KALIFORNIE V DÍLECH
ROSSE MACDONALDA
Před čtyřmi desetiletími ještě musela detektivka dodržovat jistá pravidla. Především to byla fair play – stopy a vodítka, která našel detektiv, musel znát i čtenář, aby oba mohli dojít k správnému řešení, jestliže všechny důkazy dobře interpretovali. Sex byl tabu a romantické zápletky se nepřipouštěly. Roku 1928 ustavila skupina britských autorů Detection Club a každý nově přijatý člen musel přísahat, že dodrží posvátnou chartu příkazů a zákazů. Americký autor S. S. Van Dine je upřesnil ve „Dvaceti pravidlech pro psaní detektivních románů“ (1928). O rok později shrnul tyto zásady Ronald Knox do „Detektivního desatera“.
Dorothy Sayersová se pokusila s částečným úspěchem obnovit spojení zápletky s tématem. Když na začátku detektivního románu vystupovalo několik realistických postav, zanedlouho byly nuceny chovat se nereálně, aby nevybočily z umělé, předem dané formy požadované zápletkou. Staly se z nich loutky, papíroví zločinci, geniální a nevěrohodní detektivové. Sayersová tuto disproporci pochopila, ale nedokázala se od svých postav natolik oprostit, aby jim dovolila vytvářet jejich „vlastní“ příběh. Neustále převažovali autoři, kteří psali suché šarády „problému logiky a dedukce“, kde se čtenář vrací na stranu 47, aby si ověřil, zda druhý zahradník před příjezdem vlaku v 10.04 opravdu sázel begónie.
V letech třicátých nastává konečně zvrat – objevuje se tzv. „drsná škola“. Nevynalezla sice nový druh detektivek, pouze novou formu, jak je vyprávět. Povídky Dashiella Hammetta, bývalého detektiva Pinkertonovy agentury, obohatily žánr něčím novým – vnesly do něho dynamický styl nesentimentálně zachycující americkou realitu. (Chicago ovládají gangy – Al Capone, O’Bannion, Dutch Shultz aj., prohibice vede k rozkvětu pašeráctví, ochranářství obchodníků, policie je korumpována gangstery). I další přispívatelé časopisu Black Mask, jako Carrol John Daly, W. H. R. Burnett, Jonathan Latimer, Erle Stanley Gardner, Raymond Chandler, přinášejí ve svých knihách realistický pohled na Ameriku, ale teprve Dashiell Hammett „vzal vraždu z benátských váz v Bognor Regis a vynesl ji na ulici“ (Chandler).
Již Auguste Dupin, detektiv Edgara Allana Poea, má přítele, vyprávěče, kterého později kodifikoval Conan Doyle v dr. Watsonovi. S prvním nejvýraznějším typem Velkého detektiva, jedincem, který vede složitý a ostrý boj proti mašinérii zla, jež si podřídila právo i zákon, se setkáváme až u Hammetta (Sam Spade; nejmenovaný detektiv v Rudé žni) a Chandlera. „Detektiv musí být mužem bez poskvrny, který je neúplatný, nebojácný… čestný… Je to člověk obyčejný, jinak by se nemohl pohybovat mezi obyčejnými lidmi… Je to osamělý muž… s vtipem, smyslem pro nadsázku, pohrdá přetvářkou. (Chandler).“
Staré schéma detektivky – mrtvola, detektiv, podezřelí, rozřešení – dodnes zůstává. Velký detektiv ještě neodešel; buď patří k oficiální policii jako inspektor Queen Ellery Queena, superintendent Alleyn Ngaio Marshové, inspektor Napoleon Bonaparte Arthura Upfielda, inspektor French Freemana W. Croftse, Jones a Johnson, párek černošských detektivů z Harlemu Chestera Himese, inspektor West Johna Creaseyho, Simenonův komisař Maigret… Nebo vystupuje částečně maskován, jako v kronikách práce detektivního sboru 87. revíru Ed McBaina (představitelem skupiny je Steve Carella, v rodinném prostředí a soukromí mnohem důkladněji a podrobněji charakterizovaný než jeho kolegové, např. v knize ‚Til Death [Až do hrobu], kde dojde k zločinu při svatbě jeho sestry a Carellově ženě se narodí dvojčata) či v románech Elizabeth Liningtonové s vůdčí postavou seržanta Maddoxe z losangeleské kriminálky. (Tento typ detektivního románu si vysloužil i zvláštní etiketu „příběh s policejním postupem“ [police procedur al story].) Anebo souběžně s nástupci inspektora Bucketa Charlese Dickense přichází na scénu jako soukromý detektiv či detektiv amatér – profesor Gervase Fen Edmunda Crispina, Nigel Strangeways Nicholase Blakea, dr. Gideon Fell John…
