Robinson Crusoe (převyprávění)

I
ROBINSONOVO DĚTSTVÍ A JEHO ÚTĚK Z DOMOVA

Ve třicátých letech sedmnáctého století se do anglického přístavního města Hullu přistěhoval z Brém německý obchodník Kreutznauer

V Německu, právě tak jako i v mnoha jiných zemích na evropské pevnině, zuřila tenkrát třicetiletá válka

V Anglii však v té smutné době kvetly obchody jako nikdy předtím. Obchodník Kreutznauer brzo zbohatl. Po několika letech se přestěhoval do Yorku, kde si koupil dům a oženil se

Angličané těžko vyslovovali jeho německé jméno a říkali místo Kreutznauer krátce Crusoe (čti Krúzó). Obchodník Kreutznauer se proto, že komolili jeho jméno, nijak nehoršil a přijal dokonce poangličtěné jméno Crusoe za své

Když se mu roku 1642 v Yorku narodil již třetí syn, dal mu po matce, která byla Angličanka, jméno Robinson

Robinson projevoval již od útlého mládí čilého, vnímavého a zvídavého ducha. Měl i dobrou paměť, a proto jej dal otec na studie. Chtěl mít z nadaného synka státního úředníka. Snil o tom, že až jednou vystuduje syn práva, stane se snad i vysokým úředníkem královského soudu

Robinson však měl v jinošském věku mysl příliš těkavou a nestálou. Nevydržel dlouho sedět nad knihou. Učení se mu zprotivilo. Nejraději se toulal po velkém říčním přístavu na řece Humberu. Rád vysedával v malých přístavních hospůdkách, kde se vzrušením poslouchal napínavé vyprávění námořníků o plavbách do dalekých zemí, v nichž prožili neuvěřitelná dobrodružství. Robinson pak stále víc a více toužil po tomto dobrodružném námořnickém životě. To byl docela jiný život, než vysedávat po dlouhé hodiny nad nudnými knihami

Jak byl Robinson šťasten, když jej otec vzal s sebou na cestách za obchodními záležitostmi do nedalekého námořního přístavu Hullu. Tam Robinson spatřil moře. Obrovské, nekonečné, jehož obzor všude splýval s oblohou. Robinson u vytržení hleděl na jeho hladinu. Tam daleko za obzorem jsou neznámé země ... ach, kéž by se jednou mohl plavit na takovém obrovském trojstěžňovém korábu k těm neznámým světům ... do horké Afriky mezi černochy, do zázračné Ameriky k rudým Indiánům ... poznat obyvatele těchto zemí, poznat neznámá zvířata, rostliny ..

Jako očarován hleděl Robinson na nedozírné vodní prostory. Nemohl oči odtrhnout. Celé hodiny by byl vydržel stát na jednom místě a hledět na nekonečné moře

Otec netušil, kam odlétá Robinsonova mysl. Nevěděl, že jeho syn, do kterého vkládal tolik nadějí a snů, místo do školy chodí teď často celé dny s podivnými kamarády po přístavních krčmách, kde naslouchá vyprávění námořníků, s nimi popíjí, hraje i v kostky a platí za ně útratu z kapesného, které mu otec štědře uděluje

Světem prošlí námořníci brzo poznali, jak nezkušeného mladíka mají před sebou. Vyprávěli mu proto dobrodružství, v nichž bylo daleko více smyšlenek než pravdy. Robinson věřil všemu. Věřil, když vyprávěli, že daleko za mořem jsou země, kde se povalují kusy zlata větší než koňská hlava, diamanty velké jako pěst, kde pobíhají zvířata větší než čtyřpatrový dům a kde lze vidět hady o délce padesáti kroků. Za hrstku skleněných korálků, tretek z pozlacených plíšků a drobného nářadí možno tam vyměnit od nevědomých a důvěřivých domorodců velké množství zlata, drahokamů i perel nevídané krásy a nesmírné ceny ..

Den ode dne silněji rostla v Robinsonovi touha po cestě do těchto dalekých neznámých světů ..

Na konci roku přinesl ze školy tak špatné vysvědčení, že se otec přímo zhrozil

"Co z tebe bude?" zeptal se Robinsona zdrcený otec

"Prosím vás, tatínku, nenuťte mě, abych dál studovali

"A co budeš dělat?

"Chtěl bych se stát námořníkem.

"Námořníkem!" vykřikl otec a zlostně dodal: "Nevíš, co mluvíš!v Takovou hloupou myšlenku pusť z hlavy. Námořníkem! To je nejnebezpečnější a nejhorší zaměstnání, jaké znám. Jak tě tohle, hochu nešťastný, napadlo?

"Nehněvejte se, tatínku, myslím na tu věc již dávno. Věřte, že v žádném jiném zaměstnání nebudu šťasten. Studovat nechci. Nemám pro to smysl a protiví se mi to ...

"Tak dost! Nechci slyšet už ani slovo !" přerušil synovu řeč rozzlobený otec. "To jsme se dočkali radosti! Ach Robinsone, Robinsone, tys mne zarmoutil...

Robinson posmutněl. Stál se sklopenou hlavou a další slova otcových výčitek a napomenutí ani nevnímal..

"Dobrá, když se ti učení protiví, nebudu tě nutit. Zůstaneš doma. Nastoupíš u mne v obchodě jako učeň. Budeš kupcem. A pamatuj, že budeš v obchodě dělat každou práci, nic ti neslevím. Příliš jsem tě hýčkal a rozmazloval. Zlenivěl jsi, a zahálka je matka hříchu. Dověděl jsem se, že jsi poslední dobu místo do školy chodil do přístavních krčem. Dával jsem ti větší kapesné, abys jako syn váženého a zámožného měšťana neměl nikdy v ničem nouzi. A co jsi dělal s těmi penězi? Utrácel jsi je s námořníky a poslouchal jejich hloupé báchorky. Popletli ti hlavu. Tomu teď ovšem bude konec. Budeš po celý den pracovat. Jedině poctivou prací se můžeš domoci slušného postavení, cti a blahobytu. Pochybná dobrodružství nejsou pro čestného člověka. Doufám, pobloudilý hochu, že se vzpamatuješ a nastoupíš lepší cestu.

Robinson poslechl. Od rána do večera pracoval pilně v otcově obchodě. Dlouho se nemohl otec smířit s tím, že Robinson zanechal studií a tak zničil jeho sen o tom, že jednou uvidí svého syna ve vysokém královském úřadě. Nu což, myslil si teď, chlapec dělá dobrotu. Pracuje, netoulá se, poslouchá. Jednou z něho bude řádný, bohatý a vážený kupec. Může se stát i starostou města. To bude koneckonců daleko lepší, než aby z něho byl průměrný advokát a ve svém povolání nešťastný člověk

Než Robinson na daleké cesty myslit nepřestal. Nevzdával se naděje. Uplynul rok. Rodiče již dávno zapomněli na hořkost, kterou jim způsobil tím, že zběhl ze studií. Otec mu dával opět pravidělně slušné kapesné a ulevoval mu i v práci. Matka pak svému, teď jedinému synu věnovala všechnu péči a zahrnovala jej všemožnou laskavostí. A tak po čase se Robinson rozhodl, že čeho nemohl dosáhnout u otce, zkusí u matky. Matka bude jistě daleko přístupnější jeho záměrům a snad se i u otce přimluví

Bylo nedělní odpo…