Robinson Crusoe

Výňatek z deníku.

4. listopadu.

Ráno jsem si rozdělil pracovní dobu. Určil jsem čas pro vycházku s puškou, čas k spánku a čas k zábavě. Denně jsem dvě až tři hodiny s puškou venku – neprší-li, samozřejmě! Pak pracuji do jedenácti hodin, potom se najím a od dvanácti do dvou spím, ježto vedro nedovoluje pobyt v přírodě, ani práci. K večeru opět pracuji. Celý dnešek jsem se zaměstnával výrobou stolu. Jsem ještě ubohý řemeslník, ale čas a nutnost mne ustavičně zdokonalují. Za několik měsíců se ze mne stane dobrý mechanik. Myslím, že stejně by se dařilo všem lidem.

5. listopadu.

Vyšel jsem si s puškou a se psem na lov. Zastřelil jsem divokou kočku. Maso prabídné, kožišinka měkoučká. Stahuji, vydělávám a schovávám kožišiny všech zvířat, které zastřelím. Na zpáteční cestě po mořském břehu jsem viděl mnoho neznámých druhů mořských ptáků, ale polekal jsem se bezmála, vida několik tuleňů. V prvním okamžiku jsem nevěděl, jaká zvířata to jsou, a když jsem se k nim chtěl přiblížiti, utekla rychle do moře. Unikli mi!

6. listopadu.

Po ranní procházce jsem dokončil stůl. Nelíbí se mi však ani trochu. Jednou později si udělám jiný, hezčí.

7. listopadu.

Nastalo pěkné počasí a trvá nadále.

19. listopadu.

Od sedmého do dvanáctého jsem vyráběl židli. Jedenáctého byla neděle. Zrobil jsem přijatelné sedátko, ale nelíbilo se mi, a proto jsem je několikrát rozebral a předělal. Zapomněl jsem světit neděle. Neudělal jsem si na kolu vruby a teď nevím, kolikátého a jaký den máme. Odhaduji to jen. Dnes jsem začal kopati za stanem do skály, abych si opatřil více místa. Potřeboval bych k této práci tři věci: krumpáč, lopatu a trakař, nebo aspoň koš. Prozatím jsem tedy nechal práce a přemýšlím, jak odpomoci tomu nedostatku. Musím si udělat vhodné nástroje. Místo krumpáče užiji železných sochorů. Jsou těžké, ale půjde to. Nevím pořád ještě, jak udělám rýč nebo lopatu. Bez té se neobejdu a musím ji mít!

20. listopadu.

Na procházce lesem jsem nalezl strom nazývaný v Brazílii „železným stromem“. Při nejmenším se mu tenhle nesmírně podobá. Má ukrutně tvrdé dřevo. Po dlouhé námaze se mi podařilo odštípnout z něho třísku. Při tom jsem skoro zkazil nejlepší sekeru. Přinesl jsem domů pořádný kus toho dřeva, ale pronesl jsem se náležitě, poněvadž je nejen tvrdé, nýbrž i velmi těžké.

Výroba lopaty trvá dlouho. Pro neobyčejnou tvrdost dřeva opracovávám kousek po kousku.

21. listopadu.

Lopata je hotova. Násada je přesně taková, jaké se vyrábějí v Evropě. Dolejšek by měl býti železný a obávám se, že mi dřevěná, plochá a nabroušená deska nevydrží dlouho. Teď ještě potřebuji trakař. Pokoušel jsem se zhotovit koš, ale, dělej co dělej, neumím to, a pak nemám ohebných větví, jakých se užívá k výrobě proutěného zboží. Ještě jsem nenalezl nic, čím bych je nahradil. Radvanec jsem udělal celý až na kolečko. Nemám ani ponětí, jak si počínat, a vidím už teď, že bych nedovedl zhotovit železné klínky do osy kola. Nechám toho prozatím a vykopanou zemi budu vynášet z jeskyně v takových necičkách, v jakých zedníci nosívají maltu. Necky se mi povedly znamenitě.

23. listopadu.

Zatím co jsem vyráběl pomocné nástroje, stála všechna ostatní práce. Teď zase pracuji o svém úkolu pravidelně a denně, pokud mi stačí síly a čas.

6. prosince.

Strávil jsem osmnáct dní prohlubováním a rozšiřováním jeskyně za stanem. Musí být tak velká, aby se do ní vešly všechny věci a zásoby.

Poznámka: Po celou dobu práce v jeskyni, která mi bude skladištěm, sklepem, jídelnou i kuchyní, jsem se skoro nehnul z ohrady. Bydlím stále ještě ve stanu, ale v době dešťů se asi neubráním, aby mi tam vnikala voda. Proto jsem přikryl celou ohradu břevny a větvemi. Vypadá nyní jako došková chalupa, ale má prostá střecha zadrží alespoň část vodních přívalů.

10. prosince.

Již jsem si myslil, že se má práce v jeskyni skončila a radoval jsem se, ale najednou se z cista jasná sesula velká část stropu a zadní stěny. Množství navalené hlíny mne polekalo. Co kdybych byl ležel pod tou stěnou? Už bych nebyl potřeboval hrobníka. Tato nehoda mi přidělala mnoho práce. Musil jsem vynášet všechnu sesutou hlínu a potom podepřít důkladně strop, aby mne již nikdy neohrožoval svými rozmary.

11. prosince.

Dnes jsem se pustil do vybedňování jeskyně. Ke stěnám po obou stranách jsem postavil dva sloupy kolmo ke stropu a nahoře jsem je opatřil dvěma prkny položenými křížem na sebe. Dokončím to zítra a v příštím týdnu postavím ještě několik takových sloupů s prkennými hlavicemi.

17. prosince.

Strop je zajištěn, sloupy stojí pěkně v řadě a rozdělují obě stěny jeskyně.

20. prosince.

V uplynulých třech dnech jsem zhotovil přihrádky mezi sloupy a police. Natloukl jsem do nich také mnoho skob, na které jsem zavěsil pušky a vše, co může či má viset. Teď už tu mám pořádek. Dnes odnáším do jeskyně všechny zásoby a ukládám je do regálů. Zařizuji se jak mohu. Z několika prken jsem pečlivě sroubil pořádný kuchyňský stůl a na ten jsem položil potraviny; ale poněvadž se ukázalo, že je příliš malý, udělal jsem honem ještě jeden.

24. prosince.

Prší celou noc a celý den jako z konve. Ani jsem se nehnul z domova.

25. prosince.

Déšť nepřestává, naopak ho přibývá!

26. prosince.

Ochladilo se, ale déšť ustal. Je příjemněji.

27. prosince.

Na lovu jsem zastřelil menší kozu a jinou jsem poranil tak, že mi nemohla utéci. Přivedl jsem ji domů a později ji zabiji. Ovázal jsem jí nohu, podložil prkénkem a pokusím se ji vyléčit. Má zlomenou kost.

Pozdější poznámka: Léčil jsem kůzle tak pečlivě, že se uzdravilo. Noha srostla a zesílila. Při tomto ošetřování kozička zkrotla a žere trávu před dveřmi. Nechce ani utéci. Nyní po prvé mi napadá, že bych si mohl ochočit několik koz, abych měl mléko, sýr a jinou potravu, až mi dojde střelivo a nebudu se moci zásobovati lovem.

28., 29., 30. prosince.

Nesnesitelná vedra, ani nejslabší vánek. Nemohl jsem celé dny vyjíti z domu. Ve dne jsem ležel a večer jsem na chvíli vycházel před ohradu a do nejbližšího oko…