Sedm křížků k notesu

Lecoeur nespouštěl oči z plánu s žárovkami, ale byla to mrtvá doba: světélka se rozžíhala jen zřídka a skoro vždy to znamenalo nějakou dopravní nehodu. Došlo také k jedné kapesní krádeži v metru a ke krádeži zavazadel na Východním nádraží.

O chlapci nebylo zpráv, protože pařížské ulice byly pořád ještě poloprázdné. V lidnatých čtvrtích zkoušelo pár dětí nové hračky na chodníku, ale domy většinou zůstávaly zavřené a okna zamžená teplem rodinných krbů.

Obchody měly stažené rolety a v hospůdkách posedávali jen tu a tam denní hosté.

Nad střechami se rozléhalo jenom zvonění zvonů a svátečně vystrojené rodiny vcházely do kostelů, odkud se občas velebné ozvaly varhany.

"Dovolil byste na okamžik, pane komisaři? Pořád myslím na toho chlapce. Teď je pro něho samozřejmě daleko obtížnější rozbíjet ta skla, aniž by na sebe upozornil. Ale mohli bychom se možná podívat do kostelů. V bistru nebo v kavárně by si ho určitě někdo všiml. Ale naproti tomu v kostele…"

Spojil se znovu s Justinem.

"Kostely, člověče! Řekni jim, aby hlídali kostely. A taky nádraží. Na nádraží jsem si taky nevzpomněl." Sundal brýle a bylo vidět, jak má zarudlá víčka: snad proto, že nespal.

"Haló! Tady ústředí, ano. Cože? Ano, komisař je tady." Podal sluchátko Saillardovi.

"Chce s vámi mluvit Janvier."

Venku to pořád ještě foukalo a světlo bylo stále stejně studené a tvrdé, ačkoliv mraky začínaly žloutnout jakýmsi náznakem slunce.

Když komisař zavěsil, zabručel:

"Doktor Paul tvrdí, že ke zločinu došlo mezi pátou a šestou ranní. První rána ještě nebyla smrtelná. Babka zřejmě ležela, když uslyšela hluk. Vstala a začala se útočníkovi bránit, pravděpodobně ho praštila bačkorou."

"Zbraň se ještě nenašla?"

"Ne. Domnívají se, že je to kus olověné trubky nebo nějaký zaoblený předmět, možná i kladívko."

"Našly se ty peníze?"

"Jen peněženka, ve které bylo pár malých bankovek a průkaz totožnosti. Poslyšte, Lecoeure, vy jste věděl, že ta ženská půjčovala peníze na týdenní úroky?"

"Věděl."

"A neříkal jste mi před chvílí, že váš bratr přišel o místo asi tak před třemi měsíci?"

"Přesně."

"Domovnice to nevěděla."

"Jeho syn taky ne. Právě kvůli němu to Olivier nikomu neřekl."

Komisaři si rozpačitě přendával nohu přes nohu a podíval se po ostatních, kteří to nemohli neslyšet. Pak se nechápavě zahleděl na Lecoeura.

"Uvědomujete si, člověče, co jste?"

"Uvědomuju."

"Napadlo vás to už?"

"Ne."

"Protože je to váš bratr?"

"Ne."

"Jak dlouho řádí ten vrah? Devět týdnů, že?"

Lecoeur beze spěchu listoval ve svém notýsku a hledal jistý křížek v jedné z kolonek.

"Devět a půl. První zločin se stal blízko Epinettes, na druhém konci Paříže."

"Právě jste řekl, že váš bratr synovi nepřiznal, že je bez zaměstnání. To tedy pořád ještě odcházel a vracel se ve stejnou, dobu jako dřív? Proč?"

"Aby se neshodil."

"Jak to?"

"To se dá těžko vysvětlit. On není táta jako každý jiný. Vypiplal chlapce úplně sám. Žijí spolu: je to skoro jako manželství, chápete? Bratr ve dne kuchtí a uklízí. Před o…