O mé rodině a jiné zvířeně

Kapitola dvacátá
Lovecká zima

Léto se schylovalo ke konci a já jsem se - k svému velkému potěšení - opět jednou octl bez domácího učitele. Máti přišla na to, že, jak se velmi taktně vyjádřila, Margo a Petr se začínají mít "nějak moc rádi". Protože se všichni jednomyslně stavěli proti tomu, aby se Petr přiženil do rodiny, bylo samozřejmě nutno s tím něco podniknout. Leslieho jediný příspěvek k rozluštění tohoto problému byl návrh, že Petra odstřelí, plán, který z nějakého důvodu všichni přijali s posměchem. Podle mého to byl báječný nápad, ale já byl v menšině. Larryho návrh, že by bylo záhodno poslat šťastný pár na měsíc společně do Athén - podle jeho vysvětlení proto, aby si vypudili milostné touhy z organismu -, máti ihned zavrhla z důvodu, že to je nemorální. Nakonec zprostila Petra učitelské hodnosti, a tak tedy od nás chvatně a kradmo odešel; my pak museli zdolávat tragickou, bědující a urputně rozhořčenou Margo, která se k té příležitosti oblékla do svých nejřásnatějších šatů a vyhrávala báječně svou úlohu. Máti ji konejšila a tišila něžnými frázovitými klišé, Larry uděloval Margo přednášky o volné lásce, a Leslie z důvodů, které věděl nejlíp jen on sám, se rozhodl hrát úlohu uraženého bratra a čas od času se ukazoval, mával revolverem a vyhrožoval, že Petra odstřelí jako psa, páchne-li nám ještě do domu. Mezi tím vším Margo v slázách, které jí efektně kanuly po obličeji, nám s tragickými gesty vykládala, že má zničený život. Spiros, který si jako každý druhý liboval v pěkných dramatických situacích, trávil čas soucitným pláčem nad Margo a v přístavu rozsestavil porůznu své známé, aby zajistil, že se Petr nepokusí o návrat na ostrov. Všichni jsme se skvěle bavili. Právě když se zdálo, že celá věc docela přirozeně usíná, a Margo už byla s to se pořádně najíst, aniž se mezitím rozbrečela, dostala dopis od Petra, že prý se pro ni vrátí. Margo, tím nápadem celá vyděšená, ukázala dopis máti, a tak se rodina znovu s nadšením vrhla do té frašky. Spiros zdvojnásobil hlídky na přístavišti, Leslie si promazal revolver a cvičil se ve střelbě na velkou lepenkovou figurínu, připevněnou hřebíky k průčelí domu, Larry pobíhal kolem a střídavě přemlouval Margo, aby se přestrojila za venkovanku a utekla se do náruče Petrovi, anebo zas aby se přestala chovat jako "dáma s kaméliemi". Margo se uraženě zamkla v podkroví a odmítala vpustit k sobě kohokoli vyjma mne, protože já byl jediný člen rodiny, který se nepřidal k žádné straně. Tam ležela, topila se v slzách a četla v nějakém svazku Tennysona; občas všeho zármutku zanechala a snědla pořádnou porci jídla - kterou jsem jí nosil nahoru na tácu.

Margo zůstala zavřená v podkroví týden. Nakonec ji zas přivedla dolů situace, která byla vhodným vyvrcholením celé té aféry. Leslie objevil, že se z Ochechule ztratilo několik drobností, a podezíral rybáře, kteří každou noc veslovali kolem hráze. Usmyslel si, že těm zlodějům dá něco na pamětnou, proto si k svému ložnicovému oknu upevnil tři brokovnice s dlouhou hlavní a namířil je dolů na hráz. Důmyslným uspořádáním provázků mohl odpálit jednu hlaveň za druhou a nemusel k tomu ani vstávat z postele. Cíl byl ovšem příliš daleko, aby pušky mohly natropit nějakou škodu, ale Leslie se domníval, že svist střely skrze olivové listí a šplouchnutí, až by pleskla do moře, by jistě byly dobrým odstrašujímím prostředkem. Tak se nechal uchvátit obdivem k vlastnímu důvtipu, že jako na smrt zapomněl komukoli říci, jakou léčku zlodějům nastražil.

Rozešli jsme se do svých pokojů a každý se zabýval něčím podle svého. Dům byl tichý. Zvenčí se ozývalo horkým nočním vzduchem jemné cvrlikání cikád. Náhle se rozlehlo v rychlém sledu za sebou několik ohromných výbuchů, až se dům zatřásl a dole se všichni psi rozštěkali. Vyběhl jsem na podestu, kde vládl divý zmatek; psi se do jednoho přihnali nahoru, aby se účastnili té legrace, a skákali kolem nál a vzrušeně hafali. Máti se celá divá a jakoby smyslů zbavená vyřítila ve své širokánské košili z ložnice v domění, že Margo spáchala sebevraždu. Larry vyrazil popuzeně ze svého pokoje, aby zjistil, co vězí za tím randálem, a Margo, která se domnívala, že se Petr pro ni vrátil a že ho Leslie vraždí, šmátrala zuřivě v zámku v podkrovních dveřích a křičela na celé kolo.

"Asi udělala nějakou hloupist... jistě udělala nějakou hloupost..." kvílela máti a mermomocí se pokoušela zbavit Bobka a Blinka, kteří v domnění, že tohle všechno je veselé noční dovádění, se jí chytili za cíp košile a tahali ji a divoce vrčeli.

"To přestává všechno... člověk nemůže v klidu ani spát... tahle naše rodina mě dožene k šílenství..." řval Larry.

"Neubližujte mu... nechte ho na pokoji... zbabělci," bylo slyšet vřeštivý a ubrečený hlas Margo, která se ještě zuřivě párala se zámkem ve snaze otevřít ty dveře v podkroví.

"Zloději... uklidněte se... to jsou jen zloději," ječel Leslie, který otevřel dveře své ložnice.

"Ona ještě žije... ještě žije... Odežeňte ty psy..."

"Surovci... opovážili jste se ho zastřelit?... Pusťte mě ven, pusťte mě ven..."

"Přestaňte s tím kraválem; jsou to jen zloději..."

"Celý den samá zvířata a výbuchy, a pak pozdě v noci tahle setsakramentská dvanáctiranová pozdravná salva... taková výstřednost už zachází trochu moc daleko..."

Konečně se máti vydrápala do podkroví, a na lemu košile za sebou vlekla Bobka a Blinka. Bledá a roztřesená prudce otevřela dveře a našla za nimi stejně bledou a roztřesenou Margo. Po tolika zmatcích jsme objevili, co se stalo a co si pod tím každý z nás představoval. Máti, ještě celá rozklepaná leknutím, zostra pokárala Leslieho.

"Takovéhle skopičiny dělat nesmíš, synáčku," zahubovala.

"Je to vlastně hloupé. Když už chceš střílet z těch svých pušek, tak nám to alespoň dřív oznam."

"Ano," přidal se zatrpkle Larry, "stačí jen maličké upozornění, prosím! Křikni třeba 'bumbác' nebo cokoli."

"Nechápu, jak můžete čekat, že bych překvapil zloděje, kdybych měl na všecky křičet výstrahu," namítl Leslie dotčeně.

"Ať mě hrom, jestli já chápu, proč máš tak…