Kulička a Toník (Erich Kästner)

Jedenáctá úvaha
O LŽI

Kulička obelhává své rodiče, o tom se nedá pochybovat. A třebaže je jinak milá, to, že lže, je ohavné. Kdybychom ji zde nyní měli a zeptali se jí: „Poslyš - a nestydíš se? Pročpak obelháváš rodiče?” Co by asi odpověděla? Stojí na Weidendammském mostě, nesmíme ji vyrušovat. Ale kdyby tu seděla s námi, co by asi řekla?

„To je vina slečny Andachtové,” prohlásila by asi. A byla by to špatná výmluva.

Nechci-li lhát, nepřinutí mě k tomu žádná moc na světě. Snad se slečny bojí? Snad jí slečna vyhrožovala?

Tu by ovšem stačilo, aby byla přišla a řekla: „Tatínku, slečna mne nutí, abych vás obelhávala!” Tatínek by milou slečnu vyhnal na hodinu a její vyhrůžky by byly k ničemu.

Nic naplat, to se nedá popřít, Kulička lže a to je krajně neslušné. Doufejme, že ji zkušenost poučí a že v budoucnu už lhát nebude.