Ďábel a slečna Chantal

"V kostele, na posvátné půdě, jsem mluvil o nutnosti oběti," pravil farář. "Tady, na světské půdě vás prosím, abyste byli odhodláni k mučednictví."

Chabě osvětlená náves - stála tam jen jedna lampa, ačkoliv starosta přislíbil během své volební kampaně další - byla přeplněná. Rolníci i pastýři s ospalýma očima, neboť byli zvyklí vstávat za úsvitu, uctivě a polekaně mlčeli. Farář postavil vedle kříže židli a stál na ní, takže ho mohli všichni vidět.

"Po celá staletí byla církev obviňována z nespravedlivých bojů, ale my jsme ve skutečnosti jen přežívali hrozby."

"Nepřišli jsem sem poslouchat o církvi," vykřikl něčí hlas. "Chceme vědět, co se děje ve Viscosu."

"Nemusím vám vysvětlovat, že Viscosu hrozí, že zmizí ze světa a s ním vy, vaše půda a vaše stáda. Nejsem tu proto, abych mluvil o církvi, ale jedno říci musím: pouze tím, že přineseme oběť, a pokáním můžeme dojít spásy. A než mě přerušíte, dodám jen, že mluvím o obětování jednoho, o pokání všech a o spáse naší vesnice."

"To všechno může být lež," vykřikl jiný hlas.

"Cizinec nám zítra ukáže zlato," řekl starosta, spokojen, že může sdělit informaci, kterou ještě nemá ani sám farář. "Slečna Prymová nechce na sebe vzít veškerou zodpovědnost, a proto ho paní hoteliérka přesvědčila, aby zlaté cihly přinesl sem. To bude záruka, jinak nebudeme jednat."

Starosta si vzal slovo a rozhovořil se o tom, co všechno bude možno ve vesnici zlepšit a změnit, o dětském hřišti, o snížení daní a o rozdělování nabytého bohatství.

"Rovným dílem," řekl kdosi.

Přišla chvíle, které se hrozil - přijmout závazek. Všechny oči se ale k němu obrátily, jakoby náhle probuzeny z netečnosti.

"Rovným dílem," stvrdil farář, než mohl starosta zareagovat. Není zbytí: buď se všichni budou podílet stejnou zodpovědností za stejnou odměnu, nebo někdo brzy ten zločin vyzradí - ze žárlivosti nebo pomstychtivosti. Tato dvě slova znal farář velmi dobře.

"Kdo zemře?"

Starosta vysvětlil, jak došli spravedlivou volbou k Bertě: od manželovy smrti se trápí, je stará, nemá přátele, chová se jako blázen, od rána do soumraku vysedává před svým domem a ničím nepřispívá k rozvoji vesnice. Místo aby své peníze investovala do půdy nebo do ovcí, máje všechny uložené na úrok v nějaké bance kdesi daleko odsud, a takž nich mají užitek jedině obchodníci, kteří se podobně jako pekařova dodávka objevují každý týden ve vsi, aby prodávali své zboží.

Z davu se neozval žádný hlas protestující proti volbě. Starosta byl spokojen, neboť byla potvrzena jeho autorita. Farář však věděl, že to může být stejně tak dobré znamení jako špatné, neboť ticho ne vždy znamená souhlas. Obvykle jen ukazuje neschopnost lidí okamžitě zareagovat. Pokud někdo nebude souhlasit, bude se trápit tím, že nevyjádřil nesouhlas, a to může mít vážné následky.

"Potřebuji mít souhlas vás všech," řekl farář. "Potřebuji, abyste řekli nahlas, jestli souhlasíte nebo ne, aby vás Bůh slyšel a věděl, že v jeho armádě jsou udatní muži. l ty, kdo nevěří v Boha, prosím, aby hlasitě vyjádřili souhlas či nesouhlas, tak, aby každý přesně věděl, co si ostatní myslí."

Starostovi se nelíbilo sloveso, kterého farář užil: řekl "potřebuji", ale správnější by bylo "potřebujeme" nebo "bylo by třeba". Až ta záležitost skončí, upevní patřičně svoji autoritu. Teď ale jako dobrý politik nechá faráře jednat a vysvětlovat.

"Chci, abyste souhlasili."

První "ano" přišlo od kováře. Aby dokázal odvahu, starosta také hned hlasitě vyjádřil souhlas. Každý, kdo byl přítomen, pak postupně nahlas řekl, že souhlasí, dokud se nezavázali všichni. Někteří souhlasili proto, aby shromáždění rychle skončilo a oni se mohli vrátit domů. Jiní mysleli na zlato a na to, jak co nejrychleji s nově nabytým bohatstvím opustit vesnici. Jiní si plánovali, že pošlou peníze svým dětem do měst, aby se tam už nemusely …