Jiří Šmatlán

Teréza Nováková

65 

Elektronická kniha: Teréza Nováková – Jiří Šmatlán (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: novakova-tereza01 Kategorie:

Popis

Teréza Nováková: Jiří Šmatlán

Anotace

Teréza Nováková – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Jiří Šmatlán“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Od Květenského každé slovo, jež bylo na hřbitově a na silnici promluveno, dověděli se ještě téhož dne Šmatlán, Lamplot i Janko. Znovu byl farář Hronský prohlášen za tmáře, zbabělce, za poníženého služebníka lecjakých pánů, který s lidem necítí a slavným příkladem předků se nespravuje. „Spravedlivý Čech-evandělík rejš by šel do vyhnanství, ba na smrt, nežlivá by se poklonil ledajakej cizej lži!“ horlil Šmatlán.

„Ba, ba,“ přikyvoval Lamplot horlivě. „Jenomej si pomysleme, kerak jednal Komenský, biskup náš, a ti páni, co vykrváceli pod mečem katovým. Pláču pokaždý, chdyž vo tom se dočtu.“

„No, vy Lamplote, pláčete, ale sám byste to neuďál,“ dobíral si Janko Lamplota, o němž bylo známo, že je sobík na sebe co nejvíce opatrný.

„Šak nejsem kněz ani rytíř, sem jenomej sprosťák, kdák by to po mně žádal, abych byl pro příklad zvostatním? Vod našeho faláře už by to moh požadovat, chdyž to dokázal ten pražskej!“

„A teďkomejc nechejme daremnýho pošklebování,“ vytrhl je Šmatlán z hádky, „a řekněm si, co počnem?“

„Tábor nespokojených“ na něho vyvalil oči.

„Cák bychme si počli?“

„Bejt ticho v církvi a bručet za větrem, neé,“ posmíval se tkadlec trpce.

„A cák máme dělat?“ ptal se Květenský ostře.

„Jdít na fáru a říct: Esli nebude puštěnej ten Heidelberskej katechismus, kerej naše děti zpitomuje, zadáme žalobu, neboli vystoupíme z církve!“

„No, ty bys tomu dal!“ křikl Lamplot. „Smejšlíš, že my bychme vodhodili víru, jako tys i tehdivá vodhodil, chdyž sis ženu bral?“

Šmatlán do krvava se zapálil a zaťal zuby. „Nespustil sem se víry pro ženu, ale pro praudu Boží!“ pravil po chvíli, jiskře po Lamplotovi očima. „Dyby tu byl dvojctihodnej pán bejvalej, dosvědčil by vám, kerak sem smejšlíval. A tak smejšlet nepřestanu, třebas sem se ve víře evanjelickej nenarodil jako vy. Já na fáru pudu – –“

„A víru vypovíš?“ ptal se Janko bázlivě.

„Nehovořím vo víře, ale vo církvi javorovskej – – máme ich kol dokola dost a dost inejch – troufám, že v někerej bude falář kurážnější!“

„Jenomej troufej“ – „Ale chde“, „Blázni byli“, mručeli shromáždě…