4
Když recepční hotelu Haworth spatřil Fennera, rychle obešel pult. „Co to má všechno znamenat?“ zabreptal a jeho hlas se třásl rozhořčením. „Co si myslíte, že je tohle za podnik?“
„Mě se neptejte,“ řekl Fenner a přehnal se kolem něj. „Bordel?“
Recepční s ním srovnal krok. „Pane Rossi, trvám na tom! Nemůžu trpět takové výtržnosti!“
Fenner se zastavil. „O čem to tu blábolíte?“
„Moji lidé se bojí jít do třetího patra. Sedí tam nějaký hrdlořez a nedovolí nikomu projít. Pohrozil jsem mu policií, ale on tvrdí, že jste mu nařídil, aby se otamtud ani nehnul. Co to má znamenat?“
„Připravte mi účet, odjíždím,“ řekl Fenner. Rychle vyběhl nahoru a protestujícího recepčního nechal za sebou. Když došel ke svému pokoji, nebylo Bugseyho nikde vidět, a tak kopnutím rozrazil dveře a vešel.
Glorie seděla na posteli a Bugsey kousek vedle ní. Hráli karty. Bugsey měl na sobě bílé trenýrky a klobouk. Po jeho tlustých zádech stékal pot.
Fenner tam stál jako solný sloup. „Co se tady děje?“
Glorie odhodila karty. „Kde jste byl?“ zeptala se. „Co se vám stalo?“
Fenner vešel a zavřel dveře. „Stala se spousta věcí,“ řekl. Pak se obrátil na Bugseyho. „Co si myslíš, že tu děláš? Striptýz?“
„Hrál o mou noční košili, ale já vyhrála,“ řekla Glorie.
Bugsey hrábl po kalhotech. „Přišel jsi právě včas,“ řekl horečnatě. „Tahle dáma je v kartách výborná.“
Fenner neměl náladu na žerty. „Rychle vypadni a sežeň auto. Za čtvrt hodiny ho zaparkuj vzadu za barákem.“
Bugsey se spěšně cpal do šatů. „Vypadá to, jako by tě někdo honil.“
„O mě se nestarej,“ řekl Fenner chladně. „Spěchá to.“
Bugsey vyšel a oblékal si cestou sako. „Co myslíte, můžete vstát?“ zeptal se Fenner.
Glorie odhodila přikrývku a stoupla si na podlahu. „Zůstala jsem v posteli jen proto, abych nedráždila ubohého, malého Bugseyho,“ řekla. „Co se děje?“
Fenner vyhrabal nový oblek a převlékl se. „Nestůjte tam a oblékejte se. Musíme odtud rychle vypadnout.“
Začala se oblékat. „Neřeknete mi, kde jste byl?“ ozvala se.
Fenner spěšně vyprazdňoval zásuvky a házel věci do dvou cestovních kabel. „Parta ostrejch hochů mě vzala na projížďku. Právě jsem je setřás.“
„Kam půjdeme?“
„Vypravíme se za Noolenem,“ řekl Fenner klidně.
Glorie zavrtěla hlavou. „Já ne,“ řekla.
Fenner zavřel brašny a vstal. Udělal dva rychlé kroky přes pokoj a položil jí ruku na zápěstí. „Budete dělat, co vám přikážu,“ řekl. ‚ „K Noolenovi nepůjdu.“
„Už jsem řek. Nehodlám snášet žádný vaše odmlouvání. Půjdete sama, nebo vás mám odnést?“
Sáhl po domácím telefonu a nařídil, aby mu přinesli účet. Zatímco čekal, neklidně přecházel místností. Glorie seděla na posteli a sledovala ho těkajícíma očima. „Do čeho se to pouštíte?“ řekla.
Fenner vzhlédl. „Do spousty věcí. Tahle banda po mně vyjela a já s ní teď zatočím. Nenechám toho, dokud z nich nevytluču odpověď na tu záhadu a dokud ten malej hajzl nebude ječet, jako když ho na nože bere.“
Hotelový sluha přinesl účet a Fenner ho vyrovnal. Do jedné ruky vzal kabely, druhou popadl Glorii za loket. „Jde se,“ řekl. Společně sešli po schodech.
Našli Bugseyho, jak sedí za volantem velkého auta. Vypadal trochu překvapeně, ale nic neříkal. Fenner se posadil za Glorii.
„K Noolenovi. Rychle,“ řekl. Bugsey se na sedadle otočil. „K Noolenovi?“ zeptal se. „Proč k Noolenovi? Přece nechceš jet k tomu chlápkovi! Je to srábek!“
Fenner se předklonil. „K Noolenovi!“ opakoval a upřeně se na Bugseyho zadíval. „Jestli se ti to nelíbí, tak vypadni. Budu řídit sám.“
Bugsey těkal pohledem z Fennera na Glorii. „Jedem, statečné srdce, tenhle hoch to se svejma příkazama myslí vážně,“ řekla.
„Tak dobře,“ řekl Bugsey a nastartoval.
Glorie seděla v koutě auta, ve tváři mrzutý výraz. Fenner se díval přes Bugseyho široká ramena na silnici před nimi. Celou cestu do Noolenova podniku mlčeli. Když zabočili na příjezdovou cestu, Glorie řekla: „Já tam nechci jít.“ Vyslovila to spíš jako protest než v naději, že Fenner bude souhlasit. Otevřel dvířka a vystoupil.
„Tak se hněte, vy dva,“ pronesl netrpěliv…
