Ústava

IV/

Co dále? Zdá se ti být pro sluch mladého člověka vzhledem k jeho sebeovládání vhodné líčit nejmoudřejšího muže, jak mluví o tom, že podle jeho zdání je ze všeho nejkrásnější, když "... po ruce jsou plné stoly moučných a masitých jídel, a z měsidla proud medoviny čerpá a roznáší nálevce vína a v poháry vlévá?"

Anebo :

"Umřít hladem a nejbědnější tak propadnout smrti?"

Anebo líčit Dia, který z touhy po milostném požitku zapomene vše, co pojal v úmysl, když ostatní bohové spali a jen on bděl , a který se, když spatřil Héru, vzrušil natolik, že ani nechtěl zajít do svého pokoje, nýbrž se s ní hned chtěl na místě spojit na zemi se slovy, že je svírán touhou tak, jak nebyl ani tehdy, když se k sobě poprvé přibližovali

milým rodičům skryti; a podobně Area a Afrodítu, kteří pro jiný obdobný skutek upadli do Héfaistových pout ?

Při Diovi, ne, pravil, to se mi nezdá být vhodné.

Ale, řekl jsem zase já, líčí-li někdo slovem nebo představuje činem slavných mužů projevy pevného odhodlání vůči čemukoli, tu je třeba se dívat a naslouchat - jako například :

"Potom se udeřil v hruď a srdci domluvil slovem: Srdce, vydrž, vždyť leckdy jsi sneslo i horší už chvíle."

To tedy v každém případě, pravil.

Dále vůbec nelze připustit, aby naši mužové přijímali dary nebo byli chtiví peněz.

To vůbec ne!

Nemá se jim tedy ani zpívat, že (prý z Hésioda) "dary přesvědčí bohy a rovněž i vznešené krále;" ba ani se nemá vychvalovat Foiníx, vychovatel Achilleův, za údajně správnou radu Achilleovi, aby přijal dary a pak Achajům pomáhal, ale bez darů aby od svého …