Samuel Beckett, irský prozaik a dramatik (tvořící anglicky i francouzsky), jedna z určujících osobností literární avantgardy 20. století a významný tvůrce tzv. absurdního divadla, přichází na svět 13. dubna roku 1906 v irském Dublinu v zámožné, protestantsky založené rodině.
Vzdělání získává Beckett nejprve na prestižních středních školách v rodném Dublinu, ve studiích pak pokračuje tamtéž na jezuitské Trinity College (studuje zde od roku 1923 práva a filologii, studia končí v roce 1927).
Po studiích působí Beckett krátký čas jako učitel v Belfastu, v roce 1928 pak odjíždí do Francie, kde přednáší angličtinu (mimo jiné i na pařížské Sorbonně).
V roce 1930 se Samuel Beckett vrací do rodného Irska – tady se pak poté, co u něj propuknou těžké depresivní stavy, načas ocitá v psychiatrické léčebně, po léčbě pak několik let Beckett cestuje po Evropě.
V roce 1938 Samuel Beckett opouští Irsko a za svoji novou vlast přijímá Francii – po propuknutí druhé světové války a okupaci Francie hitlerovským Německem se pak Beckett aktivně zapojuje do francouzského hnutí odporu, v roce 1942, poté, co mu hrozí za tuto činnost zatčení gestapem, odchází do jižní Francie, kde pak až do konce války žije na venkově a živí se jako zemědělský dělník.
Po skončení druhé světové války se Beckett vrací do Paříže, která se pak stane až do konce života jeho domovem.
Jako literát začíná Samuel Beckett tvořit již někdy po svém prvním příjezdu do Paříže v roce 1928 – v této době se setkává s dalším irským velikánem J. Joycem, jehož dílo (stejně jako dílo francouzského prozaika M. Prousta) je pak jeho velkým vzorem (Joycovo dílo později Beckett rozebere ve svazku esejů Plačky za Finneganem (Finnegans Wake).
Beckettův první (anglicky psaný) román Murphy, vyprávějící příběh muže, zaměstnance psychiatrické kliniky, jenž se snaží uniknout z nepřátelského světa, je pak na britských ostrovech odmítnut, vydání se dočká až ve Francii v roce 1938 – román zapadne, o mnoho lépe pak nedopadne další Beckettův pokus, román Watt (1945, poslední Beckettovo anglicky psané dílo), psaný během Beckettova skrývání se před gestapem na jihu Francie za druhé světové války.
Teprve po skončení války se Beckettovi podaří v literatuře (a dramatu) prosadit – v roce 1951 vychází první díl jeho experimentální románové trilogie, v níž Beckett zpracovává téma nemožnosti (neschopnosti) komunikace jedince, jenž ztrácí víru v nějaký vyšší smysl lidské existence, s okolním světem – prvním dílem (všechny jsou již psané ve francouzštině) této trilogie je román Molloy (1951), ve stejném roce pak vychází díl druhý, Malone umírá (Malone meurt, 1951), třetím díl trilogie, román Nepojmenovatelný (L‘ Innomable, 1953) pak vychází o dva roky později.
Téma jedince, vrženého do soukolí absurdního světa, pak Samuel Beckett plně rozvine ve svém nejslavnějším, a dnes patrně i nejznámnějším díle, v dramatu Čekání na Godota (1952, uvedena 1953), jedno z vůbec nejslavnějších dramat tzv. absurdního divadla. Z dalších, již méně známých, divadelních her, Beckettových je pak možno jmenovat např. dramata Konec hry, Poslední páska či Šťastné dny (1960).
V roce 1969 se pak Samuel Beckett stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
Samuel Beckett, autor, bez nějž by literární či divadelní avantgarda 20. století a pojem absurdní drama byly jen polovičními pojmy, umírá koncem roku 1989 v Paříži.
Všichni jsme se narodili blbí, některým to zůstalo.
Ten, co prchal před smrtí, klid duše své nalezl až v ní.
Jak ten čas letí, když je sranda.
Jen když budu vědět, že teoreticky mě můžeš poslouchat, i když prakticky mě neposloucháš.
Samuel Beckett
