Marťanská kronika (Ray Bradbury)

Únor 2003
Mezidobí

Na stavbu Desátého města s sebou přivezli pět tisíc metrů oregonské borovice a dvacet šest tisíc metrů kalifornské sekvoje a na březích kamenných průplavů sbili úpravné městečko. Neděli co neděli bylo večer vidět červená, modrá a zelená světýlka v mozaikových oknech kostelů a bylo slyšet hlas zpívající číslované chorály. „Zapějme nyní píseň sedmdesátou devátou. Zapějme nyní píseň devadesátou čtvrtou.” A z některých domů bylo možno zaslechnout pronikavý klapot psacího stroje – tam pracoval spisovatel; nebo skřípot pera – tam pracoval básník; nebo naprosté ticho – tam pracoval bývalý přístavní povaleč. V mnoha směrech to vypadalo, jako by nesmírné zemětřesení obnažilo kořeny a sklepení nějakého města z Iowy a pak, v jediném okamžiku, přenesl fantasticky obrovitý vítr větrné smršti celé město nahoru na Mars a zasadil je tam bez nejmenšího poškození…