Sfinga

Boston, 11.00

Richard Harvey shlédl na korpulentní tvary břicha Henrietty Olsonové. Prostor mezi horní a dolní rouškou odhaloval oblast žlučníku. Zbytek Henriettina těla byl zakrytý, aby neutrpěla její důstojnost.

„A teď mi, paní Olsonová, prosím, ukažte, kde vás to bolí,“ řekl Richard.

Zpod roušek se vysunula ruka. Henrietta ukazováčkem označila na svém břiše místo hned pod pravým žeberním obloukem.

„A taky tady vzadu, pane doktore,“ řekla Henrietta, převalila se na pravý bok a zašátrala prstem uprostřed zad. „Zrovna tady někde,“ upřesnila Henrietta a píchla Richarda prstem do ledvin.

Richard obrátil oči v sloup tak, aby to Nancy Jacobsová, ošetřovatelka v jeho ordinaci, viděla. Ta však zavrtěla hlavou s pocitem, že Richard má s pacienty nezvykle málo trpělivosti.

Richard vzhlédl k hodinám. Věděl, že má před obědem přijmout ještě tři pacienty. Ačkoliv jeho tříletá interní praxe úžasně vzkvétala a on měl svou práci rád, někdy mu to šlo trochu na nervy. Devadesát procent jeho případů tvořily problémy způsobené kouřením a obezitou. Mělo to hodně daleko k intelektuální náročnosti. A teď tu ke všemu byla ta situace s Erikou. Soustředit se na problémy typu Henriettina žlučníku bylo skoro nemožné.

Někdo rychle zaklepal a dovnitř strčila hlavu sekretářka Sally Marsinská. „Pane doktore, na jedničce máte ten hovor.“ Richardova tvář se rozjasnila. Požádal Sally, aby zavolala Janice Baronové, Eričině matce.

„Omluvte mě, paní Olsonová,“ řekl Richard. „Musím ten hovor vzít.

Hned jsem zpátky.“ Ukázal Nancy, aby zůstala v ordinaci.

Zavřel dveře do ordinace, zvedl sluchátko a stiskl spojovací knoflík.

„Haló, Janice.“

„Richarde, Erika ještě nepsala.“

„Mockrát díky. Já vím, že ještě nepsala. Volal jsem, abych ti řekl, že jsem skutečně na pokraji šílenstv…