Mladý voják a jeho horoskop
Kouzelná Malacie! V divočině za jejími hradbami, v ponurých roklích, v bludištích hlubokých lesů či na nekonečných horských úbočích bojovaly nejrůznější síly o nadvládu. Uvnitř jejích klikatých uliček však, jak se zdálo, převládal klid a mír.
Konec týden trvajícího svátku byl završen improvizovanou velkolepou podívanou oslavující odchod temně snědého Tvrtky a jeho vojska, ve které jsem byl zahrnován obdivem až téměř do vyčerpání. Odlet trubkobrka z našeho kalendáře se kryl s návratem Armidy z jejího vyhnanství v Juracii. V předvečer dne, kdy nás Bengtsohn sezval k opětovnému zahájení práce se zahnoscopem, jsem dostal neočekávané pozvání k návštěvě Armidy do rezidence Hoytolů; je možné, že má rostoucí sláva nakonec obměkčila i srdce jejího otce.
Dostavil jsem se na místo druhého dne časně zrána. Přestože jsem byl zdvořilý, hulvát u brány, šerednější než oba jeho hlídací psi dohromady, na mě hleděl se stejnou dávkou vlídnosti, s jakou by byl přijat Stefan Tvrtko, za předpokladu, že by se prokázal kanónem, velbloudem a utříděnými plány na baštonádu. Zatímco mě to hovado zdržovalo, snažil jsem se vybavit si jednu vtipnou poznámku, kterou kdysi de Lambant utrousil na adresu neurvalých vrátných; o tom, že zahání od vrat přelétavost.
Konečně jsem byl vpuštěn a uveden do studené haly. Jelikož jsem znal zvyk Hoytolů servírovat stejně opulentní snídaně jako v Konstantinopoli, doufal jsem, že se k nim připojím; avšak zatímco jsem čekal na svou dámu, dostalo se mi jen samotné kávy.
Při vstupu do haly se návštěvník ocitl tváří v tvář vyrovnané řadě mramorových bust posazených na pilířích. Zastoupení gentlemani byli všeobecně přísní, jako by shledali, že nesmrtelnost způsobuje migrénu. Pokusil jsem se ztvarovat svůj obličej do stejného výrazu. Můj žaludek sice vydával kňučivé zvuky, dost hlasité na to, aby u náhodných kolemjdoucích vyvolaly podezření, že mám pod košilí pašovaného pinčla, ale i tak jsem byl potěšen, že mne pozvali k návštěvě Armidina paláce.
Zatímco jsem si usrkával kávu, blížila se po chodbě služebná a přitom zatahovala žaluzie, a sem tam mi věnovala letmý pohled. Nedokázal jsem jí její pohledy neoplácet; bylo to děvče hodné pomilování. Pak jsem si ovšem. připomněl, kde jsem, a že mám v úmyslu oženit se, jak se patří. V manželském stavu nepřicházely hříčky se služebnými v úvahu. To platilo i pro hříčky s Bedalar.
Pak jsem upadl do šťastného zasnění. Byli jsme s Armidou oddáni a její milující otec nás ubytoval v přenádherném malém domě s výhledem na Toi. Snídali jsme šálek čokolády a svobodně si zvali přátele. A zaměstnali jsme malou služtičku, pilnou a hodnou pomilování...
Moje snění bylo přerušeno příchodem Armidy, stejně rozkošné jako v mých představách, oblečené do supertuniky, pod níž měla kytlici; těsné rukávy vykukovaly ze širokých rukávů tuniky. Na tmavých vlasech měla maličký krajkový čepeček nebo čelenku. Jak se přibližovala prostorem rozděleným slunečními paprsky, pobíhaly jí po tunice od chodidel až k hlavě pruhy světla.
Odvedla mne do vlastního obývacího pokoje s balkónem v prvním patře, odkud byl výhled na intimně působící nádvoří. Nádvoří bylo tiché, s keři, na kterých dozrávaly plody citronů a pomerančů, a tu a tam se objevila hrabající slepice. V jednom sluncem zalitém rohu se vyhříval hřbetoplacht. Něco jsem na jeho adresu poznamenal.
„To není jediný pratvor, kterého tu máme. Otec je má rád. Na zadních dvorcích je několik stromových chňapačů, aby se tu nepřemnožily krysy. Juracia je zase místo pro větší druhy - tyrany a další.“
Něžně se otřásla a naznačila, abych se na balkóně posadil. Kňučení v mém žaludku ustalo, což byla úleva.
„Mé hříchy mi jsou odpuštěny,“ řekla a neodpustila si pobavený pohled do pokoje za námi, kde její vysušená čaperóna hovořila se sluhou. „Yolaria i já jsme obě rády, že jsme z Juracie zpátky. Otec hovořil pěkně o sportovních akcích. Líbily se ti?“
„Byl jsem v aréně celé odpoledne.“
„Zůstal jsi na býky?“
„Na býky? Kdepak, tou dob…