Ústava

Platón

74 

Elektronická kniha: Platón – Ústava (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: platon06 Kategorie:

Popis

E-kniha Platón: Ústava

Anotace

Dialog Ústava (řecky πολιτεία, latinsky De republica), napsaný kolem roku 380 př. n. l., je jedním z vrcholných Platónových děl a jedním z nejdůležitějších a nejslavnějších textů západní filosofie vůbec. Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Adeimantos, Thrasymachos, Kefalos a Kleitofón. Celé dílo se skládá z deseti knih a jeho hlavním tématem je spravedlnost na úrovni jedince i státu, dotýká se však i mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, se nachází jedna z nejslavnějších Platónových alegorií, tzv. Mýtus o jeskyni (514a-518b). Spolu se Zákony, snad posledním Platónovým dílem vůbec, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidské společnosti.
Toto vydání je v překladu Radislava Hoška.

O autorovi

Platón

[427 př.n.l.-347 př.n.l.] Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktione pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritias se podíleli na vládě třiceti na konci Peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón také...

Platón: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ústava“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

IV/

Co dále? Zdá se ti být pro sluch mladého člověka vzhledem k jeho sebeovládání vhodné líčit nejmoudřejšího muže, jak mluví o tom, že podle jeho zdání je ze všeho nejkrásnější, když "... po ruce jsou plné stoly moučných a masitých jídel, a z měsidla proud medoviny čerpá a roznáší nálevce vína a v poháry vlévá?"

Anebo :

"Umřít hladem a nejbědnější tak propadnout smrti?"

Anebo líčit Dia, který z touhy po milostném požitku zapomene vše, co pojal v úmysl, když ostatní bohové spali a jen on bděl , a který se, když spatřil Héru, vzrušil natolik, že ani nechtěl zajít do svého pokoje, nýbrž se s ní hned chtěl na místě spojit na zemi se slovy, že je svírán touhou tak, jak nebyl ani tehdy, když se k sobě poprvé přibližovali

milým rodičům skryti; a podobně Area a Afrodítu, kteří pro jiný obdobný skutek upadli do Héfaistových pout ?

Při Diovi, ne, pravil, to se mi nezdá být vhodné.

Ale, řekl jsem zase já, líčí-li někdo slovem nebo představuje činem slavných mužů projevy pevného odhodlání vůči čemukoli, tu je třeba se dívat a naslouchat - jako například :

"Potom se udeřil v hruď a srdci domluvil slovem: Srdce, vydrž, vždyť leckdy jsi sneslo i horší už chvíle."

To tedy v každém případě, pravil.

Dále vůbec nelze připustit, aby naši mužové přijímali dary nebo byli chtiví peněz.

To vůbec ne!

Nemá se jim tedy ani zpívat, že (prý z Hésioda) "dary přesvědčí bohy a rovněž i vznešené krále;" ba ani se nemá vychvalovat Foiníx, vychovatel Achilleův, za údajně správnou radu Achilleovi, aby přijal dary a pak Achajům pomáhal, ale bez darů aby od svého …