Matka Kuráž a její děti

DVA ROKY UPLYNULY. Válka zachvacuje stále nové kraje. Bez oddechu projíždí Matka Kuráž se svou károu Polskem, Moravou, Bavorskem, Itálií a znovu Bavorskem

ROK 1631. Tillyho vítězství u Magdeburku stojí Matku Kuráž čtyři důstojnické košile

VŮZ MATKY KURÁŽE STOJÍ V ROZSTŘÍLENÉ VESNICI. Z DÁLKY SLABÉ ZAZNÍVÁ VOJENSKÁ HUDBA. U KATRININA VÝČEPU STOJÍ DVA VOJÁCI. MATKA KURÁŽ JE OBSLUHUJE. JEDEN Z NICH MÁ PŘEHOZENÝ DÁMSKÝ KOŽICH

MATKA KURÁŽ Cože, nemáš čím zaplatit? Bez peněz do hospody nelez! Hrát pochody na oslavu vítězství, to jo! Ale vyplatit žold, kdepak!

VOJÁK Nalej mi! Přišel jsem pozdě k rabuňku. Vrchní velitel nás vypek, dovolil drancovat město jen hodinu. Přej není nelida. Asi ho podmázli.

POLNÍ KAZATEL přiklopýtá Na dvoře jich leží ještě několik. Celá rodina toho sedláka. Pojďte mi někdo pomoct. Potřebuju plátno. Druhý voják s ním odchází. Katrin se zmocní velký neklid a snaží se přimět matku, aby plátno vydala.

MATKA KURÁŽ Nemám žádný. Obvazy jsem vyprodala u regimentu. Kvůli nim oficírský košile trhat nebudu.

POLNÍ KAZATEL na ni volá Říkám, že potřebuj u plátno!

MATKA KURÁŽ brání Katrin ve vstupu do vozu tím, že si sedne na schůdky Nic nedám. Nezaplatějí, poněvadž nic nemají.

POLNÍ KAZATEL nad ženou, kterou sem donesl Proč jste tady při kanonádě zůstali?

SELKA slabě Chalupa!

MATKA KURÁŽ Ty a něco opustit! A já abych teďka dávala! Ani mě nenapadne.

PRVNÍ VOJÁK Jsou to luteráni. Proč se dali k luteránům?

MATKA KURÁŽ Ty teď na víru kašlou. Přišli o chalupu.

DRUHÝ VOJÁK Žádný luteráni to nejsou. Jsou to katolíci.

PRVNÍ VOJÁK Když se střílí, tak se střílí. Koule si nevybírají.

SEDLÁK kterého polní kazatel přivádí Ruka je v pekle.

POLNÍ KAZATEL Kde je plátno? Všichni pohlédnou na Matku Kuráž,; ta se ani nepohne.

MATKA KURÁŽ Nemůžu nic dát. Při všech těch daních, clech a dávkách…