Ústava

Platón

89 

Elektronická kniha: Platón – Ústava (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: platon06 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Platón: Ústava

Anotace

Dialog Ústava (řecky πολιτεία, latinsky De republica), napsaný kolem roku 380 př. n. l., je jedním z vrcholných Platónových děl a jedním z nejdůležitějších a nejslavnějších textů západní filosofie vůbec. Ústava má formu velice rozsáhlého dialogu, ovšem nepřímého: Sókratés zde vypráví o rozhovoru, jehož se účastnili také Glaukón, Polemarchos, Adeimantos, Thrasymachos, Kefalos a Kleitofón. Celé dílo se skládá z deseti knih a jeho hlavním tématem je spravedlnost na úrovni jedince i státu, dotýká se však i mnoha dalších oblastí, včetně umění, výchovy, práva, vědy atd. V sedmé knize, věnované hlavně vědám a vzdělávání, se nachází jedna z nejslavnějších Platónových alegorií, tzv. Mýtus o jeskyni (514a-518b). Spolu se Zákony, snad posledním Platónovým dílem vůbec, zakládá Ústava zvláštní žánr utopie, myšlenkového experimentu s možnostmi spravedlivého uspořádání lidské společnosti.
Toto vydání je v překladu Radislava Hoška.

O autorovi

Platón

[427 př.n.l.-347 př.n.l.] Platón se narodil roku 428 nebo 427 př. n. l. v jedné z předních athénských rodin. Jeho otec Aristón prý odvozoval svůj původ od athénského krále Kodra, matka Periktione pocházela z rodu slavného básníka a zákonodárce Solóna a její bratři Charmidés a Kritias se podíleli na vládě třiceti na konci Peloponéské války. Platónovi bratři Adeimantos a Glaukón...

Platón: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ústava“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XX/

Filosof: má rád pravdu

Které lidi ale pokládáš za opravdové filosofy? ozval se.

Ty, kteří milují pohled na pravdu, odpověděl jsem.

To je ovšem správné, řekl. Ale jak to vysvětlíš? Tohle se druhému nijak snadno vysvětlit nedá, pravil jsem. Myslím však, že ty se mnou budeš souhlasit v této věci.

Ve které?

Je-li krásné protivou ošklivého, musí být dvě.

Jak by ne? Jsou-li dvě, pak každá z nich je jedna . I to platí. A o spravedlivém a nespravedlivém, o dobrém a špatném a o všech pojmových druzích platí totéž: že každý člen dvojice je sám o sobě jeden, ale všude tam, kde se objevují ve spojení s činnostmi, hmotnými celky či ve vzájemném vztahu, se každý druh jeví ve více podobách.

To vystihuješ přesně, pravil.

Já na to řekl: Proto tedy rozlišuji. Na jedné straně jsou ti, o nichž jsi právě mluvil jako o přátelích podívané, o přátelích umění a o lidech praxe, a na druhé straně máme ty, o které zde vlastně jde a které jediné by bylo právem možno označit jako filosofy.

Jak to myslíš, zeptal se.

Přátelé poslechu a přátelé podívané se těší z pěkných hlasů, barev, tvarů a vůbec ze všeho, co tyto prvky vytvářejí, ale myšlení těchto lidí není s to si uvědomit přirozenou podstatu samotného krásna a z něho se těšit. Opravdu je tomu tak, pravil.

Není ale těch, kteří jsou schopni pronikat až k samotnému krásnu a vidět je samo o sobě, jen velice málo?

Určitě.

Dokonalé poznání a mínění

A co ten, kdo sice uznává existenci krásných věcí, ale samotnou krásu neuznává a není ani schopen jít za někým, kdo by ho snad k jejímu poznání vedl - myslíš si o něm, že prožívá svůj život ve snu anebo ve bdění? Uvažuj! Není sněním právě stav, kdy člověk - ať spí nebo bdí - považuje to, co se něčemu podobá, za onu věc, jíž se to podobá, a nikoli za pouhou podobu?

On na to: Jistě bych asi řekl, že takový člověk sní.

A dále - ten, kdo naproti tomu samo krásno považuje za skutečnost a je schopen dívat se jak na ně, tak na vše, co na něm má podíl, a přitom nepokládá za krásno to, co na něm má pouze podíl, ani zas krásno samo za to všechno, co na něm má podíl - myslíš, že ten žije ve stavu bdění nebo snění?

Jistě ve stavu bdění, řekl.

Po prá…