Robinson Crusoe (převyprávění)

IX
VÝROBA SVÍČEK. NOVÝ OBLEK A SLUNEČNÍK. CESTA DO NITRA OSTROVA. RAJSKÉ ÚDOLÍ. BLOUDĚNÍ. ZTRÁTA OHNĚ

Během jednoho týdne se proměnil ostrov v kvetoucí zahradu. Na keřích, na stromech i v trávě objevily se květy nevídané krásy

Stíny stromů teď za poledne směřovaly k severu. Slunce překročilo již rovník a bylo na cestě k obratníku Kozoroha

Každého dne časně zrána vznášela se nízko nad krajinou lehounká mlha a vzduch byl vlahý. Robinson vstával, když se objevily první paprsky slunce. Zavedl do svého každodenního života stálý pořádek. Jakmile vstal ze svého lože, rozběhl se k moři. Vykoupal se v zátoce, plaval a pak poklusem několik minut běhal po písčitém břehu. Po několika minutách odpočinku skočil ještě do vody a pak běžel k potoku, kde celé tělo opláchl sladkou vodou

Po koupeli donesl kozám od potoka čerstvé trávy, nakrmil je a podojil. Kozy se teď dojení vůbec nebránily. Kůzlata, která vyrůstala v zajetí, pobíhala a skotačila volně okolo jeskyně. Po této práci Robinson teprve snídal. K snídani si opekl kousek želvího nebo agutího masa a zapil je mlékem. Po snídani vycházel na lov. Před odchodem z jeskyně zatarasil vchod deskami, aby mu kůzlata za jeho nepřítomností neprovedla nějakou neplechu

Lukem, šípem a oštěpem naučil se Robinson zacházet tak dokonale, že se z lovu nevracel nikdy s prázdnou. Zbytek volného času věnoval zásobování dřevem. S veškerou touto prací býval do deváté hodiny hotov. Pak nastalo úmorné vedro a Robinson se zdržoval v jeskyni, kde se do oběda zabýval drobnými pracemi

Slunečník z banánových listů se za prudkých lijáků neosvědčil, a tak si teď Robinson vyráběl slunečník nový, z kozích kozí. Kožený slunečník měl daleko více předností než slunečník z banánových listů. Nepropouštěl vůbec sluneční paprsky, stínil dokonale a jistě vydrží i prudký nápor vichrem hnaného lijáku. Měl jedinou nevýhodu, že jej nebylo lze stáhnout, a tak jej Robinson odkládal před vchodem, aby v jeskyni nepřekážel. Robinson si vyrobil i koženou čepici. Vzadu přišil k čepici ještě asi čtvrt metru široký pruh kůže, aby mu chránil týl před slunečním úpalem

Kůže se naučil zpracovávat během času tak, že byly poddajné a měkké. Nejprve uložil kůže na mělké dno mořské zátoky a zatížil je velkými kameny, aby je příliv neodnesl. Vlny příboje však kameny odhodily a Robison jednoho rána spatřil, jak kůže plavou uprostřed zátoky. Vyhrabal proto za odlivu na břehu asi půl metru hlubokou jámu v písku, kůže do ní vložil, zatížil kameny a zahrnul pískem

Druhého dne se šel podívat, v jakém stavu jsou kůže. Zůstaly tak, jak je uložil; příboj sice odnesl vrstvu písku, ale vlny již neměly tolik sil, aby odvalily i kameny. Aby voda neodnášela písek z jámy, vyrovnal na straně k břehu hráz z kamene a za ni pak natloukl hustě dřevěné kolíky a propletl je větvemi

Toto opatření se mu dokonale osvědčilo. Příboj nanesl na kůže dvojnásobnou vrstvu písku. Robinson již dávno vypozoroval, že se písek za příboje chová právě tak, jako spadlý sníh hnaný větrem. Sníh hnaný větrem, narazí-li na překážku, například na plot, hromadí se před plotem, a teprve až vyplní celou prostoru, žene se přes plot dál.

Kůže ponechal Robinson ve vodě celý týden. Voda rozrušila tuk a mázdry, které pak lehce doostra seříznutým dřevem seškrabal. Seškrabanou plochu vydrhl ještě jemným pískem. Takto vypracované kůže napjal kolíky na zemi, aby vyschly. Do vyschlých kůží vtíral rozpuštěný kozí lůj. Kůže pak byly vláčné a poddajné jako látka

Při šití používal Robison místo sídla ostrého šípu, do něhož zasadil osten mořského ježka

Za večera svítil v jeskyni tenkými loučemi, jež naštípal z vyschlé ulomené desky. Jednou se stalo, že vyškraboval dřevěnou loučí z kokosové skořápky zbytky kozího loje. Louč, prosáklá mastnotou, hořela potom vysokým čadivým plamenem. Přitom Robinsona napadlo, že by mohl z loje vyrobit svíčky. Mrzel se, že mu tato myšlenka nepřišla na mysl již dříve. Vždyť přece dobře znal, že na anglickém venkově vyráběli vedle svíček voskových i svíčky z hovězího loje. Nahřál nad ohněm skořápku s kozím lojem. Když se lůj roztavil, nechal jej v chladném sklípku ztuhnout a z přetaveného, ztuhlého loje uhnětl válec, který bambusem na desce stolu vyválel v dlouhou nudli. Doprostřed této nudle položil provázek a zavinul. K veliké jeho radosti hořela takto vyrobená svíčka příjemným, klidným plamenem

Z vynálezu svíčky se Robinson radoval, neboť nebude muset tak časně chodit spát, zvláště za dlouhých dob dešťů při zatažené obloze, kdy bývalo v jeskyni i ve dne temno

Když vyráběl svíčky podruhé, vzpomněl si, že přinesl domů kouli, uhnětenou z hmoty podobné vosku. Nahřál voskovou kouli. Hmota se chovala právě tak jako včelí vosk. Vyrobil z ní svíčku a svíčka opravdu hořela. Pak přinesl v torbě celou zásobu vosku, kterou naškrabal z voskových palem. Vosk ten byl nečistý. Roztavil jej nad žhavým uhlím v kokosové skořápce a nečistota se usadila na povrchu. Nečistotu z tohoto rostlinného vosku odstranil a čistý vosk smíchal s kozím lojem. Vosk se s kozím lojem smísil dokonale a směs měla pak vzhled i vlastnosti včelího vosku. Svíčky, vyrobené z této směsí, hořely daleko lépe. Nečadily tolik a dávaly jasnější světlo

Na ostrově panovalo stále suché a slunné počasí. Zřídkakdy se ukázal oblak na obloze. Robinson, opatřen koženou čepicí, přes metr širokým slunečníkem, na ramenou zavěšenu malou i velkou torbu, ozbrojen lukem a oštěpem, konal teď stále delší a delší-cesty v okolí své jeskyně.

Jednoho dne se rozhodl, že vykoná cestu přímo do nitra ostrova. Vstal za svítání, nakrmil kozy, nanosil jim kupu čerstvé trávy, na oheň přiložil nejsilnější kusy dřeva a rozhořelý oheň zakryl silnými drny, aby doutnal až do večera

Kozám položil poblíž kůlu do vyhrabaných jamek v zemi celou řadu kokosových skořápek s vodou. Skořápky položil do jamek proto, aby se nepřevrhly. Když takto opatřil kozy vodou a pící na celý den, připravil se na cestu. Uložil do torby několik kusů pečeného masa, trochu soli a ovoce. Jednoduché jídlo cestou snadno doplní něj…