(10)
Zapparty se opřel hlavou o čalounění, zavřel oči a malinko odvrátil hlavu. Oči měl pevně zavřené a hlavu se snažil odvrátit tak, aby mu světlo velké baterky nepronikalo víčky. Nicky mu přidržoval baterku před obličejem a jednotvárně, v jakémsi rytmu ji rozsvěcel a zhasínal.
De Ruse měl jednu nohu na stupátku otevřených dvířek a hleděl deštěm do dáli. Nad temným obzorem slabě blikal letecký maják.
Nicky prohodil nedbale: „Člověk nikdy neví, co koho zlomí. Jednou jsem zažil, jak jeden chlápek změkl jen proto, že mu polda přidržoval nehet k důlku v bradě.“
De Ruse se tiše zasmál. „Tenhle je kadet. Budeš si muset vymyslet něco jiného než baterku.“
Nicky dál střídavě rozsvěcel a zhasínal baterku. „To bych mohl,“ usoudil, „jenže si nechci zamazat ruce.“
Za chvíli zdvihl Zapparty ruce před obličej, pomalu je spustil a začal mluvit. Mluvil tichým, jednotvárným hlasem, oči dále zavřené před záblesky baterky.
„Ten únos zorganizoval Parisi. Dozvěděl jsem se o něm teprve, když bylo po všem. Parisi ke mně přišel asi před měsícem s dvěma pistolníky a vzal mě do kleští. Nějak se domákl, že mě Candless podfoukl o pětadvacet papírů, co jsem mu dal, aby mi vysekal bráchu. Kluk měl na krku žalobu z vraždy a Candless se pak na něho vykašlal. Sám jsem to Parisimu neřekl. To, že to věděl, jsem se domákl až dneska.
Přišel asi v sedm nebo trochu pozdějc do klubu a povídá: ‚Ulovili jsme jednoho tvýho kámoše, Huga Candlesse. Kápne z toho sto tisíc jen to foukne. Od tebe se nechce nic jinýho, než abys ty prachy, co z toho kápnou, dál tady v herně do oběhu spolu s dalšíma prachama. Musíš to udělat, protože dostaneš podíl, a taky proto, že kdyby něco kikslo, odnesl by sis to ty, protože se to odehrálo přímo na tvým dvorečku.‘ To by tak bylo všechno. Parisi se pak jenom ometal v kanceláři a kousal si nehty a čekal na své mládence. Když se neobjevili, byl z toho celý nervózní. Jednou si dokonce zašel zatelefonovat vedle do hospody.“
De Ruse zatáhl z cigarety, kterou držel v pěsti. „Kdo vám to celé vyklopil a jak jste věděl, že Candless je tady nahoře?“
„Mops. Ale nevěděl jsem, že je mrtvý.“
Nicky se zasmál a několikrát rychle za sebou zablikal baterkou.
„Nech ji chvilku rozsvícenou,“ řekl mu De Ruse.
Nicky nechal chvíli dopadat kužel světla na Zappartyho bílou tvář. Zapparty cukal rty. Jednou otevřel oči. Byly to mrtvé oči, podobné očím mrtvé ryby.
„Tady nahoře je zatracená zima,“ usoudil Nicky. „Co uděláme tady se šéfem?“
„Odvedeme ho do domu a přivážeme ke Candlessovi. Můžou se vzájemně hřát. Ráno se vrátíme a uvidíme, jestli ho nenapadlo něco nového.“
Zapparty se zachvěl. V koutku oka se mu objevil třpyt čehosi, co se podobalo slze. Po chvilce ticha řekl: „Tak dobře. Naplánoval jsem to všechno já. Ten plynový auťák byl můj nápad. Nechtěl jsem peníze. Chtěl jsem Candlesse a chtěl jsem ho mrtvého. Bráchu mi popravili minulý pátek v Quentinu. Teď víte všechno.“
Chvíli nikdo nepromluvil. Nicky něco pro sebe zamumlal. De Ruse se nepohnul a ani nešpitl. Zapparty pokračoval: „Vezl se v tom taky Mattick, Candlessův šofér. Nenáviděl Candlesse. Původně měl toho falešného lincolna řídit sám, aby všechno vypadalo jaksepatří, a pak pláchnout. Jenže si moc přihnul z flašky, jak se na to připravoval, a Parisi mu přestal věřit. Dal ho odprásknout. Ten vůz pak řídil někdo jiný. Pršelo a to pomohlo.“
De Ruse řekl: „To je už lepší – ale pořád to není všechno, Zapparty.“
Zapparty rychle pokrčil rameny, pootevřel oči proti světlu a málem se zazubil. „Co k čertu chcete? Chleba pomazanej po obou stranách?“
„Chci vědět, kdo byl ten ptáček, co dal unést mě… Jedeme. Najdu si ho sám.“
Sundal nohu ze stupátka a odhodil nedopalek do tmy. Přibouchl dvířka, nastoupil dopředu. Nicky zastrčil baterku, vklouzl za volant a nastartoval motor. De Ruse řekl: „Někam, kde si můžu zatelefonovat pro taxík, Nicky. Ještě se s ním hodinu projížděj a potom zavolej Francy. Budeš tam mít ode mě vzkaz.“
Blonďák zavrtěl pomalu hlavou. „Jsi dobrý kamarád, Johnny, a mám …
