Ústava

Platón

89 Kč

Elektronická kniha: Platón – Ústava (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: platon06 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Platón: Ústava

Anotace

Dialog Ústava (řecky πολιτεία, latinsky De republica), napsaný kolem roku 380 př. n. l., je jedním z vrcholných Platónových děl a jedním z nejdůležitějších a nejslavnějších textů západní filosofie vůbec. Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Adeimantos, Thrasymachos, Kefalos a Kleitofón. Celé dílo se skládá z deseti knih a jeho hlavním tématem je spravedlnost na úrovni jedince i státu, dotýká se však i mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, se nachází jedna z nejslavnějších Platónových alegorií, tzv. Mýtus o jeskyni (514a-518b). Spolu se Zákony, snad posledním Platónovým dílem vůbec, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidské společnosti.
Toto vydání je v překladu Radislava Hoška.

O autorovi

Platón

[427 př.n.l.-347 př.n.l.] Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktione pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritias se podíleli na vládě třiceti na konci Peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón...

Platón: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ústava“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

V/

Ach ach, milý Glaukóne, pravil jsem potom, jak zdárně tu oba - jako nějaké sochy - zbavuješ všech nánosů dříve, než budou posouzeni!

Dělám, co mohu, odvětil. Jsou-li takoví, pak, myslím, nebude obtížné dospět ve výkladu k tomu, jaký život každého z nich čeká.

A přece je to třeba říci. A bude-li to řečeno poněkud drsněji, vezmi to, Sókrate, tak, že nemluvím já, nýbrž ti, kdož místo spravedlnosti vychvalují nespravedlnost. Řeknou tedy tohle: takto zobrazený spravedlivý bude bičován, napínán na skřipec i tahán lany, budou mu vypáleny obě oči a nakonec, až protrpí všechna muka, bude naražen na kůl a pozná, že člověk nemá chtít spravedlivým být, ale zdát se.

Výrok Aischylův by bylo mnohem správnější říkat o nespravedlivém. Budou tvrdit, že nespravedlivý žije v souladu s pravdou a ne pro pouhé zdání a že se nechce nespravedlivým zdát, nýbrž jím chce být, když on ze své mysli sklízí v brázdě hlubo…