Matka Kuráž a její děti

PO CELÝ ROK 1635 táhne Matka Kuráž a její dcera za stále otrhanějšími vojsky silnicemi středního Německa

SILNICE. MATKA KURÁŽ S KATRIN TÁHNOU VŮZ. JEDOU KOLEM SELSKÉHO STAVENÍ, Z

NĚHOŽ SE OZÝVÁ ZPĚV

HLAS Rozkvetla nám na zahrádce

růžička překrásná.

V březnu jsme ji zasadili,

co to jenom dalo práce,

než se plátky porozvily.

Šťasten ten, kdo svou zahrádku má.

Ach, voněla tak sladce.

Když dují vichry zimní

a vyjí píseň zlou,

jenom si klidně zdřímni,

vyspravil sis přece střechu slámou

a kousky mechu.

Šťasten, kdo má co nad hlavou,

když vijí vichry zimní.

Matka Kuráž a Katrin se zastaví, naslouchají, pak zase táhnou dál.

LEDEN 1636. Císařská vojska ohrožují evangelické město Halle. Kámen promluví.

Matka Kuráž ztrácí dceru a táhne sama dál. Válka ještě dávno neskončila

VŮZ S ROZTRHANOU PLACHTOU STOJÍ VEDLE SELSKÉHO STAVENÍ SE ŠIROKOU DOŠKOVOU STŘECHOU. DŮM SE OPÍRÁ O SKALNÍ STĚNU. JE NOC. Z LESÍKA VYSTUPUJE FENDRYCH S TŘEMI TĚŽCE OZBROJENÝMI VOJÁKY

FENDRYCH Jen žádný kravál. Jak někdo hlesne, tak ho praštěte kopím.

PRVNÍ VOJÁK Jestli chceme dostat někoho, kdo by nás ved, tak přece musíme na ně zabouchat.

FENDRYCH Bouchat ještě neznamená dělat kravál. Musí se to udělat tak, aby se zdálo, že se kráva převalila na stěnu chléva. Vojáci zabuší na dveře selského stavení. Selka otvírá. Zacpou jí ústa. Dva vojáci vejdou dovnitř.

MUŽSKÝ HLAS UVNITŘ Co je? Vojáci vyvedou sedláka a jeho syna.

FENDRYCH Ukáže na vůz, z kterého se vynořila Katrin Tady je taky ještě jedna. Jeden z vojáků Katrin vytáhne. To jste všecky, co tady bydlíte?

SEDLÁK A SELKA Tohle je náš syn. — A tahle je němá. — Její matka šla do města nakoupit. — Poněvadž spousta lidí utíká a leccos přitom lacino prodává. — Mají kočovný handl, jsou to markytánky.

FENDRYCH Radím vám, abyste se chovali tiše. Při nejmenším rámusu dostanete kopím přes lebku. Potřebuju někoho, kdo by nám ukázal stezku, která vede k městu. Ukáže na mladého sedláka Pojď sem!

MLADÝ SEDLÁK Neznám žádnou stezku.

DRUHÝ VOJÁK se šklebí Nezná žádnou stezku.

MLADÝ SEDLÁK Katolickým nesloužím.

FENDRYCH druhému vojákovi Pošimrej ho kopím.

MLADÝ SEDLÁK sražen na kolena a ohrožen kopím Třeba si mě zabte!

PRVNÍ VOJÁK Počkat, přivedu ho k rozumu! Vykročí k chlévu. Dvě krávy a vůl. Poslyš! Jestli nevemeš rozum do hrsti, tak ti ten tvůj dobytek pobiju.

MLADÝ SEDLÁK Dobytek ne!

SELKA pláče Pane hejtmane, ušetřte náš dobytek, umřeme hlady!

FENDRYCH Jestli si nedá říct, tak bude po něm.

PRVNÍ VOJÁK Začnu s volem.

MLADÝ SEDLÁK starému Musím? Selka kývne. Tak já to teda udělám.

SELKA Tisícerý dík, pane hejtmane, že jste se nad námi slitoval! Až na věky amen. Sedlák naznačí selce, aby zanechala dalšího děkování.

PRVNÍ VOJÁK Jako bych nevěděl, že je jím vůl nade všecko! Fendrych a vojáci pokračují v cestě, vedeni mladým sedlákem.

SEDLÁK Rád bych věděl, co mají za lubem. Nic dobrého to asi nebude.

SELKA Možná, že jsou jen na výzvědách. — Co chceš dělat?

SEDLÁK přistaví ke střeše žebřík a…