Ústava

Platón

49 

Elektronická kniha: Platón – Ústava (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: platon06 Kategorie:

Popis

Platón: Ústava

Anotace

Platón – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ústava“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XX/

Filosof: má rád pravdu

Které lidi ale pokládáš za opravdové filosofy? ozval se.

Ty, kteří milují pohled na pravdu, odpověděl jsem.

To je ovšem správné, řekl. Ale jak to vysvětlíš? Tohle se druhému nijak snadno vysvětlit nedá, pravil jsem. Myslím však, že ty se mnou budeš souhlasit v této věci.

Ve které?

Je-li krásné protivou ošklivého, musí být dvě.

Jak by ne? Jsou-li dvě, pak každá z nich je jedna . I to platí. A o spravedlivém a nespravedlivém, o dobrém a špatném a o všech pojmových druzích platí totéž: že každý člen dvojice je sám o sobě jeden, ale všude tam, kde se objevují ve spojení s činnostmi, hmotnými celky či ve vzájemném vztahu, se každý druh jeví ve více podobách.

To vystihuješ přesně, pravil.

Já na to řekl: Proto tedy rozlišuji. Na jedné straně jsou ti, o nichž jsi právě mluvil jako o přátelích podívané, o přátelích umění a o lidech praxe, a na druhé straně máme ty, o které zde vlastně jde a které jediné by bylo právem možno označit jako filosofy.

Jak to myslíš, zeptal se.

Přátelé poslechu a přátelé podívané se těší z pěkných hlasů, barev, tvarů a vůbec ze všeho, co tyto prvky vytvářejí, ale myšlení těchto lidí není s to si uvědomit přirozenou podstatu samotného krásna a z něho se těšit. Opravdu je tomu tak, pravil.

Není ale těch, kteří jsou schopni pronikat až k samotnému krásnu a vidět je samo o sobě, jen velice málo?

Určitě.

Dokonalé poznání a mínění

A co ten, kdo sice uznává existenci krásných věcí, ale samotnou krásu neuznává a není ani schopen jít za někým, kdo by ho snad k jejímu poznání vedl - myslíš si o něm, že prožívá svůj život ve snu anebo ve bdění? Uvažuj! Není sněním právě stav, kdy člověk - ať spí nebo bdí - považuje to, co se něčemu podobá, za onu věc, jíž se to podobá, a nikoli za pouhou podobu?

On na to: Jistě bych asi řekl, že takový člověk sní.

A dále - ten, kdo naproti tomu samo krásno považuje za skutečnost a je schopen dívat se jak na ně, tak na vše, co na něm má podíl, a přitom nepokládá za krásno to, co na něm má pouze podíl, ani zas krásno samo za to všechno, co na něm má podíl - myslíš, že ten žije ve stavu bdění nebo snění?

Jistě ve stavu bdění, řekl.

Po právu snad řekneme, že myšlení tohoto člověka jakožto poznávajícího je poznáním, zatímco myšlení člověka pouze domnívajícího se že je míněním?

Přesně tak.

A co když se ten, o němž jsme řekli, že se pouze domnívá a nepoznává, bude na nás hněvat a bude se s námi přít, že nemáme pravdu?

Budeme mít něco, čím bychom ho uklidňovali a pozvolna přesvědčovali a přitom před ním tajili, že to s ním není docela v pořádku?

To ovšem budeme muset udělat, pravil.

Pokračuj a uvažuj tedy, co mu povíme. Anebo se ho, prosím, ptejme asi takto: ví-li něco, my mu to nijak nezávidíme, ale rádi bychom spatřili, že něco ví. Pověz nám tedy tohle: člověk, který poznává, poznává něco nebo nic? A teď mi ty odpověz místo něho!

Odpovídám, že poznává něco, pravil.

To, co je, nebo to, co není?

To, co je! Vždyť jak by mohlo být poznáváno něco, co není?!

Máme tedy už dostatečně zjištěno, a uvažovali jsme o tom z více stran, že to, co dokonale existuje, je také dokonale poznatelné, zatímco to, co neexistuje, je naprosto nepoznatelné.

To je zjištěno zcela dostatečně.

Dobrá, je-li však něco takového, co je i není, neleželo by to potom mezi tím, co existuje v čisté podobě, a tím, co zase neexistuje vůbec?

Ano, bylo by to mezi nimi.

Patří-li tedy k tomu, co existuje, poznání, a k tomu, co neexistuje, nutně patří nepoznání, potom k tomu, co je mezi jsoucím a nejsoucím, je třeba hledat něco, co je mezi neznáním a věděním - pokud něco takového je?

Ovšem.

Myslíme si tedy, že "mínění" něco je?

Jistěže.

Je to jiná schopnost než vědění anebo táž?

Jiná.

Mínění je tedy přiřazeno k jednomu a vědění ke druhému, a to podle té schopnosti, která k jednomu nebo druhému patří.

Ano, tak tomu je.

Je tedy vědění svou přirozeností přiřazeno k jsoucímu, protože je schopno poznat, že jsoucí existuje? Ale zdá se mi, že zde napřed budeme muset provést utřídění.

Jakým způsobem?