Antikrist

46.

– Co z toho plyne? Že je dobře obléci rukavice, čteme-li nový zákon. Blízkost tolika nečistoty téměř k tomu nutí. „Prvotní křesťany“ bychom si stejně pro styk nevybrali jako polské židy: ne že by proti nim bylo třeba i jenom námitky… Jedni i druzí páchnou. Marně jsem slídil v Novém zákoně i jen po jediném sympatickém rysu; není v něm nic, co by bylo svobodné, dobrotivé, prostosrdečné, poctivé. Lidskost se tu ještě ani nepočala, – instinkty čistotnosti chybí… Jsou jen špatné instinkty v Novém zákoně, není odvahy ani k těmto špatným instinktům. Všechno v něm je zbabělost, je zavírání očí a sebeklam. Každá kniha se zdá čistotnou po přečtení Nového zákona: četl jsem, abych dal příklad, s rozkoší bezprostředně po Pavlovi nejpůvabnějšího, nejnevázanějšího posměváčka Petronia, o němž by se dalo říci, co psal Domenico Boccaccio vévodovi z Parmy o Cesarovi Borgiovi: „e tutto festo“ – nesmrtelně zdráv, nesmrtelně jarý a zdařilý… Tito malí svatoušci se totiž přepočítávají v hlavní věci. Útočí, ale všemu, nač útočí, se tím dostává vyznamenání. Koho napadne nějaký „prvotní křesťan“, toho nepošpiní… Naopak: je to čest, mít proti sobě „prvotní křesťany“. Čteme nový zákon nikoli bez záliby v tom, s čím se v něm špatně nakládá, – ani nemluvě o „moudrosti tohoto světa“, kterou se drzý chvastoun marně pokouší zhanobit „bláznovým kázáním“… Ale i farizejci a zákoníci mají svůj prospěch z takových protivníků: jistě už za něco stáli, když byli tak neslušně nenáviděni. Pokrytectví – to by t…