Robinson Crusoe (převyprávění)

XII
STAVBA KRBU A KOMÍNU

V příštích týdnech nosil Robinson pilně hlínu, aby si udělal dostatečnou zásobu pro výrobu cihel. Rozhodl se, že si co nejdříve postaví komín a krb. Toužil po tom, aby si mohl pořádně vyudit maso. Přemýšlel i o tom, jak by získal mouku k pečení chleba. Až bude mít čerstvé uzené maso, byl by k němu dobrý i kousek chleba. Z čeho však udělat zde na ostrově mouku, když za celou dobu svého pobytu nespatřil nic, co by se podobalo obilí? Od námořníků věděl, že v některých italských přístavech dostávali místo chleba z žitné nebo pšeničné mouky chléb pečený z mleté kukuřice. Kukuřice je tu na ostrově dost. Čím však drtit kukuřičná zrna na mouku? Za svého pobytu v Salehu viděl často, jak otrokyně v domě Abd el Mámího drtily obilí kamennými palicemi v mísovitě vydlabaném kameni. Snad by i zde našel prohloubený kámen a v něm by mohl podobně tlouci a drtit kukuřičná zrna. Nosil je z blízkého i vzdálenějšího okolí, chodil pro ně i do Rajského údolí

Pod převislou skalní stěnou se během měsíce nakupila hromada hrnčířské hlíny. Jednoho dne se Robinson dal do výroby cihel. Hlínu rozmělňoval vodou a hnětl ji na želvích štítech. Na dřevěné desce formoval z hlíny cihly. Aby byly dokonale hranaté, uplácával je destičkou a dbal, aby měly všechny stejnou délku, šířku i výšku. Práce to nebyla snadná. Hnětení hlíny a formování cihel vyžadovalo plné síly. Za celý den vyrobil sotva dvacet cihel. Kůže na rukou od drsné a mokré hlíny popraskala a večer jej bolelo od namáhavé práce i celé tělo. Paže v ramenou měl jako vytržené a záda si narovnával s bolestí, špatně proto i spal. Příštího dne se nemohl ani hnout. Musel ustát v práci. Obsloužil jen kozy a odpočíval. Teprve třetího dne přešly bolesti ve svalech a Robinson se opět s chutí dal do další práce. Potřeboval vědět, kolik cihel bude muset vyrobit, aby z nich postavil krb a celý komín. Narýsoval v zemi zhruba obvod komína i krbu a provázkem změřil cihly. Míru cihly pak nanášel na půdorys. Počítal, kolik bude zapotřebí cihel na stavbu komína, jehož výška musí být aspoň čtyři metry. Vypočítal, že bude potřebovat nějakých tisíc cihel , Při práci nejvíc překážela bolest popraskané kůže na rukou. Rozpraskané ruce léčil tím, že večer je umyl pečlivě od hlíny v potoku a suché pak natřel kozím lojem. Lůj působil na kůži přímo zázračně. Do rána ruce přestaly bolet a do dvou dnů se zahojily tak, že mohl ve výrobě cihel pokračovat. Hlínu potom hnětl vždy mastnýma rukama

Hotové cihly kladl podél skalní stěny na bambusové listy a rovnal do hranicky, aby na slunci dobře vyschly. Po několika dnech zjistil, že z hlíny, kterou tak pracně a namáhavě nosil po tak dlouhou dobu z dalekého Rajského údolí, vyrobil jen něco přes sto cihel. Což aby se poohlédl, nevyskytuje-li se podobná hlína i v blízkém okolí? Vzpomněl si, že když se poprvé brodil Velkým potokem do nitra pralesa, měly podemleté břehy světlou, narůžovělou hlínu. Hlína tato býk kluzká a lepila se mu na bosé nohy. Vypravil se k Velkému potoku. Potok po posledním lijáku již opadl, voda byla opět mělká a Robinson zašel středem potoka hlouběji do pralesa. Asi po pěti stech krocích přišel k vyvrácenému stromu. Na jeho kořenech spatřil červenou hlínu. Vystoupil na břeh a hle, v jámě pod kořeny byla obnažená země z červené cihlářské hlíny. Měla tmavší barvu a nebyla tak jemná jako hlína z Rajského údolí. Cihly však z ní budou velmi dobré. Z Rajského údolí se mohl vrátit s nákladem hlíny jen jednou denně. V tato místa však mohl pohodlně zajít i čtyřikrát. Po dlouhém období krásných a suchých dnů očekával opět dobu dešťů, a proto s výrobou cihel spěchal.

Byl již únor a bylo stále ještě horko a jasno. Robinson měl vyrobeno tolik cihel, že se mohl pustit do stavby krbu a komína. Cihly byly již dostatečně na slunci vyschlé, bylo však je potřebí ještě vypálit. Ze se cihly vypalují v cihelnách ohněm, to Robinson věděl, nevěděl ale, jak se to dělá. Po delším přemýšlení a uvažování usoudil, že bude nejlépe, když z cihel vyrovná okrouhlou ohradu a uprostřed ní a také i zvenku ohrady rozdělá oheň

Rovnal cihly do kruhu v průměru půldruhého metru čtyřmi řadami, nechávaje mezi nimi na celou dlaň mezeru, aby mezi cihly mohl vnikat oheň zevnitř i zvenku. Když vyrovnal ohradu ze všech cihel, sahala mu až po ramena

Celý den nosil pak ze spáleného lesa kusy ohořelých dřev, než vyplnil celý vnitřek cihlové ohrady a než obrovnal cihly dřevěnou hranicí kolem vnějšího obvodu do výše ohrady. Druhý den ráno pak dřevo zapálil. Od dřeva narovnaného vně chytlo dřevo i uvnitř a ve čtvrthodině vystupoval z hranice mohutný plamen do výše. Vyvinul se takový žár, že se Robinson mohl přiblížit sotva na pět kroků

Celý den Robinson přinášel velké kusy dřeva a házel je do širokého otvoru a přikládal i vně kulaté ohrady. Večer na žhavé uhlí narovnal opět vysokou vrstvu dřeva z nejhrubších kusů, jaké jen mohl z lesa donésti, a tak oheň u jeskyně hořel dlouho do noci. Ještě ráno se z širokého, nízkého cihlového komínu kouřilo

Cihly nedostaly tak sytou červenou barvu, jako vídával u cihel doma, avšak jejich povrch byl daleko tvrdší než u sušených a cihly pěkně zvonily. Robinson teď přemýšlel, na kterém místě jeskyně by měl postavit krb a komín. Komín musí být tak prostorný, aby jím mohl prolézt, až v jeho nitru bude zavěšovat maso k uzení

Otvor do jeskyně byl u země velmi široký. Robinsona napadlo, že komín by mohl stát přímo při kraji vchodu do jeskyně a krb že by mohl být celý uvnitř jeskyně. Komín ovšem bude muset postavit tak vysoký, aby přečníval výšku jeskynního vchodu. Tuto výšku odhadl Robinson na dobré čtyři metry. Nižší komín být nemůže, protože by kouř šel do jeskyně a komín by měl i špatný tah. Bude-li krb celý uvnitř jeskyně, bude to mít velkou výhodu. Robinson nemusí v noci vycházet z jeskyně, aby přiložil na oheň, a v chladné době dešťů bude krb vyhřívat a vysoušet vnitřek jeskyně. Jídlo si bude moci Robinson připravovati i za největší bouře v klidu doma v jeskyni.

Byla tu však ještě jedna, dosti veliká překážk…