ČTYŘI
Když dorazili zpět na JIP, Mac se poprvé po několika hodinách podíval na hodinky a řekl Lauře Rubensteinové: “Myslím, že musím být na setkání disciplinárního výboru ve čtyři hodiny na fakultě.”
“Máš nějaké problémy, o kterých bych mohla vědět?”
Mac se na ni rozčileně podíval. “Dej mi pokoj, Ruby. Jsem jedním ze členů výboru.”
“Jak dlouho budeš pryč?”
Aha! Student medicíny, tento levný a téměř nevyčerpatelný zdroj práce - odpověď na její věčnou modlitbu za další pár rukou. Jak dlouho se bude muset Laura obejít bez jeho pomoci? Opravdu sporná otázka.
Mac nasadil výraz vážného zájmu. “Myslíš, že bychom mohli mít nějaké komplikované případy, při kterých bys potřebovala mojí pomoc?”
“Tvůj názor já nepotřebuji, McCalle.”
Mac se uškubl, bolestivě zasažen její lhostejnou poznámkou. “Och, Ruby, řekni, že to tak není.” Odcházel z JIP a ohromeně kroutil hlavou.
“Nemůžu říct, že mě můj otec nevaroval. Řekl mi, že vy ženy jste všechny jenom přes jednu věc.”
Mac se na Lauru ještě jednou podíval, když otevíral dveře JIP, a uviděl, jak se začíná smát.
Mac dosedl, právě když doktor Law svolával členy disciplinárního výboru. Vážné tváře shromážděných okolo stolu v zasedací místnosti svědčily o vážnosti této chvíle. Student byl obviněn z podvodu během zkoušky. Pokud výbor rozhodne, že je obvinění pravdivé, může být potrestán okamžitým vyloučením ze školy.
Profesor Law předsedal výboru od nepaměti. Byl pozoruhodným mistrem ve vedení těchto velmi obtížných jednání spravedlivým a věcným způsobem. Jednání vedl tak, že kombinoval schopnost milujícího dědečka vcítit se do druhého s moudrostí Šalamouna.
Law byl muž tak kolem šedesátky. Linie jeho vlasů lehce ustupovala, ale i přes svůj věk měl stále zdravě vypadající kštici bílých, zvlněných vlasů. Kdysi byl docela vysoký, ale teď měl lehce ohnutá záda a vážil několik liber navíc. Byl velmi vybíravý v oblékání a - podle toho, co Mac věděl - nikdy nebyl spatřen bez značkové vázanky. Nehty měl vždy dokonale upravené. Na levé nice nosil snubní prsten, bolestivou připomínku strašného smutku, který prostoupil jeho soukromý život.
“Turner Frost, čtvrtým rokem student medicíny, vznesl stížnost,” řekl doktor Law, “a my si nejprve poslechneme jeho svědectví.” Když domluvil, jeho oči pozorně přehlédly místnost, aby si tak řekly o pozornost všech přítomných Byly to oči duhově modré, vytvořené z nejlepšího křišťálu. Nebyly pouze inteligentní. Byly vševědoucí.
Frost kývl hlavou na profesora Lawa, když si místo něho sedal do čela stolu. Letmo se podíval na Austina Delacroix, člena výboru, který seděl vedle Maca. Vysoký, sebejistý Frost si na setkání vybral oblek z šedého flanelu. Mac si byl naprosto jistý, že by mohl klidně žít většinu roku z peněz, které Frost utratil za tento oblek.
Sonorní hlas Turnera Frosta nesl stopy přízvuku, který Macovým uším nejprve zněl trochu britsky. Ale způsob mluvy Austina Delacroix a Petera VanSlyka byl téměř identický s Frostovým, a Mac pochopil, že mluví jenom patricijským dialektem, který - stejně jako jejich oblečení - slouží k tomu, aby se odlišili od ostatních studentů. Klidně by mohli nosit královské koruny.
“Tato obvinění se mi neříkají lehko,” začal Frost. “Ujišťuji vás, že jsem si plně vědom jejich vážnosti, ale jsem také dbalý svých povinností, které spadají pod studentský zákoník cti, stejně jako odpovědnosti lékaře, kterým brzy budu. Společnost musí být schopná věřit v čestnost lékařů, a lékařská komunita musí být ochotná odstranit ze svých řad ty, kteří by zneužívali důvěru veřejnosti. Nemůžeme očekávat, že se z nepoctivého studenta medicíny stane spolehlivý lékař.
Dvacátého sedmého února tohoto roku, podle mých informací, třída druhého ročníku psala test z mikrobiologie. Proto jsem byl překvapen, když jsem uviděl studenta z této třídy - během téže hodiny, která byla určena pro tento test - telefonovat na druhém konci lékařské fakulty. Když jsem se přiblížil, i když byl ke mně zády, slyšel jsem ho zcela zřetelně hovořit o tématech z mi…
