Popis
E-kniha Platón: Ústava
Anotace
Dialog Ústava (řecky πολιτεία, latinsky De republica), napsaný kolem roku 380 př. n. l., je jedním z vrcholných Platónových děl a jedním z nejdůležitějších a nejslavnějších textů západní filosofie vůbec. Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Adeimantos, Thrasymachos, Kefalos a Kleitofón. Celé dílo se skládá z deseti knih a jeho hlavním tématem je spravedlnost na úrovni jedince i státu, dotýká se však i mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, se nachází jedna z nejslavnějších Platónových alegorií, tzv. Mýtus o jeskyni (514a-518b). Spolu se Zákony, snad posledním Platónovým dílem vůbec, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidské společnosti.
Toto vydání je v překladu Radislava Hoška.
O autorovi
Platón[427 př.n.l.-347 př.n.l.] Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktione pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritias se podíleli na vládě třiceti na konci Peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón...
Platón: životopis, dílo, citáty
XII/
A právě tuto jednotu pocitů jsme shodně uznali za největší dobro pro obec, když jsme ji přirovnávali k tělu v tom, jak sdílí trýzeň a slast některé své části .
A shodli jsme se správně! řekl.
Příčinou největšího dobra pro obec se tedy ukázalo být společenství dětí a žen existující u pomocníků.
Určitě, souhlasil.
A shodujeme se tedy i s tím, co bylo osvětleno už dříve ; řekli jsme o nich přece, že nemají mít vlastní obydlí, půdu ani majetek, nýbrž že za střežení mají od ostatních jako odměnu dostávat potravu a tu konzumovat všichni společně, pokud to i opravdu mají být strážci .
Správně, pravil.
Konec rozbrojů
Neučiní z nich - a to tvrdím - toto i předchozí naše ustanovení ještě skutečnější strážce a nezabrání tomu, aby obec byla rozervána tím, že pro každého by "to mé" bylo něco jiného a nikoli pro všechny totéž: v takovém případě by jeden ze všech sil vláčel do vlastního domu, co by mohl nabýt odděleně od ostatních, a druhý zase do svého domu; a kdyby každý měl svou vlastní ženu a své vlastní děti, působily by mu - ježto by mu patřily soukromě - soukromé pocity slasti a trýzně, kdežto při jednotném názoru na soukromý majetek by všichni směřovali k témuž a pociťovali by slast a trýzeň pokud možno stejným způsobem?
To jistě, pravil.
A dále - nevymizí z jejich středu vzájemné žaloby a sočení zkrátka proto, že nikdo nebude vlastnit nic než své tělo a že vše ostatní bude společné? Odtud u nich vzejde nemožnost vyvolávat ten druh rozbrojů, při nichž se lidé sváří kvůli penězům, dětem nebo příbuzenstvu?
Toho budou zbaveni zcela nezbytně, řekl.
A pak se samozřejmě mezi nimi nebudou vyskytovat ani žaloby pro násilí nebo pro ublížení na těle. Nepochybně prohlásíme za krásné a spravedlivé, aby vrstevník bránil vrstevníka, a proto ustanovujeme povinnou ochranu osob.
Spr…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.