Kapitola sedmá
V PASTI
Felix – a nikdo kromě francouzské policie ho neznal pod jiným jménem – se právě zabýval svou oblíbenou činností. Stál před velkým zrcadlem zavěšeným nad krbem a obdivoval svůj odraz. Byl to hezký muž a leckterý filmový herec by mu to mohl závidět. Měl tmavé lesklé vlasy, pěkně posazené tmavě modré oči, souměrné rysy tváře, výraznou snědou pleť a nádherné zuby, které rád předváděl, když se smál, což byl poněkud obtížný výkon, protože měl horní ret o poznání delší a pokud si nedal práci s jeho zvednutím, neuplatnil se efekt jeho zářivě bílých zubů. Ústa měl tenká a krutá, což mu v kombinaci s jeho jemnějšími rysy dodávalo ledabylé a přitažlivé vzezření, které většina žen shledávala neodolatelným.
Bylo mu dvaatřicet let. Z toho strávil šest roků ve vězení. Než ho dopadli, potuloval se po francouzské Riviéře a vylupoval vily boháčů. Zaznamenal při tom fenomenální úspěch. Za šestnáct měsíců si pomohl k padesáti milionům franků, z nichž většinu prohrál ve Sporting Clubu v Monte Carlu během dvou horečnatých a fascinujících seancí u rulety. Aby vyrovnal své ztráty, rozhodl se uloupit diamantový náhrdelník, který měl cenu pětadvaceti milionů franků. Podařilo se mu ho ukrást, i když jen za cenu urputné rvačky s nočním hlídačem, kterého naštěstí nezabil. Překupník, kterému náhrdelník přinesl, mu odmítl zaplatit víc než sedm milionů franků a dlouze vysvětloval, jaké je s tím spojené riziko a naopak, kdyby se náhrdelník rozdělil na kusy, ztratil by většinu své ceny. Felix věděl, že policie má od nočního hlídače jeho popis, a že proto musí rychle odjet z Francie, a pokusil se přesvědčit překupníka, aby svou nabídku zvýšil. Jeho přesvědčovací metoda spočívala v tom, že překupníka mlátil pěstmi, z opatrnosti krytými koženými rukavicemi, které byly na kloubech ozdobeny mosaznými výčnělky.
Byla to ale chyba v úsudku, protože zatímco tloukl překupníka, jeho ženu ten hluk vyplašil, zavolala policii a Felix se poprvé v životě ocitl ve francouzském vězení.
Noční hlídač ho poznal, překupník ho zradil, a tak byl Felix odsouzen k patnácti rokům na Ďábelském ostrově. V parném pekle ostrova strávil šest let, než se mu podařilo uprchnout. Útočiště našel v Římě, a protože věděl, že jediný chybný krok by ho mohl poslat zpět na ostrov, choval se opatrně a našel si místo barmana v jednom pokoutním nočním klubu. A právě v tom klubu se seznámil s Lorelli.
Předtím než ji poznal, Felix se na všechny ženy díval jako na zábavné hračky, které jsou tu od toho, aby byly brutálně využity, odhozeny a zapomenuty. Brzy zjistil, že Lorelli měla ve své krásné hlavě i jiné myšlenky kromě uspokojování jeho tělesných potřeb. Navrhla mu, aby své služby nabídl Simonu Alsconimu, a také zařídila jejich první setkání.
Právě si před zrcadlem upravoval uzel kravaty, když se otevřely dveře a dovnitř vešla Lorelli. Usmál se na ni, ale úsměv mu na rtech zmrzl, když viděl výraz její tváře a její bledost.
„Co se děje?“ zeptal se ostře.
„Pamatuješ si, jak jsem ti řekla o tom muži, který mě v Londýně sledoval a přivedl na mne policii?“ vyhrkla jakoby bez dechu. „A jak jsem ti řekla, že mě někdo sledoval včera v noci? Tak přesně ten chlap byl před chvílí v Pedoniho obchodě. Chtěl od Pedoniho nějakou historickou knihu, která by vysvětlovala, jak přišly zdejší obvody ke svým jménům. A zajímá se o obvod Želvy.“
Felix doslova ztuhl.
„Víš jistě, že je to stejný člověk?“
„Jsem si téměř jistá. Má stejnou postavu. V Londýně ani včera v noci jsem mu neviděla do tváře, ale prakticky je to jisté.“
„Kdo to je?“
„To nevím. Dala jsem Williemu jeho popis a on ho teď hledá.“
Felix si zapálil cigaretu a posadil se ke krbu.
„Je od policie?“
„Neřekla bych. Určitě to není policista. Je to Američan a podle všeho bohatý. Zmínil se o Gengovi a Vagovi – zřejmě ví, jak to s nimi bylo.“ Sevřela ruce do pěstí. „Vždycky jsem si myslela, že je to nebezpečné. Příliš toho o sobě prozrazujeme. Měla jsem stále pocit, že dříve či později na to přijde někdo, komu to myslí.“
„T…
