Sfinga (Robin Cook)

Luxor, 18.15

Erika stanula na okraji balkónu, napjala paže nad hlavou a vzdychla úlevou.

Dokončila překlad papyru. Nebylo to těžké, ačkoliv si nebyla jistá, jestli správně porozuměla významu.

Dole na Nilu uviděla velký, přepychový parník. Po tom, jak byla pohroužená do papyru z dávných časú, působila moderní loď nemístně. Bylo to, jako kdyby mezi bostonským měšťanstvem přistál létající talíř.

Erika se vrátila ke stolu se skleněnou deskou, u kterého pracovala, zvedla překlad a přečetla si ho:

Já, Nenefta, hlavní architekt Živoucího Boha (nechť žije navždy), faraóna, krále dvou říší, velkého Setiho I, s veškerou úctou napravuji křivdu způsobenou narušenim věčného klidu chlapce krále Tutanchamóna v těchto pokorných zdech a těmito skrovnými zaopatřenimi navěky věků. Nepopsatelná svatokrádež, pokus o vypleněni hrobky faraóna Tutanchamóna, jehož se dopustil kamenik Emeni, kterého jsme právem popravili a jehož ostatky jsme pohodili v západni poušti jako potravu pro šakaly, posloužila vznešenému cíli. Kamenik Emeni mi otevřel oči, abych porozuměl cestám hrabivosti a bézprávi. Já, hlavni architekt, znám nyni tudiž způsob, jak zajistit věčné bezpeči Živoucího Boha (nechť žije provždy), faraóna, krále našich dvou řiši, .velkého Setiho I. Imhotep, architekt Živouciho Boha Zosera a stavitel Stupňovité pyramidy, a Neferhotep, architekt Živouciho Boha Chufu a stavitel Velké pyramidy, použili tento způ.sob při stavbě svých monumentů, aniž by jej však plně pochopili. V důsledku toho byl věčný spánek Živouciho Boha Zosera a Živouciho Boha Chufu narušen a zničen v prvnim obdobi temna. Avšak já, Nenefta, hlavni architekt, pochopil jsem ten způsob a chamtivost vylupovačů hrobek. Tak budiž učiněno a hrobka chlapce-krále faraóna Tutanchamóna je dnešniho dne opět zapečetěna.

Rok 10 syna Re, faraóna Setiho I, druhý měsic Kličení, den 12.

Erika odložila list papíru na stůl. Slovo, které jí dělalo nejvíc nesnází, bylo „způsob“. Hieroglyfické znaky se daly číst jako „metoda“ nebo „cesta“ nebo i „trik“, ale slovo „způsob“ dávalo syntakticky nejlepší smysl. Co to ale znamená, to jí unikalo.

Překlad papyru poskytoval Erice velký pocit uspokojení. Také to úžasně oživovalo život starověkého Egypta. Pousmála se Neneftově aroganci. Navzdory jeho domnělému pochopení chamtivosti vylupovačů hrobek a jeho „způsobu“ byla Setiho přepychová hrobka vyloupena do sta let od chvíle, kdy ji uzavřeli, zatímco skrovná hrobka Tutanchamóna zůstala neporušena další tři tisíce let.

Erika znovu zvedla překlad a opět přečetla odstavec, v němž byla zmínka o Zoserovi a Chufuovi. Náhle zalitovala, že nenavštívila Velkou pyramidu. Tenkrát si připadala příjemně zdrženlivá, když se nehnala k pyramidám v Gize jako ostatní turisté. Teď ji to mrzelo. Jak mohl Neferhotep použít ten způsob při konstrukci Velké pyramidy, aniž by jej však plně pochopil? Erika se zadívala k horám v dálce. Ke všem těm záhadným významům, připisovaným tvaru a velikosti Velké pyramidy, odhalila Erika ještě další, starší. I za Neneftových časů byla Velká pyramida starověkou stavbou. Ve skutečnosti, pomyslela si Erika, toho Nenefta zřejmě o Velké pyramidě nevěděl o mnoho víc než ona. Rozhodla se ji navštívit. Možná až postojí v jejím stínu nebo vstoupí-li do jejích hlubin, pochopí, co Nenefta myslel tím slovem „způsob“.

Erika se podívala na hodinky. Klidně stihne spací vůz v půl osmé do Káhiry. S horečným vzrušením si zabalila do plátěné brašny polaroid, Baedekera, baterku, džínsy a čisté spodní prádlo. Pak se rychle vykoupala.

Než odešla z hotelu, zavolala Ahmedovi a řekla mu, že jede asi tak na den zpátky do Káhiry, protože má nepotlačitelnou touhu spatřit Chufuovu Velkou pyramidu.

Ahmed okamžitě začal být podezíravý. „V Luxoru je toho přece tolik k vidění! Nemůže to počkat?“

„Ne. Zničehonic ji musím vidět.“

„Jedete za Yvonem de Margeauem?“

„Možná,“ řekla Erika záhadně. Zajímalo ji, jestli by Ahmed dovedl žárlit. „Mám mu něco vyřídit.“ Věděla že ho tím trýzní.

„Ne, samozřejmě že ne. Ani nevyslovte mé jméno. Zavolejte mi, až se vrátíte.“ Ahmed zavěsil dřív, než se stihla rozloučit.

Když Erika nastupovala do vlaku směr Káhira, vstoupil Lahib Zajed do hotelu Zimní palác. Měl pro Eriku důvěrný vzkaz - že jí následující noci bude ukázána socha Setiho I„ pokud uposlechne jistých nařízení. Erika však nebyla ve svém pokoji, a tak se rozhodl přijít později, neboť se bál toho, co by s ním udělal Muhammad, kdyby se mu nepodařilo vzkaz , předat.

Když vlak do Káhiry odjel, vstoupil Chalifa na hlavní poštu a zatelegrafoval Yvonovi de Margeu, že Erika Baronová je na cestě do Káhiry.

Dodal, že se chová velmi podivně a že očekává další instrukce v hotelu Savoy.