27/2/93 - 0:56
Kapitán odešel na oběd a námořníci převzali velení.
Proč je na světě tak málo zajímavejch lidí? Proč jich mezi těma milionama pár není? Musíme pořád žít s tímhle nudným živočišným druhem? Zdá se, že lidi zajímá jen násilí. V tom jsou dobrý. To jim svědčí. Bohužel se s nima musím stýkat. Když chci, aby mi svítilo světlo, když chci, aby mi fungoval počítač, když chci, aby mi splachoval záchod, když si chci koupit novou pneumatiku nebo si dát vytrhnout zub nebo rozříznout břicho, musím se s nima stýkat. Potřebuju ty zmrdy kvůli těm nutnejm maličkostem, i když jsou mi odporný. A to se vyjadřuju slušně.
Ale pořád mě otravujou. Každej den když jedu na dostihy, pokouším se najít v rádiu nějakou hudbu, slušnou hudbu. Jsou tam samý mizerný a nudný věci. A přesto se některý skladby prodávají po milionech a jejich tvůrci se považujou za skutečný Umělce. Je příšerný, co dneska musej poslouchat mladý lidi. Ale jim se to líbí. Dejte jim hovno a oni ho sežerou. Copak nedokážou rozlišovat? Copak jsou hluchý? Copak necítí tu ubohost?
Nemůžu uvěřit, že nikde nic dobrýho nehrajou. Skáču z jedný stanice na druhou. Tohle auto mám teprve rok, ale knoflíky na rádiu jsou úplně odřený. Jsou celý bílý, jako slonovina, a čumí na mě.
Ano, existuje taky klasická hudba. Ta je tu vždycky. Poslouchám ji 3 až 4 hodiny každej večer. Ale přesto pořád hledám taky jinou hudbu. Ale nic tam není. To mě rozčiluje. Jsme o něco okradený. Představte si, kolik lidí nikdy neslyšelo slušnou hudbu. Není divu, že jsou zatrpklý, není divu, že se bezmyšlenkovitě vraždí, není divu, že nemají srdce.
Co tedy můžu dělat? Nic.
A filmy nejsou o nic lepší. Čtu kritiku. Úžasnej film, říkají kritici. A tak se jdu na ten film podívat. A pak sedím v kině jako idiot a mám pocit, že mě podvedli. Předem vím, co se stane. Motivace a touhy hlavních postav jsou strašně dětinský a žalostný, nesnesitelně nudný. Milostný scény jsou plný únavnýho žvanění.
Myslím, že většina lidí chodí příliš do kina. To se týká především kritiků. Když řeknou, že je nějakej film dobrej, znamená to, že je dobrej ve srovnání se spoustou dalších filmů. Lidi ztratili přehled. Zaplavují je pořád nový filmy. Už vůbec nic nechápou, jsou úplně zmatený. Už nedokážou rozpoznat, co je opravdu mizerný, což je skoro všechno.
A to nemluvím o televizi.
A jako spisovatel... jsem vůbec spisovatel? Jako spisovatel mám potíže číst ostatní spisovatele. Nic mi neříkají. Nedovedou napsat pořádnou větu, natož odstavec. Dívám se na knihy z dálky, a vypadají nudně. A když nějakou otevřu, je to ještě horší. Žádnej spád. Nic překvapujícího ani svěžího. Žádná vášeň, žádný riziko, žádná šťáva. Co vlastně dělají? Vypadá to, že tvrdě pracujou. Není divu, že si většina spisovatelů stěžuje, že je psaní namáhá. To chápu.
Pokud jde o mě, když mi psaní nejde, zkouším jiný věci. Někdy polejvám stránky vínem, jindy do nich vypaluju sirkou díry. "Co tam DĚLÁŠ? Cítím tu kouř!" říká Linda.
"To je v pořádku, miláčku, to je v pořádku..."
Jednou mi začal hořet koš na papír. Tak jsem ho vynesl na balkón a uhasil ho pivem.
Rád se dívám na box, sleduju, jaký dávají rány, jak používají levý háky, zvedáky atd. Rád se dívám, jak boxujou a jak odcházejí z ringu. V boxu je něco, co se dá použít při psaní. Máte jen jednu šanci. A pak je po všem. Zbydou vám jen stránky, který můžete klidně spálit.
Klasická hudba, doutníky a počítač naplňujou mý psaní radostí. Pomáhá mi taky můj strašnej život.
Když přicházím na závodiště, vždycky si uvědomím, že zabíjím čas. Ale vždycky mi zbejvá ještě noc. Co dělají ostatní spisovatelé? Stojí před zrcadlem a prohlížejí si svý uši? A pak o nich píšou. Anebo o svý matce. Nebo o tom jak zachránit svět. Myslím, že by světu nejvíc pomohli, kdyby přestali psát ty svý nudný nesmysly. Ty ubohý a prázdný žvásty. Přestaňte! Přestaňte! Přestaňte! Potřebuju něco číst. Copak už není nic ke čtení? Já si to nemyslím. Jestli něco najdete, dejte mi vědět. Nebo radši ne. Vím: napsali jste to vy. Zapomeňte na to.…
