Robinson Crusoe (převyprávění)

XV
ROBINSON HRNČÍŘEM A KREJČÍM.

Robinson se zotavoval po nemoci velmi rychle. Zimničné záchvaty se vracely ještě několikrát, nebyly však tak těžké a vysilující. Kdykoli teď Robinson pocítil třesavku, rozžvýkal něco chininové kůry, v níž objevil opravdu účinný lék proti zimnici. Po čtrnácti dnech byl již zase tak svěží, že se mohl dát i do výroby hrnců. Musel prohníst hlínu daleko důkladněji, aby v ní nebyla zrnka písku a kaménky. Při výrobě cihel to nevadilo

Nejvíce práce a času si vyžádalo hnětení hlíny. Robinson touto namáhavou prací byl daleko dříve unaven než v době před nemocí. Proto pracoval na přípravě hlíny vždy jen kratší dobu. Mezi touto prací obstarával píci pro kozy, snášel zásobu dřeva, nosil papouškovi bobule, chodil na lov a udil maso. Několik hodin denně věnoval i šití obleku

Šití obleku nebyla tak těžká a vysilující práce, ale vyžadovala nesmírné trpělivosti. Kůži přiřezával do potřebného tvaru kapesním nožem. Nůž měl však již od častého broušení opotřebován, čepel byla již sotva poloviční. Byl to však jeho jediný nástroj, a proto jej opatroval jako oko v hlavě. Řezal jím pruty, krájel maso, kúru, čistil kůže a přiřezával jím i své dlouhé vlasy a vousy na bradě. Teď mu nahrazoval i krejčovské nůžky. Robinson ušil nejprve kalhoty. Urovnal pečlivě trosky svých starých kalhot. Staré kalhoty byly jen krátké a zapínaly se pod kolenem na přezku. Robinson se rozhodl, že si ušije kalhoty dlouhé až ke kotníkům, aby měl nohy chráněny před dotěrnými komáry. Staré kalhoty rozpáral a pečlivě přitom pozoroval, jak byly jejich díly sešívány. Rozpárané nohavice položil na kůži a podle nich kůži přiřezával. Na ostrově není nikoho, kdo by posuzoval, zda má Robinson kalhoty ušité dobře, či nikoliv. Běželo tedy Robinsonovi jen o to, aby kalhoty byly pohodlné, volné a chránily tělo před palčivými paprsky slunce a před dotěrným hmyzem

Při šití používal místo nití tenkého proužku lýka. Lýko přilepil na osten mořského ježka pryskyřicí. Dírku do kůže propíchl silnějším ostnem, kulatým dřívkem maličko rozšířil a pak provlékl bodlinu s nalepeným lýkem. Každou provléknutou dírku hned uzlíčkem upevnil. Byla to práce velmi piplavá. Robinson však se naučil za svého osamělého života, odkázán sám na sebe, dokonale trpělivosti, a tak nevadilo, že kalhoty šil celý týden

Jeho nohy se v kožených, chlupatých kalhotách podobaly medvědím nohám, ale na to Robinson nedbal. Kalhoty byly hodně volné a kůže, dobře vyluhovaná, důkladně promaštěná, byla měkká a nikde nedřela

Daleko pracnější a zdlouhavější bylo šití kabátu. Mnohokrát kůži pracně sešil a zkusil pak na těle. Kabát však škrtil hned tu, hned jinde. Robinson části opět trpělivě sešíval znovu. Nejvíce se natrápil s rukávy. Jednou škrtily pod pažemi, podruhé se zase vysoukaly až nad loket, když zvedl ruku. Zkazil i několik kůží, než během desíti dnů kabát zhotovil. V nových šatech vyhlížel Robinson, jak sám sobě řekl, jako člověk přistrojený o masopustě za medvěda. Kdyby se byl v těchto šatech objevil na ulici svého rodného města, těžko by byl asi přesvědčoval lidi, že je člověk zdravého rozumu

Místo knoflíků udělal napředu do okrajů kabátu pět dírek, do každé provlékl motouzek, přivázal a přivázané motouzky pak svazoval k sobě. Kabát byl ovšem bez límce. Kůži u krku pouze založil dovnitř, aby ho nedřela

Ve dnech, v nichž hotovil svůj oblek, věnoval vždy část hodin výrobě hrnců. Vzpomínal, že ve své vlasti nejednou nahlédl do hrnčířské dílny, a litoval, že si tenkrát hrnčířské práce důkladněji nevšiml. Nejvíce mu utkvělo v paměti, jak hrnčíř kroužil své nádoby z hlíny na kulaté dřevěné desce, kterou otáčel, šlapaje na prkénko vedle kola. Hrnčířovi nádoba pod rukama přímo rostla do výšky, jako by ji z hlíny prsty vytahoval

Robinson měl v jeskyni ještě několik desek, jež kdysi vylovil z moře. Neměl však pilku a nožíkem by těžko z desky kus odřízl. Položil proto desku na zídku přes ohniště a plamenem ji přepálil na dva přibližně čtvercové díly. Čtverec desky pak nad ohněm opaloval tak, aby ji zakulatil. Takto připravenou desku položil na zaoblený kámen. Na desku dal kus rozdělané hlíny. Levou rukou desku otáčel a pravou z hlíny formoval hrnec. Otáčením desky dostávala nádoba docela snadno pravidelný kulatý tvar

Takto mohl na desce vyrotit hrnce i o větším průměru a jejich stěny vykroužit daleko tenčí. Prvý hrnec nebyl zdaleka ještě dokonalý. Při každém dalším nabýval Robinson stále větší zručnosti a dovednosti, takže desátý hrnec měl již pěkně pravidelný baňatý tvar s mírně zaobleným hladkým okrajem. Robinson vyrobil i dvě úhledné misky, kterých bude používat jako talířů. Práce hrnčířská bavila Robinsona tak, že by byl u ní vydržel po celý den. Než pět koz spotřebovalo velké množství píce a Robinsonovi zabralo shánění čerstvé trávy dosti času. Přemýšlel o tom, že by měl zřídit na vhodném místě ostrova poblíž jeskyně ohradu a v ní nechat kozy volně pobíhat a pást se po celý den

Travnatý břeh údolí Malého potoka byl však velmi úzký. Robinson si umínil, že jakmile bude hotov s hrnčířskou prací, poohlédne se po vhodném místě, kde by mohl zřídit velkou ohradu pro kozy. Spěchal s prací, neboť přijdou-li opět jako minulého i oku deštivé dny, budou jistě zase trvat celé dva měsíce. Za dlouhých deštivých dnů by byl Robinson již rád ve svých hrncích vařil.

S velkou pílí shromažďoval zvláště kukuřici, pro niž chodil do vzdálených míst ostrova a nosil jí domů plné nůše. Ve své špížce měl již také velkou zásobu kokosových i amerických ořechů, na desce police ležely vyrovnány pomeranče, citróny a na krápnících vzadu v jeskyni visely drobné hrozny vinné révy a šrůtky uzeného masa. Robinson maso nejen udil, ale také i na slunci sušil

Vyrobil již na dvacet kusů hrnců, hrnečků, menších misek a dvě velké mísy. Své výrobky sušil již déle než čtrnáct dní na prudkém slunci. Zaťukal-li kotníkem na misku nebo hrneček, vydávaly zvonivý zvuk…