Ústava

XI/

Demokratická vláda

Jak zde potom tihle lidé žijí? otázal jsem se. A jaká je asi taková ústava? je ovšem zřejmé, že se nám muž jí odpovídající projeví jako nějaký demokrat.

Ano, to je zřejmé, pravil. Což nejsou především svobodni a neplní se jejich obec svobodou a volností slova a není v ní dovoleno dělat, co kdo chce?

Říká se to tak, pravil.

Kde ovšem existuje volnost, tam si zřejmě každý může uspořádat život tak, jak se komu líbí.

Zřejmě.

Myslím si, že v této ústavě by existovali daleko nejrozmanitější lidé.

A jak ne?

Tahle ústava se blíží tomu, řekl jsem zase, že bude nejhezčí ze všech ústav. Jako pestré roucho, hýřící všemi barvami, se bude zdát nejkrásnější i ona. A snad by právě ji, pravil jsem dále, zvolili mnozí za nejkrásnější tak, jako když ženy a děti hledí na pestrost.

Jistě, pravil.

A je ovšem pohodlné, ctihodný příteli, pravil jsem, hledat v ní svou ústavu.

A proč?

Protože pro své svobodné uspořádání demokracie obsahuje všechny druhy ústavních zřízení, musí ten, kdo chce zakládat obec - a to jsme právě dělali my - nezbytně vejít do demokraticky spravované obce a zde si (asi tak jako by si došel na tržiště ústav) vybrat řád, který se mu zamlouvá, a budovat si tak obec podle svého výběru.

Příklady ústav by tu asi nepostrádal, poznamenal.

Já řekl: Že v takové obci není žádné nucení, abys stál v čele správy, i kdyby ses pro to hodil, a také ani aby ses nechával řídit, pokud nechceš, ani abys bojoval, když bojují ostatní, ani abys trávil život v míru, tráví-li jej ostatní, pokud bys sám po míru nebažil, ani abys, pokud ti stojí v cestě k úřadu nebo k soudcovství nějaký zákon, nicméně úřadoval i soudil, kdykoli by to přišlo tobě samému na mysl - není takový způsob života v dané chvíli božsky příjemný?

Snad právě v dané chvíli, pravil.

A dál? Vyrovnaný klid některých odsouzenců není pěknou věcí? Anebo jsi ještě neviděl, že ti, kteří byli v takovýchto obecních zřízeních odsouzeni na smrt nebo k vyhnanství, setrvávají na místě a pohybují se uprostřed obce, a že takový člověk tu obchází jako duch, jelikož nikdo o něho nedbá a nikdo ho nevidí?

Viděl, a mnoho, pravil.

Její pochopení pro všechno, její naprosté nezabývání se malichernostmi, ba dokonce opovrhování vším tím, o čem my se při zakládání naší obce vyslovovali s úctou - že nikdy by se v ní nemohl stát zdatným mužem ten, kdo by neměl zvláště vynikající přirozenou povahu, kdo by si už jako chlapec nehrál uprostřed různých projevů krásy a ve všem se nesnažil o něco takového - jak povznešeně ona tohle všechno pošlape a nic se nestará o to, kdo od jakého druhu zaměstnání přichází k veřejné činnosti, nýbrž ho má v úctě proto, že je nakloněn davu?

Ovšem, je dokonale ušlechtilá, pravil.

Tedy tohle všechno a i jiné tomu příbuzné věci by v sobě měla demokracie, řekl jsem. A jak se zdá, bude to ústava příjemná, neznající pána, pestrá, taková, která dává jakousi rovnost rovným i nerovným.

Opravdu říkáš všechno, co je dobře známo.