Robinson Crusoe (převyprávění)

XVII
STAVBA OHRADY PRO KOZY. ROBINSON ZŘIZUJE POLNÍ HOSPODÁŘSTVÍ. STOPY V PÍSKU. STAVBA ČLUNU. VÝZKUMNÁ CESTA PO MOŘI KOLEM OSTROVA

Za prvního slunečného dne v první polovině října se vypravil Robinson do údolí Velkého potoka, aby tam provedl během příštích měsíců všechny práce, které promyslel v době dešťů

Z popela, který teď tvořil souvislou, deštěm utlučenou kůru, vyrážely již trsy zelené trávy. Pro ohradu vybral Robinson místo na pravém břehu, těsně při potoku, aby měly kozy nejenom pastvu, ale současně i vodu. Vyměřil plochu na dvě stě kroků dlouhou a sto dvacet kroků širokou. V příštích dnech pak Robinson nosil z Rajského údolí svazky prutů a vysazoval je na obvodu této plochy. Pruty vysazoval ve dvou řadách. Nechal mezi nimi dva kroky širokou uličku, aby v ní mohl snadno chytat kozy

Do čtrnácti dnů měl vysázeny pruty kolem celé plochy ohrady. Ve vlhké půdě se všechny pruty snadno ujaly. Nad ohradou pak založil kukuřičné pole. Na druhém břehu potoka v rovině ohradil živým plotem políčko pro ananasy. Nejprve odstranil z políčka všechna ohořelá dřeva a kusy uhlí. Potom překopával pole motykou, pak přerýval rýčem a kypřil půdu. Práce to byla velmi těžká. Kukuřičné pole bylo na padesát kroků dlouhé a na třicet kroků široké. Ananasové pak jen poloviční. Den jak den vždy po několik hodin od časného rána, dokud slunce nebylo vysoko na obloze, pracoval na poli. V půdě zůstalo mnoho kořenů ze spálených stromů. Odstraňování těchto houževnatých kořenů vyčerpávalo jeho síly. Někdy nezbylo než nad kořeny rozdělat oheň a vypalovat je

Pracoval bez kabátu, kůži však si vždy natíral silnou vrstvou loje, aby snášela palčivé sluneční paprsky

V listopadu pak již osel pole kukuřicí. Z Rajského údolí si přinesl sazeničky ananasů, citroníků i pomerančovníků, i několik sazeniček vinné révy

Na spálenisku již bujně rostla tráva. V ohradě z některých pařezů, které tam zanechal, protože neměl ani nástrojů, ani síly, aby je odstranil, vyrážely bujně zelené výhonky. Robinson všechny výhonky pečlivě uřezával, aby se později nerozrostly v keře. Chtěl mít na celé ploše jen trávu. Zelený plot se již bujně zelenal. Kozy však zavede do ohrady, teprve až plot vyroste do větší výše, protože nízký plot by kozy určitě okousaly a zničily

Voda ve Velkém potoku teď opadávala daleko dříve než loni. Prales svým stínem bránil vysychání vody a zadržoval ji v bažinách. Proto vysoký stav vody trval dříve tak dlouhou dobu. Slunce brzo vysušilo všechny bažiny a vyrůstala z nich bujně tráva. Vyrůstaly však již i nové keře a z kořenů starých stromů opět bujně rašily nové výhonky

Po skončení práce na poli vystavěl Robinson u jeskyně, hned vedle své stáje pro kozy, i seník. Do seníku bude ukládat zásoby sena pro období dešťů. Z Rajského údolí, kam nyní častěji zacházel, i z jižních břehů ostrova nosil teď bohaté úlovky kozího i agutího masa. V Rajském údolí objevil i velké množství suchozemských želv. Želvy byly daleko menší než mořské, ale jejich maso bylo stejně chutné. Doma maso udil a dělal i velké zásoby tuku pro osvětlování jeskyně

V prosinci se mu rozmnožilo i kozí stádo. Staré kozy měly opět mladé a pochytal ještě pět kůzlat a přivábil i jednu starou kozu s kůzletem. Kukuřice na poli se již bujně zelenala a rostla přímo očividně. S pocitem pyšné, sebevědomé radosti obcházel Robinson svá políčka a zelenou ohradu. Údolí Velkého potoka se měnilo týden od týdne. Nebyla to již vyprahlá pustina, ale rozkošně zelený kout země. Rozrostly se keře, vysoko vyrůstaly mladé výhonky stromů, bujela tráva. Jen zčernalé, ohořelé kmeny tu a tam trčely ještě z bujné zeleně a připomínaly, že tu kdysi zuřil velký požár, který strávil prales, stojící tu již celá staletí. Robinson se divil, jak může na pustém spáleništi vzniknout najednou tak bujná vegetace. Netušil, že i za období dešťů silné vichřice zanášely sem z okolních keřů a trav semena a že ptáci, živící se rostlinnými bobulemi, přinášeli sem semena i ve svém trusu

Cesty do Rajského údolí a na jižní pobřeží zabíraly mnoho času a vyčerpávaly Robinsona. Přicházíval tak unaven, že druhého dne nebyl schopen žádné větší práce. Proto přemýšlel o tom, že by si měl vyrobit člun. Na člunu by mohl objet kolem pobřeží polovinu ostrova a přivézt z jeho bohaté jižní části takový náklad, jaký v nůši a torbě dopraví při každodenních cestách teprve za. týden, ne-li za delší dobu. Kdyby měl člun, mohl by se odvážit i cesty ke vzdálené zemi na obzoru. Možná že tam je již americké pobřeží.

Robinson si vzpomněl, že čluny domorodců na africkém pobřeží byly z jediného kmene a jejich dutina byla vyhloubena ohněm. Robinson však neměl nástroj, kterým by porazil velký strom. A na člun bude potřebí kmene hodně silného

Jednoho dne zabloudil na svých toulkách za lovem až tam, kde se sopka svažuje přímo do údolí Malého potoka. Tam viděl, jak láva, jež stékala v mohutném, až dva metry silném valu po svahu do údolí, na své cestě narazila, značně již vychladlá, na řadu mohutných stromů. Obrovské kmeny stromů láva svým žárem u země i do poloviny kmene přepálila. Vichřice pak tyto pokácela. Dosud bylo vidět, jak láva v některém kmeni se propálila až k jeho středu a pak ztuhla a zchladla

Robinson si tu vyhlédl obrovský kmen stromu, z něhož by bylo lze vyrobit dosti prostorný člun. Ovšem, Robinson dobře věděl, že práce bude trvat při nedostatečných nástrojích velmi dlouho, snad rok, snad i déle. Zamyslil se ještě i nad tím, až člun z kmene pracně vyrobí, jak jej dopraví odtud k moři? Kmen naštěstí ležel na břehu potoka. Potok je teď mělký, ale v období dešťů se rozvodní. Rozvodněný potok by pak mohl snadno dopravit člun do mořské zátoky. Kmeny ležící napříč potoka prostě ohněm přepálí, voda je odnese a nebudou překážet člunu v cestě k moři

V příštích dnech se Robinson dal do práce na člunu. Zatím přišly i druhé vánoce. O vánocích si mohl Robinson již vystrojit bohatou hostinu. Upekl si z kukuřičné mouky koláče a zapekl do jejich těsta ananasy. Na jeho stole se objevilo maso pečené, vařené, želví, rybí i d…