Rezervace Goblinů

7

„Ten váš Op mě prostě omráčil," poznamenala Karolína. „A ten domek, který si postavil až skoro na kraji světa!"

„Op by se urazil, kdyby uslyšel, že tomu říkáte domek. Je to chýše a je na ni jaksepatří hrdý! Zaměnit jeskyni rovnou za dům - to by pro něho byl příliš těžký přechod. Cítil by se velice nepohodlně."

„Copak on opravdu žil v jeskyni?"

„Vidím, že vám budu muset o svém starém příteli Opovi něco prozradit. Je to hrozný prášil. Nesmíte hned všem jeho historkám věřit. Například s tím kanibalismem…"

„Tak to se mi ulevilo! Aby lidi jedli jeden druhého… Brrr!"

„Ale ano, kanibalismus v jeho době skutečně existoval, to víme s jistotou. Ale jestli by Op skončil v kotli - to je docela jiná otázka. Když se hovoří o obecných věcech, je možné se na jeho slova spolehnout. Pochybné jsou pouze popisy jeho vlastních příhod."

„To je zvláštní! Viděla jsem ho v Institutu nejednou a zdál se mi zajímavý, ale vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že bych se s ním měla seznámit. Mám-li říct pravdu, ani bych si to nepřála. Jsou lidé, od kterých se raději držím dál - a on byl jedním z nich. Představovala jsem si, že je to hrubián a neotesanec…"

„To opravdu je!" poznamenal Maxwell.

„Ale je taky okouzlující."

Na podzimním nebi chladně blikaly jasné hvězdy. Silnice, téměř prázdná, se vinula podél samotného hřebene kopců. Dole v dálce svítil široký vějíř světel univerzitního městečka. Vítr, který zavanul po svahu, přinesl slabou vůni hořícího listí.

„A ten oheň v krbu - to bylo něco kouzelného!" povzdechla si Karolína. „Proč už si, Petře, lidé nedělávají oheň? Vždyť postavit krb určitě není tak těžké."

„Před několika sty lety byl v každém nebo skoro každém domě alespoň jeden krb. Někdy i několik. Rozumí se, že tato touha po otevřeném ohni byla atavismem, vzpomínkou na doby, kdy byl oheň ochráncem a dárcem tepla. Ale nakonec jsme tomu odrostli."

„To si nemyslím. Prostě jsme jenom odbočili. Otočili jsme se zády k jisté části naší minulosti, ale potřeba ohně v nás stále ještě žije. Možná, že čistě psychologická. Dneska jsem se o tom přesvědčila. Oheň byl tak vzrušující a příjemný! Možná, že je to rys prvobytné společnosti, ale něco prvobytného v nás přece přetrvat muselo."

„Op bez ohně žít nemůže. Když jej sem expedice dopravila, nejvíc ho štvalo, že je bez ohně. Zpočátku s ním zacházeli jako se zajatcem - nedrželi ho sice pod zámkem, ale pod silným dohledem byl. Ale když se stal, jak se říká, vlastním pánem, našel si za městečkem vhodné místo a postavil tam chýši. Primitivní, takovou, po jaké toužil. A samozřejmě s krbem. A se zahradou. Tu byste měla vidět. Myšlenka, že jídlo je možné pěstovat, byla pro něho naprostou novinkou. V jeho době si nikdo něco podobného nedovedl ani představit. I hřebíky, pily, kladiva, prkna a jiné věci byly pro něho novinkou, ale projevil překvapivou přizpůsobivost a s lehkostí si osvojil jak nové nástroje, tak nové myšlenky. Nic ho nemohlo ohromit. Chýši si postavil pomocí pily, kladiva, hřebíků, prken a dalšího materiálu. A přesto si myslím, že nejvíce jej nadchla zahrada: mít možnost jídlo pěstovat a nemuset ho lovit. Jisté jste si všimla, že si ještě teď nemůže zcela zvyknout na hojnost a dostupnost jídla."

„A pití," dodala Karolína.

Maxwell se zasmál. „To je ještě jedna novinka, kterou si bleskurychle osvojil. Je to skoro jeho koníček. Postavil si dokonce v kůlně destilační aparát a sám si vyrábí tu nejsprostší pálenku. Příšerný nápoj."

„Ale hostům ji nenalévá," poznamenala Karolína. „Pili jsme přece whisky."

„Samohonku schovává pro nejbližší přátele. Sklenice od zavařeniny, které vytáhl zpod podlahy…"

„Přemýšlela jsem, proč je tam schovává. Zdály se mi úplně prázdné."

„Obě jsou až po okraj naplněny čirou a silnou pálenkou."

„Říkal jste, že zpočátku byl prakticky v postavení zajatce. Jaké jsou nyní jeho vztahy k Institutu času? "

„Považuje se za schovance institutu. Není k němu sice nikterak vázán, ale ani za nic by se s ním nerozloučil. Je mu oddán víc než vy."

„A Duch, ten asi zase žije v těsném spojení s fakultou nadpřirozených jevů, ne? Také jako schovanec?"

„To ne. Duch - to je toulavá kočka. Chodí si, kam se mu zamane. Má přátele po všech koutech planety. Pokud vím, řídí nějaké rozsáhlé práce v Himalájském institutu srovnávací teologie. Ale velice často pobývá zde. Jen co fakulta nadpřirozených jevů navázala s Duchem první kontakty, stali se okamžitě s Opem nejlepšími přáteli."

„Vy mu, Petře, říkáte Duch, ale co je vlastně doopravdy?"