Matka Kuráž a její děti

ZA DALŠÍ TŘI ROKY se Matka Kuráž dostane s částmi finského regimentu do zajetí. Dceru zachrání, stejně i vůz, poctivý syn jí však zemře.

POLNÍ LEŽENÍ. JE ODPOLEDNE. NA ŽERDI PRAPOR PLUKU. MATKA KURÁŽ NATÁHLA OD SVÉHO VOZU, KTERÝ JE BOHATĚ OVĚŠEN RŮZNÝM ZBOŽÍM, ŠŇŮRU K VELKÉMU DĚLU, NA NĚMŽ SKLÁDÁ S KATRIN PRÁDLO. PŘITOM VYJEDNÁVÁ SE ZBROJMISTREM O PYTEL KULÍ. ŠVEJCAR, TEĎ V MUNDŮRU COLMISTRA, PŘIHLÍŽÍ. POHLEDNÁ OSOBKA YVETTE POTTIEROVÁ ŠIJE COSI NA PESTRÉM KLOBOUČKU; PŘED NÍ STOJÍ SKLENKA PÁLENKY. YVETTE JE V PUNČOCHÁCH A MÁ VEDLE SEBE RUDÉ STŘEVÍČKY S VYSOKÝMI PODPATKY

ZBROJMISTR Dám vám ty koule za dvě zlatky. Je to skoro zadarmo. Potřebuju peníze, poněvadž obrist už dva dni chlastá s oficíry a kořalka došla.

MATKA KURÁŽ To je erární munice. Kdyby ji u mně našli, přišla bych před válečný soud. Vy lumpové prodáváte koule, a mančaft pak nemá čím střílet na nepřítele.

ZBROJMISTR Nebuďte tak zlá! Ruka ruku myje.

MATKA KURÁŽ Erární majetek nekupuju. Za takovou cenu ne.

ZBROJMISTR Můžete to ještě dnes večer nenápadně prodat za pět, za osm zlatek zbrojmistrovi od Čtvrtých. Stačí, když mu vystavíte stvrzenku na dvanáct zlatých. Je už docela bez munice.

MATKA KURÁŽ A pročpak to neuděláte sám?

ZBROJMISTR Poněvadž mu nevěřím. Jsme kamarádi.

MATKA KURÁŽ vezme pytel Tak to sem dej. Ke Katrin. Odnes to dozadu a vyplať mu půldruhý zlatky. Na zbrojmistrův protest. Řekla jsem půldruhý zlatky. Katrin odvléká pytel, zbrojmistr jde za ní. Matka Kuráž k Švejcarovi. Tu máš spodky, pořádně si je ulož! Je říjen a co nevidět můžou přijít mrazy. Naschvál říkám „můžou", poněvadž jsem se časem přesvědčila, že nic z toho, o čem si člověk myslí, že přijít musí, nakonec přijít nemusí, ani jiná roční doba. Ale ta tvá plukovní kasa v pořádku být musí, ať přijde, co přijde. Máš ji v pořádku?

ŠVEJCAR Mám matko.

MATKA KURÁŽ Nezapomeň, že tě udělali colmistrem jedině, že jseš poctivý, a ne snad, že

bys byl odvážný, jako třebas tvůj bratr. A hlavně že jseš takový prosťáček. Poněvadž tebe by jistě nenapadlo s tím utýct. Tebe ne. To mě tak nejspíš uklidňuje. A ať mi ty spodky někam nezašantročíš!

ŠVEJCAR Kdepak, matko, dám si je pod slamník. Chce jít.

ZBROJMISTR Jdu s tebou, colmistře.

MATKA KURÁŽ Ale ty vaše fígle ho neučte! Zbrojmistr odejde bez pozdravu se Švejcarem.

YVETTE mu mává Taky bys moh pozdravit, zbrojmistře!

MATKA KURÁŽ Yvetě. Nevidím je ráda spolu. To není společnost pro mýho Švejcara.—

Ale že se ta válka docela pěkně rozbíhá! Než se do ní všecky země dostanou, uteče pět šest let jako voda. Trochu filipa a opatrnosti, a můžu z toho mít dobrý kšeft. Nevíš, že při svý nemoci nemáš dopoledne pít?

YVETTE Kdopak říká, že jsem nemocná? To jsou sprostý pomluvy!

MATKA KURÁŽ Všichni to říkají.

YVETTE Poněvadž všichni lžou. Matko Kuráži, jsem už z toho zoufalá. Kvůli těm lžím se mě všichni straní jako leklý ryby. K čemu si vlastně upravuju klobouk? Odhodí ho. Proto taky po ránu piju, nikdy jsem to nedělala, dělají se z toho vrásky. Ale teď je mi…