Elfriede Jelineková

Elfriede Jelineková je rakouská spisovatelka, která je známá svou kritikou společenských a politických struktur a svou schopností zkoumat témata genderu, sexuality, moci a historie. V roce 2004 obdržela Nobelovu cenu za literaturu za „hudební vliv hlasů a protihlasů v románech a dramatech, pomocí kterého jedinečným způsobem odkrývá absurditu a nutkavou sílu společenských klišé“.

Jelineková se narodila v rodině, kde její matka pocházela z vídeňského měšťanstva a její otec, chemik židovsko-českého původu, zažil útrapy války, které na něj měly dlouhodobý dopad. Po smrti svého otce se začala literárně profilovat. Vyrůstala v prostředí, kde byla vychovávána přísně a studovala hudbu. Na konzervatoři studovala varhany, klavír a flétnu. V dospívání čelila několika psychickým problémům, které ovlivnily její tvorbu, a po maturitě se rozhodla studovat dějiny umění a divadelní vědu. Kvůli problémům se zrakem však musela studium přerušit a strávila rok v izolaci, kde začala psát své první básně.

Její literární kariéra vzala zásadní obrat v roce 1975, kdy vydala svůj román Die Liebhaberinnen (Milenky), který je marxisticko-feministickou kritikou vlasteneckých románů. V roce 1983 vyvolala skandál uvedením hry Burgtheater, která se zabývala nacistickou minulostí Rakouska. Její román Die Klavierspielerin (Pianistka), který byl vydán ve stejném roce, se stal bestsellerem a získal mezinárodní pozornost.

V 80. a 90. letech Jelineková pokračovala v psaní provokativních děl, která zpochybňovala patriarchy, politiku a kulturní normy. Její román Lust (Chtíč) se stal bestsellerem a analyzoval feministickou debatu o pornografii. V roce 1991 vystoupila z Komunistické strany Rakouska a její díla byla na několik let zakázána, včetně divadelních her jako Raststätte a Sportstück.

Jelineková se zaměřila na kritiku rakouské politiky, přičemž její texty často reflektovaly aktuální politické události. V roce 2003 napsala libreto pro hudební dílo „Lost Highway“, které uvedla rakouská skladatelka Olga Neuwirthová. Dnes patří mezi nejvýznamnější postavy rakouské literatury, její díla jsou stále aktuální a pokračují v kritice mocenských a kulturních struktur.

Má-li někdo vlastní osud, pak je to muž. Je-li někomu osud přidělený, tak ženě.

Žena se většinou spokojí s náznakem toho, co umí.

… tyto ženy se často vdají nebo zajdou jiným způsobem.

Sexuální náslilí nemá se sexualitou nic společného, nýbrž jen s násilím.

Kdo mi není k užitku, ten škodí sám sobě, je heslem konzumentů lidí.

Elfriede Jelineková