ŠEST
Auto, které Dillona dovezlo domů, do Stable Mews, počkalo před domem a on vešel dovnitř. Převlékl se do šedých kalhot, tmavomodrého hedvábného roláku a tvídového saka. Vzal si svou peněženku, pouzdro na cigarety i zapalovač a během několika minut byl zpět v autě. Za malou chvíli dorazili do Cavendish Square a Dillon zazvonil u dveří Fergusonova bytu. Otevřela mu Hannah Bernsteinová.
„Vy se už staráte i o domácnost?“ podivil se. „Kde je Kim?“
„Ve Skotsku,“ odpověděla. „Hned se dozvíte, proč. Šéf vás čeká.“
Zavedla ho chodbou do obývacího pokoje, kde u krbu seděl Ferguson a četl večerní noviny. Když vstoupili, podíval se na ně klidně. „Tak už jste tady, Dillone. Musím říct, že vypadáte naprosto fit.“
„To byl tedy pěknej podraz,“ konstatoval Dillon.
„Praktický test, který mi ušetří spoustu času a zároveň potvrdí pravdivost hlášení, která jsem o vás podal.“ Podíval se na Hannah. „Máte to všechno na videu?“
„Ano, pane.“
Obrátil se k Dillonovi. „Dal jste tomu starému chudákovi Smithovi i jeho kolegovi pořádně zabrat, ještě že jste měl v tom waltheru jen slepé náboje.“ Zakroutil hlavou. „Panebože, vy ale dokážete být mrcha, když jde do tuhého.“
„A můžete mi už, sakra, konečně vyjevit, o co tu jde?“
„Samozřejmě,“ řekl Ferguson. „Na příborníku stojí láhev, poslužte si. A vy vyndejte tu složku, vrchní inspektorko.“
„Děkuju,“ ozval se Dillon ironicky a nalil si.
„Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych. Ten Yuan Tao je skutečně třída. Takového chlapíka bych moc potřeboval.“
„Co vám brání ho koupit?“ zeptal se Dillon.
„Jen to, že vlastní v Hongkongu tři továrny, jednu z největších loďařských společností a několik restaurací. On vám to neřekl?“
„Ne,“ usmál se Dillon. „Neudělal by to. Je to trošku jinej typ, generále.“
„Jeho neteř vypadá přitažlivě.“
„Nejen vypadá, ale i je přitažlivá. Tenhle víkend se vrací do Hongkongu. Vsadím se, že jste to nevěděl.“
„Velká škoda. Budeme pro vás muset najít jiný způsob zábavy.“
„Jsem si jistej, že s tím nebudete mít nejmenší potíže,“ popíchl ho Dillon.
„Jako obvykle jste udeřil hřebík na hlavičku. Pochopitelně jsem vás chtěl zpátky, zvlášť když se vyskytla situace, která si žádá dillonovský přístup. Také proto, že je do věci zapletena půvabná mladá žena, ale k tomu se ještě dostaneme. Vrchní inspektorko, složku.“
„Tady je, pane,“ podala mu ji.
„Slyšel jste o muži jménem Carl Morgan?“
„Miliardář, majitel hotelů, finančník a tak dále,“ oznamoval Dillon. „Nikdy nechybí na společenských stránkách časopisů. Je blízce spojen s mafií. Jeho strýc se jmenuje Don Giovanni Luca a na Sicílii je Capo di tutti Capi, šéf všech šéfů.“
Co řekl Dillon, udělalo na Fergusona silný dojem. „Jak tohle všechno, k čertu, víte?“
„Před tisíci lety, když jsem pracoval pro jistou ilegální organizaci zvanou IRA, byla sicilská mafie jedním ze zdrojů, odkud jsme získávali zbraně.“
„Opravdu?“ zasáhla Hannah Bernsteinová ironicky. „Bylo by docela užitečné, kdyby jste si někdy pěkně v klidu sedl, rozpomněl se, jak to fungovalo a svěřil všechno papíru.“
„To je nápad,“ odpověděl jí Dillon.
Podala mu spis. „Podívejte se na tohle.“
„S radostí.“
Vyšla ven a Dillon se posadil do křesla u okna, kde si zapálil cigaretu. Když dočetl, vrátila se s podnosem a všichni se sesedli kolem krbu.
„Čchung-čchingská dohoda mě fascinuje a ten chlap taky,“ probíral se fotografiemi Morgana. „Vypadá jak reklama na vodu po holení.“
„Je to nebezpečný člověk,“ prohlásila Hannah a nalévala čaj. „Vážně.“
„Já vím, děvče drahý,“ díval se Dillon na další fotografie Morgana s významnými osobnostmi včetně Lucy. „Zná se určitě s každým.“
„Dá se to tak říct.“
„A tohle?“ zeptal se Dillon.
Na posledním snímku byl Morgan na své jachtě v Cannes. Seděl se sklenicí šampaňského a upřeně sledoval mladou dívku, opřenou o zábradlí. Vypadala na šestnáct, měla bikiny a blond vlasy až na ramena.
„Jeho nevlastní dcera Asta, myslím, že užívá jeho jméno,“ řekla mu Hannah.
„Švédka?“
„Ano. Ta fotka je asi čtyři roky stará. Za měsíc …
