sny o droze: Hledám pole vlčího máku... Pašeráci whisky v černých stetsonech mi ukazují cestu k arabské kavárně... Jeden z číšníků je spojkou na jusoslávské opium...

Od malajské lesbičky v bílém trenčkotu staženém páskem kupuju balíček heroinu... Prodává mi papírek v muzeu, v tibetském oddělení... Pořád se mi ho snaží ukrást... Hledám místo, kde bych si píchl...

Kritickým bodem při vysazení není počáteční fáze akutních abstinenčních příznaků, ale konečný krok uvolnění se z životního milieu drogy... Nastává mezihra noční hrůzy, buněčné paniky života, visícího azmrazeného mezi dvěma způsoby bytí... V tomto bodě se touha po droze soustřed'uje v poslední, nejintenzivnější a naprosto nepotlačitelnou touhu, a zdá se, jako by získávala moc snu: okolnosti vám staví drogu přímo do cesty... Potkáte Šňupaře ještě ze starých časů, lapiducha zlodějíčka, doktora, co píše...

 

Strážný v uniformě z lidské kůže, černé semišové sako z negra s knoflíky z kariózních žlutých zubů, elasfickou košili přes hlavu z nablýskané kůže Indiána barvy mědi, volné kalhoty z opáleného dospívajícího Seveřana, sandály ze ztvrdlých chodidel mladého malajského farmáře a popelavě hnědý šátek na uzel, zastrčený do košile. (Popelavě hnědá je barva podobná šedi pod hnědou kůží. Někdy bývá k vidění ve smíšených. rodinách černochů a bělochů, kdy se křížení nevydařilo a barvy se oddělily jako olej na vodě...)

Jelikož nemá co na práci a celou výplatu si šetří, aby si mohl kupovat nové šaty, obléká se Strážný s vybranou elegancí a třikrát denně se převléká před obrovským zvětšujícím zrcadlem. Má hezkou, hladkou románskou tvář s tenkým knírkem jako kartáček, malé černé oči, prázdné a nenasytné hmyzí oči, o jakých se vám nikdy ani nezdálo.

Když kráčím k hranici, vybíhá Strážný z casita a na krku se mu houpe zrcadlo v dřevěném rámu. Pokouší se sundat si zrcadlo z krku... Ještě nikdy předtím se nestalo, aby se někdo přiblížil k hranici. Jak si Strážný sundával rám zrcadla, poranil si larynx... Ztratil hlas... Otevírá ústa a je vidět, jak mu uvnitř poskakuje jazyk. HIadká mladá a prázdná tvář i otevřená ústa s jazykem, pohybujícím se uvnitř, jsou neuvěřitelně odporné. Strážce zdvihá paži. Celé tělo sebou škube v křečovitém odporu. Jdu dál a uvolňuji řetěz, natažettý přes cestu. Padá s řinkotem kovu o kámen. Procházím. Strážný tam stojí v mlžném závoji a hledí za mnou. Pak opět věší řetěz na hák, vrací se do casita a začíná si vytrhávat knír.

 

Právě přinášejí takzvaný oběd... Vejce na tvrdo, a když sloupnu skořápku, odkryje se něco, co jsem ještě nikdy neviděl... Hodné malé vejce žlutohnědé barvy... Nejspíš ho snesl ptakopysk spářený s kachnou: V pomeranči byl velký červ a už téměř nic jiného... Ten se tam skutečně dostal jako první. ze všech, naprostá jednička... V Egyptě se vyskytuje červ, který se vám dostane do ledvin a vyroste do obrovské velikosti. Ledviny jsou nakonec jenom pouhou tenkou slupkou kolem červa. Neohrožení gurmáni staví maso červa nad všechny ostatní delikatesy. Prý je nepopsatelně lahodné... Koroner z Interzóny, známý jako Ahmed Pitva, udělal na kšeftech s Červem štěstí.

Proti mému oknu je francouzská škola a já si hochy pozorně prohlížím osmkrát přibližujícím polním dalekohledem... Jsou tak blízko, že bych se mohl natáhnout a dotknout se jich... Mají trenýrky... Za chladného jarního jitra mohu vidět husí kůži na jejich nohách... Sám se promítám dalekohledem přes ulici, duch v ranním slunečním svitu, rván odhmotněným chtíčem.

Už jsem vám někdy vyprávěl, jak jsme jednou s Marvem zaplatili dvěma arabským klučinům šedesát centů, aby nám předvedli, jak šoustá jeden druhého? Takže se ptám Marva: "Myslíš, že to udělají?"

A on říká: "Řekl bych, že jo. Jsou hladoví."

A já povídám: "Přesně tak bych je chtěl vidět." Připadám si z toho trochu jako starý zvrhlík, ale "Son cosas de la vida," jak řekl Soberba de la Flor, když ho poldové kárali za to, že odstřelil tu kundu a mrtvé tělo vzal do motelu Bar O a tam ho šoustal...

"Tvrdě to na mě hrála, že už to dostala," vysvětluje... "Takovej rámus já přece nemusím při klácení poslouchat," (Sobexba de la Flor byl mexický zločinec s několika celkem bezvyznamnými vraždami na krku.).

 

Klozet byl zamčený celé tři hodiny... Počítám, že ho používají jako operační sál...

SESTRA: "Nemůžu jí najít puls, doktore."

Dr. BENWAY: "Možná ho má šouplej do kundy v gumovým prstu."

SESTRA: "Adrenalin, doktore?"

Dr. BENWAY: "Noční hlídač si ho všechen napíchal, aby se rozšoup." Ohlíží se a bere jeden z těch gumovích zvonů, kterými se prošťuchují záchody... Přistupuje k pacientce... "Proveďte incizi, doktore Limpfe," říká zděšenému asistentovi... "Chystám se k masáži srdce."

Dr. Limpf krčí rameny a začíná incizi. Dr. Benway omývá zvon tak, že s ním šplouchá v záchodové mise...

SESTRA: "Nemělo by se to ale sterilizovat, doktore?"

Dr. BENWAY: "Velice správně, ale na to teď není čas." Sedá si na zvon jako na rákosovou stoličku a pozoruje, jak asistent provádí incizi. "Mladí vejtahové, jako jste vy, by bez elektrického vibračního skalpelu z automatickým odsáváním a sešíváním nerozřízli ani uhra... Brzo budeme operovat pomocí dálkového ovládání pacienty, které ani neuvidíme... Nebudeme dělat nic jiného než mačkat knoflíky. Z chirurge se vytrácí veškerá dovednost a zručnost... Všechen ten fortel a improvizace... Už jsem vám vyprávěl, jak jsem jednou provedl apendektomii rezavou plechovkou od sardinek? A když mě to jednou zaskočilo a neměl jsem vůbec žádny nástroj, tak jsem odstranil děložní tumor vlastními zuby. To bylo v Horním Effendi; a kromě toho..."

Dr. LIMF: "Doktore, incize je hotova."

Dr. Benway vráží do incize zvon a pohybuje s ním nahoru a dolů.

Krev stříká na léka'te, sestru i na zed'... Zvon vydává odporný savý zvuk.

SESTRA: "Myslím, že je po ní, doktore."

Dr. BEMNAY: "No, to se stává." Kráčí místností k lékařskému pokoji. "Nějakej zasranej feťák mi říznul kokain práškem nahajzly! Sestro! Pošlete chlapce, ať vezme na tenhle recept dvojitou dávku!"

Dr. Benway operuje v posluchárně zaplněné studenty: "A teď, chlapci, tuto operaci neuvidíte moc často, což má také svůj důvod... Poznáte, že nemá absolutně žádnou medicínskou hodnotu: Nikdo už neví, jaký byl její původní smysl a účel a zdali vůbec nějaký měla. Já osobně si myslím, že šlo od samého počátku o čistý umělecký výtvor.

Stejně jako se toreador dostává svým umem a zručností z nebezpečí, jež sám vyvolal, tak i chirurg při této operaci záměrně svého pacienta ohrozí a pak ho s podivuhodnou. rychlostí a hbitostí zachrání v posledním možném zlomku vteřiny před smrtí... Viděl někdo z vás hrát dr. Tetrazziniho? Hrát říkám po zralé úvaze, neboť jeho operace, to byla přímo představení. Začínal tím, že přes celý pokoj mrštil po pacientovi skalpel a pak nastoupil jako baleťák. Jeho rychlost byla obdivuhodná: "Nedám jim čas zemřít," říkával. Nádory ho přiváděly do zuřivého vzteku. "Zasraný neukázněný buňky" prskal a blížil se k tumoru jako rváč s nožem.

Do operačního divadla se vrhá mladý muž, tasí skalpel a žene se po pacientovi.

Dr. BENWAY: "Espontaneo! Zadržte ho, dřív než mi tu vykuchá pacienta!"

(Espontaneo je termín z býčích zápasů, označuje diváka, který se vrhne do arény, vytáhne ukrytý rudý toreadorský pláštík, a než ho z arény vyvedou, pokusí se o několik výpadů proti býkovi.)

Zřízenci se perou s espontaneem, který je nakonec vyhozen ze sálu. Anesteziolog využívá zmatku a páčí pacientovi z úst velkou zlatou plombu...

Míjím pokoj 1, ze kterého mě včera vystěhovali... Něco s těhotenstvím, předpokládám... Lůžkové mísy plné krve, vložek a bezejmenných ženských substancí, dost na to, aby znečistily celý kontinen... Jestli mě někdo přijde navštívit do mého starého pokoje, bude si nejspíš myslet, že jsem porodil nějakou zrůdu a ministerstvo zahraničí se to snaží ututlat...

Hudba ze Jsem Američan... Na tribuně potažené americkou vlajkou stojí starší muž v proužkovaných kalhotech a diplomatickém žaketu. Sešlý tenor, upnutý do korzetu - kostým Daniela Boonea na němpraská ve švech -, zpívá za doprovodu celého orchestru Pod hvězdnatým praporem. Při zpěvu lehce šišlá...

DIPLOMAT (čte z velké role telegrafní pásky, která stále nabývá a motá se mu mezi nohama): "A kategoricky popíráme, že by kterýkoli občan Spojených států americkych mužského pohlaví..."

TENOR: "Ó, pověž, žda vidíšš..." Hlas se mu láme a přeskakuje do vysokého falzetu.

V kontrolní kabině si Technik míchá zažívací sodu a říhá do dlaně: "Proklatej tenor, dyk je to šmíra!" brumlá rozmzzele, "Miku! Ghrrr,a zvolání končí krknutím. "Vypni toho přihřátýho prďolu a dej mu růžový kalhotky. Od teďka má s náma utrum... Pusť tam tu atletiku Liz, tu, co má přešaltovaný pohlaví... Ta je aspoň pořád tenor... Kostým? Jak já to mám do prdele vědět? Nejsem přece žádnej přihřátej návrhář kostýmů z kostymémy! A co má bejt zas tohle? Celá kostymérna pro nespolehlivost uzavřena? A já jsem asi co, chobotnice, ne? Tak hele... A co třeba obvyklý číslo s Indiánama? Pocahontas nebo Hiawatha?... Ne, to není ono. Nějakej civil hned bude vtipkovat, že by se mělo Indiánům ustoupit a dát jim zase všecko zpátky... Uniformu z občanské války, seveřanský kabát a jižanské kalhoty, jako že už jsou zase na hromádce? Mohla by taky vystoupit jako Buffalo Bill nebo Paul Revese, anebo jako ten občánek; co se nechtěl vzdát sraní, tedy, myslím, co se Nechtěl vzdát se svou lodí, nebo jako vojcl z druhý války, bigoš nebo Neznámý vojín... To by bylo asi tak nejlepší... Zakrejte ji nějakým pomníkem, ať není vůbec vidět..."

Lesbička, která je ukryta ve Vítězném oblouku z papírmašé se zhluboka nadechuje do svých mohutných plic a vydává strašlivý řev.

"Ó, pověz, zda Hvězdná vlajka ta ještě vlá..." Ve Vítězném oblouku se objevuje velká prasklina, odshora až dolů. Diplomat se chytá za hlavu...

DIPLOMAT: "Že by kterýkoli občan Spojených států porodil v Interzóně či na jakémkoli jiném místě..."

"Nad zemí SVÓÓOBÓÓODYYYY...." Diplomatova ústa se pohybují, ale nikdo ho neslyší. Technik si zakrývá uši: "Matičko boží!" křičí. Jeho zubní protéza se začne chvět jako brumle a náhle mu vylétává z úst... Podrážděně po ní chňapne, mine a jednou rukou si zakrývá ústa.

Vítězný oblouk se s trhavým, praskavým třeskem kácí a odhaluje Lesbičku, která stojí na podstavci a je oděna pouze do leopardího suspenzoru s obrovským vycpaným váčkem... Stojí tam, přiblble se culí a napíná mohutné svaly... Technik se v kontrolní kabině plazí po zemi sem a tam, hledá své zuby a vykřikuje nesrozumitelné příkazy: "Hultražvukový!! Vhypněte í mikhlofoni!"

DIPLOMAT (stírá si z čela pot): "Jakékoli stvoření, ať už by se na ně hodil jakýkoli popis..."

"A rekú domovem."

Diplomatova tvář je celá šedá. Zavrávorá, škobrtne ve čtení, zhroutí se na zábradlí, z očí, nosu a úst mu chlístá krev a umírá na krvácení do mozku.

DIPLOMAT (skoro neslyšně): "Ministerstvo popírá... Neamerické... Bylo zničeno... Vlastně nikdy nebyla... Kategor..." Umírá.

V kontrolní kabině explodují měřicí panely... Velké výboje elektřiny šlehají místností.., Nahý Technik, tělo spálené do červa, vrávorá kolem jako nějaká postava z Götterdämmerung a dál ječí: "Hultuažvukový! Vhyphdouth!" Konečný výbuch spéká Technika na kus škvarku.

 

Za noci prokázali

Že vlajka naše slále zde...

 

Poznámky z návyku. Každé dvě hodiny si píchám Eukodol. Mám místo, kde mohu jehlu zasunout přímo do žíly, zůstává otevřená jako nějaká rudá podebraná ústa, nateklá a obscénní, a po píchnutí vypustí pomatou kapku krve a hnisu...

Evkodol je chemickou obměnou kodeinu - dihydro-oxy-kodein.

Tato látka púsobí spíše jako káčko než jako emko... Když si píchnete do žíly koks, je to příval čisté rozkoše, rovnou do mozku... Po deseti minutách toužíte po dalším vpichu... Rozkoš morfinu probíhá v útrobách... Po páchnutí se pohroužíte do sebe... Intravenózní káčko se ale rovná elektřině prohnané mozkem, aktivuje přímo kokainové spoje rozkoše... U káčka se nevyskytuje žádný abstinenční syndrom. Je to potřeba mozku samomého - potřeba bez těla a pocitu. Potřeba pozemského ducha. Touha po kokainu trvá pouze několik hodin, jen pokud jsou stimulovány káčkové kanály. Pak na to zapomenete. Eukodol je jako kombinace heráku a koksu. Věřte Němcům, že namíchali opravdu hrozné svinstvo. Eukodol je stejně jako morfin šestkrát silnější než kodein: Heroin je šestkrát silnější než morfin. Dihydro-oxy-heroin by měl být šestkrát účinnější než heroin. Je docela možné vyvinout drogu natolik návykovou, že by jedno jediné píchnutí vyvolalo závislost na celý život.

Pokračování poznámek z návyku: Když beru jehlu do ruky, mimovolně sahám po škrtidle levou rukou. Je to pro mě znamení, že si mohu píchnout do jediné použitelné žíly v levé ruce. (Pohyby při zaškrcování jsou takové, že obvykle zaškrcujete tu ruku, kterou sáhnete po pásu.) Jehla lehce vklouzne po hraně ztvrdlé kůže dovnitř. Opatrně hledám. Do stříkačky náhle vystřelí tenký sloupec krve a na okamžik je ostrý a pevný jako rudá struna.

Tělo ví samo, do které žíly si můžete píchnout a tuto znalost vám sděluje mimovolnými pohyby, které provádíte, když se připravujete ke vpichu... Někdy jehla reaguje jako proutkařova virgule. Někdy musím na zprávu čekat. Když ji ale dostanu, pokaždé napíchnu krev.

Na dně kapátka vykvetla rudá orchidej. Váhal celou vteřinu, pak stiskl baňku a pozoroval, jak se kapalina valí do žíly, jakoby vysáta tichou žízní jeho krve. V kapátku zůstal tenký měňavý povlak krve, bílý, papírový límeček byl celý prosáklý krví jako obvaz. Natáhl se a naplnil kapátko vodou. Když ji stříkal ven, vpich ho zasáhl v žaludku, jako hebký sladký úder.

Koukám se na špinavé kalhoty, měsíce jsem si je neměnil... Dny nepozorovaně plynou, navlečeny na injekční stříkačce s dlouhou nitkou krve... Zapomínám na sex i na všechny ostatní dráždivé rozkoše těla - šedý, bezvýrazný duch jdoucí po droze. Španělští chlapci mi říkají El Hombre Invisible -Neviditelný muž...

 

Každé ráno dvacet kliků. Užívání heráku odstraňuje sice tuk, ale svaly nechává více méně netknuté. Feťák zřejmě nepotřebuje tolik tkáně... Bylo by možné izolovat molekulu heráku, která odstraňuje tuk?

 

V lékárně stále víc a víc problémů, při kontrole reptání jako vyvěšený telefon... Trvalo mi celý den až do osmi večer, než jsem získal dvě krabice Eukodolu...

Dochází mi peníze i žíly.

 

Jedu dál na dluh. Dnes v noci jsem se probudil, někdo mi mačkal ruku. Byla to moje druhá ruka... Usnu při čtení a slova na sebe berou význam kódu... Jsem posedlý kódy. Člověk chytí řadu nemocí, jež přeslabikují šifrovanou zprávu...

Píchám si před D. L. Hledám na špinavé nahé noze žílu... Feťáci nemají kouska studu... Jsou hluší k hluboké nechuti druhých. Je otázkou, zda může existovat při absenci sexuálního libida stud... Feťákův stud mizí s jeho Nesexuální sociabilitou, jež je také závislá na libidu... Narkoman pojímá své tělo neosobně, jako nástroj ke vstřebávání média, v němž žije, a hodnotí svou tkáň chladným zrakem koňského handlíře. Tady to nemá cenu se pokoušet napíchnout. Mrtvé rybí oči rychle přejíždějí po zpustošené žíle.

Užívám nový dluh prášku na spaní, Soneryl... necítíte se ospalí... Přenesete se bez přechodu rovnou do spánku, náhle vpadnete přímo doprostřed snu... Strávil jsem léta v zajateckém táboře a tvpěl podvýživou...

Prezident je feťák, ale kvůli svému postavení si nemůže práskat přímo. Takže fetuje mým prostřednictvím... Čas od času se spojíme, a já ho znovu doplním. Tato spojení připadají náhodnému pozorovateli jako homosexuální praktiky, skutečné vzrušení ale není v první řadě sexuální a k vyvrcholení dojde teprve při oddálení, když je opětovné nabití skončeno. Ztopořené penisy jsou uvedeny v kontakt - tuto metodu jsme používali přinejmehším zpočátku, ale body styku se opotřebují jako žíly. Nyní musím občas vsunout pyj pod jeho levé víčko. Samozřejmě ho můžu vždy nafetovat Osmotickým doplilováním, jež odpovídá vpichu do kůže, ale znamenalo by to připustit porážku: O. D. by Prezidentovi přivodilo týdny trvající špatnou náladu a mohlo by klidně rychle vyvrcholit atomovými jatkami. A Prezident platí za Nepřímý návyk vysokou cenu. Smířil se se ztrátou veškeré sebekontroly a je závislý jako nenarozené dítě. Nepřímý narkoman zakouší celou škálu subjektivnvlto děsu, tiché protoplazmatické zuřivosti a mánie, odporné agónie kostí. Tenze narůstá a čirá energie bez emočního obsahu se nakonec rve tělem a pohazuje s ním sem a tam, jako když člověk přijde do styku s dráty vysokého napětí: Pokud je jeho doplňovací spojení přerušeno, upadá Nepřímý narkoman do tak prudkých elektrických konvulzí, až se mu otřesy uvolní kosti a on umírá tak, že se jeho kostra snaží vyskočit z jeho těla, které už nemůže snést, a prchá nejkratší cestou přímo k nejbližšímu hřbitovu.

Vztah mezi N. N. (Nepřímý narkoman) a jeho D. S. (Doplňovací spojka) je tak intenzívní, že společnost druhého snesou pouze v řídkých intervalech a na velice krátkou dobu - tím myslím mimo doplňovací schůzky, kdy je veškerý osobní styk zatlačen do pozadí procesem doplňování.

 

Čtu noviny... Něco o trojnásobné vraždě v rue de la Merde v Paříži: "Vyrovnávání vroubků. ... Projíždím dál... "Policie identifikovala původce... Pepe El Culito... Malej Zasranec, láskyplná zdrobnělina." Opravdu to tak píší? ... Snažím se slova zaostřit... tříští se v nesmyslnou mozaiku...

 

Diplomatova tvář je celá šedá. Zavrávorá, škobrtne ve čtení, zhroutí se na zábradlí, z očí, nosu a úst mu chlístá krev a umírá na krvácení do mozku.

DIPLOMAT (skoro neslyšně): "Ministerstvo popírá... Neamerické... Bylo zničeno... Vlastně nikdy nebyla... Kategor..." Umírá.

V kontrolní kabině explodují měřicí panely... Velké výboje elektřiny šlehají místností.., Nahý Technik, tělo spálené