Ďábel a slečna Chantal

Na mýtině zůstaly jen tři osoby - z nichž jedna spala přivázána ke kameni - a dvě lampy, "Tady je zlato vaší vesnice," obrátil se cizinec k Chantal. "Já vlastně nebudu mít ani zlato, ani odpověď."

"Není mé vesnice, je moje. Stejně jako ta cihla, co leží blízko kamene ve tvaru Y. A vy půjdete se mnou vyměnit ho za peníze. Nevěřím vám ani slovo."

"Víte, že bych neudělal to, co jste vykládala. A co se týče vašeho opovržení ke mně, vy ve skutečnosti opovrhujete sama sebou. Měla byste být vděčná, že to všechno takhle dopadlo, protože tím, že jsem vám to zlato ukázal, dal jsem vám mnohem víc, než možnost zbohatnout. Přinutil jsem vás jednat. Přestala jste všechno kritizovat a zaujala jste jasný postoj."

"To je od vás hrozně velkorysé," pokračovala Chantal s ironií v hlase. "Od prvního okamžiku jsem mohla pronést něco o podstatě lidské bytosti. I když Viscos teď prožívá úpadek, je to vesnice, která měla slavnou minulost a byla proslulá. Mohla jsem vám dát odpověď, kterou hledáte, kdybych si na ni byla vzpomněla."

Chantal šla ke kameni a odvázala Bertino tělo. Všimla si, že má zranění na čele, nejspíš způsobené tím, jak se opírala hlavou o kámen. Byla to však jen oděrka. Bylo ale zapotřebí, aby tam s ní někdo zůstal do rána, dokud se neprobudí.

"A můžete mi tu odpověď dát teď?" zeptal se jí muž.

"Někdo už vám určitě vyprávěl o setkání svatého Sabina s Ahabem."

"Ano. Světec přišel, chvíli s ním r…