Matka Kuráž a její děti

V LETECH 1625 a 1626 táhne Matka Kuráž s houfy švédského vojska Polskem. Před pevností Wallhof se zase setká se synem. Šťastný prodej kapouna a velké dni odvážného syna.

STAN VRCHNÍHO VELITELE. VEDLE KUCHYŇ. HŘMĚNÍ DĚL. KUCHAŘ V ROZEPŘI S MATKOU KURÁŽÍ, KTERÁ CHCE PRODAT KAPOUNA

KUCHAŘ Šedesát halířů za tohohle chcípáka?

MATKA KURÁŽ Tohle vypasený zvíře že je chcípák? A že by šedesát halířů bylo moc pro vrchního velitele, který si potrpí na fajnový žrádýlko? Nechci to vidět, až nebudete mít nic k obědu.

KUCHAŘ Takových chcípáku za desetník tucet hned za rohem.

MATKA KURÁŽ Co, takovýho kapouna chcete dostat hned za rohem? Když kdekomu lezou

hlady oči z důlků? Takhle polní krysu, a to ještě s bídou, poněvadž vojáci všecky sežrali! Jak se někde nějaká vychrtlá krysa objeví, hned je jí pět chlapů v patách a třebas půl dne za ní běhají. Padesátník za tak obrovskýho kapouna při obležení přece není moc.

KUCHAŘ Copak oni nás obléhají? My je přece obléháme, vpravte si to už konečně jednou do kotrby.

MATKA KURÁŽ Ale k žrádlu nemáme taky nic, dokonce ještě míň než ty ve městě. Natahali tam přece všechno možný. Řiká se, že si tam dávají do nosu. A my? Byla jsem u sedláků, nemají nic.

KUCHAŘ Mají. Ale nedají.

MATKA KURÁŽ vítězoslavně Nic nemají. Jsou na huntě. Tak je to. Melou z posledního. Viděla jsem, jak leckterý z nich vyhrabával hlady kořínky. Po vyvařeným řemenu by se utloukli. Takhle se věci mají. A já mám dát takovýho kapouna za čtyřicet halířů!

KUCHAŘ Za třicet, ne za čtyřicet. Řek jsem za třicet.

MATKA KURÁŽ Poslyšte, to není obyčejný kapoun. Řekli mi, že to bylo tak talentovaný zvíře, že žralo jedině tehda, když mu hráli. Mělo prý dokonce svůj zamilovaný marš. A počítat umělo, jak bylo inteligentní. A to by mělo být čtyřicet halířů moc? Vrchní velitel vám utrhne hlavu, jestli pro něj nebudete mít nic k obědu.

KUCHAŘ Tak se podívejte, co udělám? Vezme kus hovězího a chce se do něho pustit nožem. Tady je kus hověziny, tu upeču. Máte teda poslední možnost si to rozmyslet.

MATKA KURÁŽ Jen si ji klidně upečte. Je od loňska.

KUCHAŘ Od včerejška je, sám jsem ještě večer viděl vola běhat.

MATKA KURÁŽ To teda musel smrdět už za živa.

KUCHAŘ Když bude třeba, můžu ho vařit třeba pět hodin. To by bylo, aby maso nezměklo.

MATKA KURÁŽ Přidejte hodně pepře, aby pana vrchního velitele ten smrad neomráčil. Do

stanu vstupuje vrchní velitel, polní kazatel a Eilif.

VRCHNÍ VELITEL pochvalné poplácává Eilifa po zádech Tak pojď, synu, pojď ke svému vrchnímu veliteli! Budeš mi sedět po pravici. Jsi zbožný bojovník a vykonal jsi hrdinský čin. A zvlášť si cením toho, žes to udělal v boji za víru. Jakmile dobudu města, odměním se ti zlatou sponou. Přišli jsme spasit jejich duše, a co dělá ta nestydatá, ukoptěná selská banda? Odhání nám svůj dobytek! Přitom ho strká svým kněžourům horem dolem; ale tys tu selskou verbež naučil moresům. Pojď, naliju ti korbel červeného a naráz ho vypijeme. Oba to učiní. Polnímu kazateli nakašleme, je zbožný. A …