Robinson Crusoe (převyprávění)

VI
ROBINSON SI ZŘÍDÍ KALENDÁŘ A SLUNEČNÍ HODINY. ZAŘIZOVANÍ JESKYNĚ. JE OSTROV OBYDLEN?

Ráno se probudil Robinson docela svěží. Sluneční paprsky se již prodíraly skulinami mezi kameny do jeskyně. Kolik je asi hodin, napadlo Robinsona. A kolikátého asi je, který den? Rozhodl se, že si musí zaznamenat datum přistání na ostrově a od tohoto data zaznamenávat a počítat všechny dny pobytu. Rozpomínal se, který to byl den, kdy ztroskotala loď. Vzpomněl si, že to bylo docela určitě ve čtvrtek, prvního července roku 1666. Na ostrově je již čtvrtý den, takže dnes je čtvrtého července a právě neděle. Kam však toto datum zaznamenat? Nemá ani papír, ani čím psát. Což aby vryl nožem datum do skály? Jak však bude počítat dny? Kdyby vyryl každý den jednu čárku nožem do kamene, zničil by za nějaký čas svůj jediný a tak důležitý nástroj - kapesní nůž. Potom Robinsona napadlo, že hned poblíž vchodu do jeskyně roste několik mladých stromů. Což kdyby zaznamenával dny vrypem do jejich kůry? Ano, to bude daleko snadnější.

Kameny, kterými Robinson zatarasil vchod do jeskyně, vyrovnal teď v jeskyni vedle stěny, aby jimi mohl večer opět zabezpečit vchod

Otvor jeskyně byl proti východu. Do jeskyně svítilo teď slunce plným světlem a Robinson si mohl její vnitřek dobře prohlédnout. Strop jeskyně se svažoval povlovně k zadní části a asi po osmi krocích pokračoval ve výši asi sedmdesáti centimetrů nade dnem dál do nitra hory. Robinson se sehnul a lezl po kolenou ještě dobrých osm kroků, než nahmatal zadní stěnu. Škoda, jaké by to bylo prostorné obydlí, myslí si Robinson, kdyby tu nebyl tak nízký strop. Když se vracel, couvaje po kolenou zpět, narazil hlavou na nějaké ostře špičaté předměty u nízkého stropu jeskyně. Nahmatal nad hlavou plno ostrých kamenných rampouchů, visících kolmo dolů

Byly to krápníky. Robinson dosud v životě podobnou věc neviděl a marně si lámal hlavu, jak vznikl takový podivný kamenný útvar. Položil se na záda a prohlížel si krápníky. Celý strop v této nejzadnější části jeskyně byl jimi pokryt. Některé byly silné jako prst, jiné tenké jen jako husí brk a přes decimetr dlouhé. Byly tam i delší. Jejich barva byla žlutě šedá a některé byly takřka průsvitné. Byly však úplně suché. Celé dno jeskyně bylo vyplněno pískem. Robinson vyhledal ostrý kámen a ryl jím do písku, aby se přesvědčil, jak hluboká je jeho vrstva. Seznal, že vrstva písku je opravdu velmi silná. Vyhrabal dolík víc než půl metru hluboký a stále ještě ryl v písku. Kdyby tento písek ze dna jeskyně odstranil, napadlo ho, zvětšil by se určitě rozměr celé jeskyně nejen na výšku, ale i na délku. V takové prostoře by pak mohl ukládat i velké zásoby potravin

Ráno udělal nepříjemný objev. Banány, které si uschoval od prvého dne, se kazily, hnily. Poznal, že banány se nedají uchovat po delší dobu. Jinak měl Robinson, díky klidnému a dlouhému spánku, dobrou náladu a radoval se z překrásného slunečního dne. Chmurně tesklivé myšlenky se již tolik do jeho mysli nevtíraly. Od jeskyni byl překrásný pohled na východní část ostrova i na celou zátoku. V zátoce se zrcadlila zeleň stromů a za jejich korunami v lehounké ranní mlze zvedaly se kopce a z nich nejvýše se vypínala hora Zklamaní

Robinsonův pohled utkvěl na skupině štíhlých stromů vedle vchodu a vzpomněl si, že si chce udělat kalendář. Každý den označil krátkým vrubem do kůry stromu. Sedmý den, značící uplynulý týden, označí vrubem dvojnásobně dlouhým. Po uplynutí měsíce, v tomto případě července, vyryje" do vedlejšího stromu jeden vrub. V kůře druhého stromu budou zaznamenány měsíce. Až uplyne dvanáct měsíců, vyryje do třetího stromu opět jeden hluboký zářez. Vruby na prvém stromě budou označovat dny a týdny, vruby na druhém měsíce, na třetím pak roky. Do hladké kůry mladého stromu vyryl den přistání na ostrově: Dne 1. července ve čtvrtek roku 1666 přistál jsem na tomto ostrově. Pod tento zápis vyryl pak čtyři vruby. Při této práci ho napadlo, že by si tu na vhodném místě mohl zřídit i sluneční hodiny. Rozhlédl se po okolí a viděl, že pro sluneční hodiny by se hodilo nejlépe místo při úpatí hory na písčité plošince, na niž svítí slunce od rána do večera. Místo je vzdáleno jen asi padesát kroků od vchodu jeskyně a vlny příboje tuto rovinku nikdy nezaplavují

Uvažoval, jak označit první ranní hodinu. Usuzoval, že když slunce vyjde nad obzor za horou Zklamání, může být přibližně šestá hodina ranní. Přivstane si proto brzy ráno, aby nepropásl chvíli, až se slunce objeví nad východními kopci. Vržený stín kolíku vraženého do země zaznamená tím, že na konci stínu zarazí do země opět dřevěný kolík. Až bude stát slunce kolmo nad hlavou a bude nejkratší stín, označí opět kolíkem konec stínu. To bude přibližně dvanáctá hodina polední. Večer, až slunce zajde za kuželovité kopce, označí kolíkem šestou hodinu večerní. Prostor mezi krajními kolíky rozdělí ve dvanáct stejných dílů a tak budou označeny všechny denní hodiny

Do nitra ostrova se Robinson ještě neodvažoval. V sandálech z kůry se nemohl vydat na žádnou delší cestu. Obával se také, že by mohl v nitru ostrova narazit na divokou zvěř a snad i na osadu nějakých domorodců. Každého dne bedlivě pozoroval hladký povrch písku na pobřeží, neobjeví-li v něm lidskou stopu.

Odpoledne se odebral na místo ztroskotání lodi. Doufal, že objeví snad aspoň nějaký zbytek vraku korábu anebo rozbité části záchranné lodice. Prohledával skalnaté pobřeží a opravdu, mezi skalními útesy, vynořujícími se z moře až do vzdálenosti pěti set metrů od pobřeží, spatřil asi patnáct desek a břeven různé délky i síly. Byly to zbytky rozbité paluby a boku korábu

Robinson se svlékl a ploval mezi skalními útesy. Během několika hodin se mu podařilo dopravit kusy desek a břevna ke břehu a vytahat je na písek. Desky byly napity vodou, a proto byly velmi těžké. Bude nutno je nechat nejprve na slunci vyschnout a pak teprve dopravit do bezpečí, aby je příliv nespláchl zpět do moře. Velkou radost měl Robinson, když objevil kus horní části lodního stěžně, na němž bylo ještě mnoho m…