Zakázané ovoce (Jojo Moyesová)

Poděkování

Ráda bych poděkovala řadě lidí, kteří se různým způsobem podíleli na vzniku této knihy, především ale Nell Crosbyové z Ženského institutu v Saffron Walden a jejímu manželovi Frederickovi, kteří mi laskavě poskytli své vzpomínky na život v přímořském městečku v padesátých letech, včetně řady věcných upomínek.

Můj vděk patří i Neilu Carterovi, řediteli hotelu Moonfleet Manor v Dorsetu, za jeho postřehy o rekonstruování i provozu venkovského sídla přestavěného na hotel. A také Tracie Storeyové, která pracuje v Moonfleet jako kosmetička a vysvětlila mi, co to znamená, když má člověk pálení.

Srdečný dík patří Jo Frankové z AP Watt, která přispěla k napsání této knihy tím, že mě držela za ruku, motivovala mě a občas nade mnou práskala bičem. Rovněž děkuji Carolyn Maysové z Hodder & Stoughton a Carolyn Marinové z HarperCollins US, které nejenže dokázaly taktně vyhmátnout všechny nedostatky, ale dopřály mi dostatek času a prostoru, abych je odstranila. Jsem také vděčná Hazel Ormeové za redaktorské schopnosti hodné forenzního technika a za to, že mě o gramatice naučila mnohem víc, než jsem se kdy dozvěděla ve škole… Obrazně rovněž připíjím Sheile Crowleyové za to, jaký dokáže být živel, a také proto, že mi ukázala interiéry těch nejlepších londýnských hospod a restaurací. Louise Wenerové děkuji za to, že byla ochotná naslouchat všem mým nápadům, pracovat se mnou a připomínat mi, že dát si občas pořádný koktejl je nedílnou součástí nakladatelského procesu.

Děkuji Emmě Longhurstové, která mě přesvědčila, že publicitu si člověk může i užít, a Vicky Cubittové, která je vždycky ochotná naslouchat těm z nás, kdo pracují z domova. Z mých blízkých pak patří dík Julii Carmichaelové a všem v Harts za jejich podporu, Lucy Vincentové, bez níž bych v životě nic neudělala, a Saskii a Harrymu, kteří občas i usnuli a nechali mě pracovat. Taky děkuju mámě a tátovi, jako vždycky. A ze všeho nejvíc Charlesovi. Který to všechno tak trpělivě snáší a který vydrží i se mnou. Někdy ne úplně v tomto pořadí. Jednou si vážně po večerech začneme povídat o něčem jiném… fakt, přísahám…