Marťanská kronika (Ray Bradbury)

2004 – 2005
Nová jména

Dostali se do podivných modravých krajin a dali jim svá jména. Byl tu Hinkstonův potok a Lustigovo zákoutí a Blackova řeka a Driscollův háj a Peregrinovy hory a Wilderovo město, zkrátka jména lidí a věcí, které lidé dělali. Místo, kde Marťané zabili první Pozemšťany, se jmenovalo Rudé město, protože mělo co dělat s krví. A tam, kde byla zničena Druhá expedice, se to jmenovalo Druhý pokus a na každém dalším místě, kde muži shodili z raket zápalné kotlíky, aby vypálili kraj, zůstala po nich jména jako žhavé uhlíky, a dále tu byla samozřejmě Spenderova hora a město Nathaniela Yorka…

Stará, marťanská byla pouze jména vody, vzduchu a země. A také sněhu, který na jihu stékal do kamenných kanálů a plnil prázdná moře. Marťanská jména měli nabalzamovaní a dávno pohřbení kouzelníci, věže a obelisky. Rakety útočily na ta jména jako kladiva, roztloukaly mramor na břidlici, drtily porcelánové milníky a názvy starých měst a do jejich tříště zasazovaly veliké pylony s novými jmény: ŽELEZNÉ MĚSTO, OCELOVÉ MĚSTO, ALUMINIOVÝ HRADEC, ELEKTRICKÁ VES, KUKUŘIČÍN, OBILOV, DETROIT II, všechno samé názvy ze Země, zvučící kovem a mechanizací.

A když postavili a pojmenovali města, postavili a pojmenovali také hřbitovy. Zelený háj, Mechové zátiší, Věčný odpočinek, Studnice vzpomínek, a první mrtví byli spuštěni do hrobů…

Ale jakmile bylo všechno úhledně uspořádáno a na svém místě, jakmile bylo všechno bezpečné a jisté, život ve městech běžel v normálních kolejích a pocit opuštěnosti byl otupen na minimum, přijeli ze Země rozsévači civilizace. Přijeli jen tak na výlet, na dovolenou, nakoupit upomínkové předměty, nějaký ten pohled a poznat „atmosféru”; přijeli studovat a aplikovat sociální zákonodárství; přijeli s hvězdami a odznaky a předpisy a nařízeními a přivezli s sebou alespoň kousek úředního šimla, který se v Evropě roztahoval jako cizokrajné býlí, a nechali je na Marsu bujet všude, kde se jen trochu uchytilo. Začali organizovat život a knihovny; začali poučovat a komandovat lidi, kteří přišli na Mars právě proto, aby je nikdo nepoučoval, neměl nad nimi moc a nekomandoval.

A tak muselo jednoho dne nutně dojít k tomu, že také je někdo zkomandoval…