DOPLNĚK PRO REŽISÉRA
V epilogu Poutník je totožný s Tulákem. Cítí-li režisér potřebu smírného konce, užij této varianty (od odchodu Slimáků):
(Pauza. Svítá. Ptáci se probouzejí. Rány sekyrou.)
TULÁK (probouzí se): Rány! – Rány! – Rány boží! (Usedne.) Co je? – (Ticho.) Ach, těžký sen jsem měl!
(Rány sekyrou.)
PRVNÍ HLAS: Ach bože!
DRUHÝ HLAS: Ale copak, jenom když je člověk živ.
TULÁK:
Jen když je živ… Tak tedy neumřel?
A tedy… vlastně… nic se neudálo?
Viděl jsem, co jsem viděl,
či se mi to jen zdálo?
A kdyby to i pravda bylo,
nic nestalo se, nic se nezměnilo,
jen když zas člověk žije dál.
I vy jste živi.
(Pauza.)
Co je to platno: život je tady,
i když jen jepičí.
Ať děje se co chce, znova jest
a nikdo a nic ho nezničí.
Co je to platno: musí se nést.
PRVNÍ HLAS: Ba, je to dřina.
DRUHÝ HLAS: Ale mlč, jenom když má člověk pořád co dělat.
TULÁK:
Pořád co dělat! Tak je to, ano,
vždyť i sám život co dělat má neustále,
jako by něco nebylo doděláno,
jako by za něčím se muselo dál a dále,
a byť bys člověkem anebo broukem byl,
žiješ, aby celý svět žil,
a pořád je co dělat.
(Vystoupí dva DRVOŠTĚPOVÉ.)
PRVNÍ DRVOŠTĚP: Dobrytro, strejče.
DRUHÝ DRVOŠTĚP: Hledáte práci?
TULÁK: Cože?
PRVNÍ DRVOŠTĚP: No hledáte-li práci?
TULÁK:
Lidi, já pořád hledám, já hledám odjakživa,
hledám v životě smysl a život se na mne dívá,
koukejte na ty husté dlouhé řady,
a všecko to žije.
A snad i sám život něco v sobě hledá,
a proto se nikdy zahubit nedá,
a třeba sám sebe hubí a neví si se sebou rady
a plení sebe sama, po…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.