IV.
Ráno, když Knight vyšel z domu, narazil venku na šerifa. Klobouk měl naražený přes obličej, opíral se o plot a snažil se nějak zabít čas.
„Dobré ráno, Gordie,“ řekl šerif. „Čekám tu na vás.“
„Dobré ráno, šerife.“
„Dělám to nerad, Gordie, ale patří to už k mé práci. Mám tady pro vás nějaké lejstro.“
„Čekal jsem ho,“ odpověděl Knight rezignovaně.
Vzal si papír, který mu šerif podával.
„Máte to tu hezké,“ poznamenal šerif.
„Je s tím jen hromada potíží,“ přiznal podle pravdy Knight.
„To rád věřím.“
„Ani to za všechny ty trable nestojí.“
Když se šerif vzdálil, rozložil listinu a ani ho nepřekvapilo, když se v ní dočetl, že společnost Jak na to proti němu podala žalobu a požaduje okamžité vrácení robota Alberta a různé další roboty.
Uložil papír do kapsy a vydal se po zbrusu nových, cihlami vydlážděných cestičkách, přes zbytečné, ale oku lahodící můstky kolem jezera, minul pagodu a po terasovitě upraveném, osázeném svahu došel až k domu, kde bydlel Anson Lee.
Lee byl v kuchyni a smažil si vejce se slaninou. Rozklepl dvě vejce navíc, přidal pár kousků slaniny a vytáhl další šálek a talířek.
„Už jsem si říkal, kdy se asi objevíte,“ poznamenal. „Doufám, že na vás nenašli nic, za co je trest smrti.“
Když mu Knight všechno beze zbytku vypověděl a Lee si otřel žloutek ze rtů, nezmohl se na příliš povzbudivou odpověď.
„Přiznání odhadovaných příjmů musíte podat, i když nemůžete zaplatit,“ řekl. „Po formální stránce tedy dodržíte zákon a jediné, co mohou udělat, je dlužnou částku od vás vymáhat. Zřejmě se pokusí dát obstavit váš majetek. Váš plat nepodléhá obstavení, protože nedosahuje zákonného minima, ale mohli by zmrazit váš účet v bance.“
„Můj účet v bance je fuč,“ poučil ho Knight.
„Dům vám zabavit nemohou. Po nějakou dobu, alespoň prozatím, nemají právo sáhnout na váš osobní majetek, takže pro začátek vám příliš neublíží. Majetková daň je jiná záležitost, ale ta přijde na pořad až na jaře. Řekl bych, že největší důvod k obavám představuje soudní spor s firmou Jak na to, pokud se ovšem s nimi nechcete dohodnout. Mám dojem, že by žalobu stáhli, kdybyste jim vrátil roboty. Jako právník vás musím upozornit, že mnoho skutečností mluví proti vám.“
„Albert dosvědčí, že jsem ho vyrobil já,“ namítl s nadějí v hlase Knight.
„Albert nemůže svědčit,“ odpověděl Lee. „Jako robot nemá u soudu žádný status. Mimoto nikdy soud nepřesvědčíte, že byste dokázal spáchat takové mechanické kacířství, jakým je Albert“
„Dovedu zručně zacházet s nářadím,“ protestoval Knight.
„Kolik toho znáte z elektroniky? Jakou máte kvalifikaci jako biolog? Vyložte mi v několika větách teorii robotiky.“
Knight schlíple přiznal porážku. „Asi máte pravdu.“
„Asi byste udělal nejlíp, kdybyste je vrátil.“
„To právě nemůžu. Copak to nechápete? Firma Jak na to nechce Alberta používat. Roztaví ho v peci, plány spálí a může trvat tisíc let, než ten princip znovu někdo objeví, pokud vůbec. Nevím, zda se z dlouhodobého hlediska princip, na němž byl vyroben Albert, ukáže jako dobrý anebo špatný, ale stejně můžete pochybovat o každém vynálezu. Jsem ale proti tomu, aby Alberta dali do šmelcu.“
„Chápu vaše stanovisko,“ řekl Lee, „a docela se mi líbí. Musím vás ale varovat, že nejsem příliš dobrý právník. Nikdy jsem tomu nevěnoval dostatečnou pozornost.“
„Neznám nikoho jiného, kdo by to vzal a nežádal zálohu na honorář.“
Lee mu věnoval soucitný pohled. „Záloha je to nejmenší. Rozhodující jsou soudní výlohy.“
„Možná kdybych promluvil s Albertem a vysvětlil mu, jak se věci mají, dal by souhlas k prodeji několika robotů, abychom se na čas udrželi nad vodou.“
Lee zavrtěl hlavou. „To jsem si už ověřoval. K jejich prodeji potřebujete licenci a abyste ji získal, musíte předložit důkaz, že je vlastníte. Musel byste prokázat, že jste je buď koupil nebo vyrobil. Na to, že jste je koupil, nemáte doklady, a k jejich výrobě potřebujete povolení. K jeho vystavení je třeba předložit plány vašich modelů a to ani nemluvím o plánech a technických parametrech výrobních …
