Šaman (Egon Bondy)

4.

A tak druhého dne ráno vylezl šaman ze svého stanu v nejparádnějším oděvu.

Byl to koneckonců mocný šaman, jak si teď uvědomili všichni, když ho viděli, jak se před nimi nakrucuje v rudém a žlutém šatě, pomalovaném černými znaky a podobami zvěře a obšitým neobyčejnými, zdaleka pocházejícími třpytivými kaménky, s dvěma bubínky u pasu, v ruce kouzelnou hůl, jejíž moc byla taková, že kdo by ji nalezl ve svém loži, do rána by umřel, na hlavě vysokou čelenku zdobenou cizokrajným peřím, za sebou Kukučku obloženého ranci s potřebnými pomůckami, jak plete nohama,  popletený  a poděšený  jako  králík. I to zvyšovalo šamanovu děsivou důstojnost. Všichni mimoděk o kus ustoupili.

Velký obřad, jehož se budou účastnit všichni lovci, se měl konat dnes v hloubce posvátné jeskyně, kam měl jinak přístup jedině šaman s náčelníkem, a zvláštní, nejsilnější obřad se měl konat pouze pro náčelníka a stařešiny zítra tamtéž, jenže ještě hlouběji.

Šaman přehlédl přichystané smolné pochodně a kahany s tukem, a nechav zatím všechny čekat, neboť pomalost při obřadu dělá dobrý dojem, odnesl je sám s Kukučkou do jeskyně, kde je rozmístil a zapálil. Potom na jeho pokyn musely být uhašeny všechny ohně v táboře (ba i ten posvátný, hlídaný starými babami) a lovci si připravili své zbraně.

Pak všichni vešli za šamanem do jeskyně a tam tiše usedli na bobek, a zatímco šaman podivně operoval se sobími parohy a s bizoními lebkami, Kukučkovi spadl mamutí kel na nohu, až zavyl, a šaman ho nakopl.

Po odmumlání posvátných textů, jimž rozuměl jedině šaman, bylo ticho ještě napjatější, a tu šaman vystoupil na černý kámen v pozadí jeskyně, kam bylo sotva vidět, a spustil:

"Lovecké úspěchy naší společnosti jsou rok od roku větší. Pod vedením našeho moudrého a všepředvídavého Velkého náčelníka a Velkého šamana je stále větší bohatství našeho kmene a stále hojnější zásoby v našich stanech. Díky neúnavné a nikdy neutuchající péči našeho slavného vedení přicházejí k nám rok od roku stále větší stáda sobů, bizonů a mamutů - tolik, že je ani ulovit  nemůžeme. A jestliže by někdo reptal o nějakém nedostatku, je to jen proto, že je špatný lovec a špatný syn našeho kmene, který špatně lovil, a tak si všecko zavinil sám - a co horšího, odvrátil štěstí od našich zdatných lovců, kteří heroicky bojují každoroční bitvu o jídlo. Takové individuum dokáže zničit úsilí celé osady, ba celého kmene a je potřeba je jednou provždy odhalit, zneškodnit a vyvrhnout."

Tato řeč měla jako vždy magický účinek. Včetně náčelníka chvěli se teď všichni strachem a současně se v duchu rychle odříkali svých posavadních žehrání na ekonomickou situaci tábora a všech svých malomyslností ohledně přítomnosti. Jen čekali, koho šaman odhalí jako tajného škůdce a nepřítele, který jim právě v minulé sezóně tak zkalil zrak a zmátl ruku, že ulovili skoro hovno. Nikdo nevěděl, zda to nebude právě on, koho šaman zasáhne.

Ten, vskutku pozvedl pravici a místo kouzelnické hole držel v ní teď černý oštěp s kapající čerstvou krví. (Všichni věděli, že v jeskyni nebylo žádné zvíře, do jehož krve by byl mohl oštěp namočit).

S hrozným řevem vrhl oštěp do jejich středu, ale ten zázrakem přeletěl a zmizel kdesi u vchodu jeskyně. Šaman s pěnou kolem úst prohlásil, že právě odhalil a zahubil všeobecného škůdce, jímž není nikdo jiný než v dálce se skrývající cizí Velký náčelník, který si umanul jejich osadu a celý jejich kmen vyhubit. Nyní však má smrtonosné kopí ve vnitřnostech a sotva se zotaví. Letošní lov je zajištěn tímto šťastným odhalením a touto šťastnou trefou, a nyní stateční lovci, nespoutaní už žádnými zahraničními čárami, mohou započít magický lov na zvířata na stěnách jeskyně, zvířata, jejichž ducha ovládli již naši předkové, která nám přivedou do rány stovky a stovky svých poddaných, přicházejících teď v neslýchaném množství z jižních stepí. Co se týče bezprostřední oběti, je nutno přivléct sem a podříznout toho starce, který se právě teď skrývá v osadě jakožto pomocník a nástroj cizího velkého náčelníka.

Řada lovců se o překot vrhla ven, všichni udiveni tím, že si nevšimli, že by někdo, byť sebestarší, chyběl. A vskutku, přímo uprostřed prostranství tábora klečel zapomenutý stařec - náčelníkův otrok, který ani neuměl mluvit naší řečí a který po léta, co už nemohl sloužit v náčelníkově kuchyni a skladu potravin, hnil někde v hromadách odpadků zapomenut všemi.

Nyní tu byl, a když byl osleplý a chromý stařec přivlečen, šaman neopomněl jen tak pro zajímavost upozornit na to, že to je náčelníkův člověk a že je dost podivné, že náčelník ho už dávno neodpravil. Ovšem jeho, šamanovu oku, neušel.

Následovala exekuce, kterou šaman za třaslavé pomoci Kukučkovy provedl bez průtahů a sám. Zatímco jednotliví lovci přistupovali k šamanovi, aby jim do huby strčil pořádný kus

sušené muchomůrky, začal vlastní magický lov, k němuž šaman až do vyčerpání tloukl na oba bubínky a křepčil divočeji než kdo druhý. Byl to naprosto evidentně velký šaman.

Co se dálo druhého dne v nejskrytějších útrobách jeskyně, nedozvěděl se už nikdo, neboť náčelník a stařešinové se navečer vypotáceli ven, jako by byli celý den běželi o závod, a děs jim koukal z očí. S nikým nepromluvili a padli na lůžko jak zabití.

Šaman vylezl z jeskyně hodnou chvíli po nich, taky vyčerpaný jako lovené zvíře, ale usmíval se a došel domů docela zvesela. Dokonce ještě Kukučku stačil zpohlavkovat za to, co všechno při téhle nejsilnější oběti popletl.