19.
„Z toho co bylo řečeno,“ ozval se po chvíli Vápenec, „jsem vyvodil, že vás a Jiřího Orobejla spojovalo umělecké přátelství a vzájemný obdiv, který se ovšem netýkal vašich skutečných profesí. O vás, jakožto o psychiatrovi, napsal humorista urážlivou satiru a vy jste si zase příliš nevážil Orobejla coby literáta. Byli jste vlastně přáteli jenom díky mlsným jazykům.“
„Jenom?“ vykřikl téměř pohoršeně Beruška. „To pro vás není dostatečný důvod? Neznal jsem v Praze druhého člověka, se kterým bych mohl vést zasvěcené a několikahodinové debaty o všech oblastech gastronomie. A nezůstávalo pochopitelně jenom u teorie a planého tlachání! Zvali jsme jeden druhého na obědy či večeře, které bývaly dovršením a korunovací našich záměrů. V tom byl pro mne Jiří Orobejl nezastupitelným partnerem a těžko za něho najdu náhradu.“
„Vznikaly mezi vámi nějaké spory?“
„Tvůrčích sporů bylo bezpočet,“ připustil doktor, „ale ty nás ještě více sbližovaly. Vznikaly zákonitě, protože vaření má celou řadu oblastí, zákoutí i málo probádaných míst. Každý kuchař je také do značné míry specialistou a preferuje určité typy jídel. Jiří byl ovšem výjimečně všestranný, což lze doložit i tím, že napsal několik kuchařek.“
„Celkem tři,“ podotkl Kotásek.
„Čtyři,“ opravil ho Beruška. „I když ta čtvrtá ještě nevyšla a ani nevím, jestli už ji nabídl některému nakladatelství. Právě na tento detail jsem se ho zapomněl zeptat. Bezpečně ale vím, že pojednává o rybích a houbových specialitách.“
„Takže to bude bestseller s pikantním nádechem,“ mínil kapitán.
„Zřejmě tam bude i Mistrův Ohňostroj chutí,“ hádal poručík. „Ani nevíte, jak mě to tajemné jídlo vzrušuje. Neznáte náhodou jeho složení?“
Psychiatr zavrtěl hlavou. „Dokonce jsem ho ani neochutnal,“ přiznal se trochu smutně, „a už k tomu ani nedojde. Vím jen, že je to pokrm velice náročný na materiál. Orobejl své dílo zásadně nešidil. Když mu cokoliv chybělo, vytvořil raději něco jiného, a proto dělal Ohňostroj chutí jen počátkem září. Kromě různých koření totiž trval i na určitých druzích hub v jistém poměru. Přitom šlo o houby letní i podzimní. Na přelomu srpna a září jedny začínají a druhé přestávají růst, ale je možnost nasbírat je současně.“
„To je fantasmagorie!“ žasl Vápenec. „Mám dojem, že se mi to jenom zdá! Určité druhy hub v jistém poměru! Na tuhle prožranost se snad pánbůh nemůže dívat!“
„Zajímavý nápad,“ byl naopak nadšen Kotásek. „Natolik originální, že snad dosud nikdo podobným způsobem nepracoval. Ale jak na ten Ohňostroj chutí sehnat recept?“
„Rukopis kuchařky o rybích a houbových specialitách může být v některém nakladatelství,“ řekl psychiatr, „ale docela určitě je jedna nebo více kopií v Orobejlově pracovně. Myslím, že jej snadno získáte.“
„Doufám,“ pronesl Vápenec, „že v tom veledíle nebude napsáno: vraž tam kousek pepře a přidej k tomu jednu muchomůrku zelenou!“
