25
Vánoce se blížily. Táta koupil barevné proužky papíru na výrobu domácího papírového řetězu na stromeček, tak jsme si jedno odpoledne společně sedli a začali z nich lepit kroužky a spojovat je do řetězu. Přidal se i Phil, ale olizoval lepidlo tak vehementně, že už pak vůbec nelepily.
Nemohla jsem pomáhat se zavěšováním řetězu na stromeček ani se zdobením špičky stromečku, ale pomohla jsem mrňatům ozdobit dolní větve a horní část stromku dozdobily Clover s Elsie. Vyrobily plstěné anděly s vlasy ze žlutých nití a křídly pošitými flitry a řekly mi, že musím rozhodnout, který anděl je nejkrásnější a ozdobí špičku našeho stromečku.
Bylo jasné, čí anděl je krásnější. Clover vyrobila andělíčka s usměvavým obličejem, drobounkýma ručičkama a zlatou trumpetou ze staniolového obalu od čokoládového bonbonu. Ten Elsiin měl obličej nakřivo, šilhavé oči a byl takový celkově připosražený a nehezký.
Clover se tvářila vítězoslavně. Na Elsie bylo vidět, že navzdory vší naději doufá.
„Tak vyber toho hezčího,“ naléhaly na mě obě.
„Já to nedokážu,“ řekla jsem. „Jsou oba krásný. A proč by z nich nemohli bejt andělský bráškové? Pověsili bysme je na špičku spolu.“
Clover to zase tak moc nevadilo a Elsie byla nadšená. Izzie mi nad jejich hlavami neslyšně řekla děkuju.
Na Štědrý den jsme všichni společně pekli bochánky plněné kandovaným ovocem. Izzie hlavně hlídala Phila, aby si zase nevzal do hlavy, že bude něco krájet.
„Ne, Phil bude vrchní mixovač,“ rozhodla jsem a vysypala směs kandovaného ovoce s jablky do mixéru. Sice nebylo potřeba to mixovat, ale jeho to skvěle zabavilo. V rukou pevně svíral dřevěnou měchačku a spokojeně si mumlal: „Mix, mix, mix.“
Izzie dala všechny ingredience, váhy a odměrku na stůl. Pracovní plocha totiž byla příliš vysoko, takže bych nemohla vážit. Ukázala nám, jak se smíchá máslo s moukou a všichni jsme si to vyzkoušeli, dokonce i mrňata. Dorrymu to šlo překvapivě dobře – jeho baculaté prstíky hnětly těsto moc šikovně.
„Já myslím, že bys mohl bejt pekař, až budeš velkej, Dorry,“ napadlo mě.
„To by teda nemohl, protože by všechny koláče snědl sám,“ rozesmála se Jonnie.
„A kdy s tím budeme házet?“ zeptal se nadšeně Phil.
„S těstem na bochánky se nehází, miláčku, to jen s palačinkovým těstem,“ vysvětlila Izzie a suše dodala: „A to je Katyina specialita.“
Kdysi by mě tahle poznámka rozčílila, ale teď jsem se jen smála s ostatními. K večeři jsme si každý mohl vzít jeden bochánek a pak jsem všem dětem přečetla tu krásnou poslední vánoční kapitolu z knížky Nancy a Plum. Když šli všichni spát, taky jsem se převlékla do pyžama, ale směla jsem ještě zůstat vzhůru s tátou a Izzie, balit dárečky a strkat do vánočních punčoch bonbony, mandarinky, pastelky, zápisníčky, malinké medvídky a píšťalky.
„Myslím, že dávat jim píšťalky je velká chyba, Alistaire,“ poznamenala Izzie. „Ráno na ně budou pískat už tak od pěti.“
„Jen je nech, ať si to užijou,“ mávl rukou táta. „Možná bys z nich mohla udělat kapelu, co říkáš, Katy?“
Bylo to tak zvláštní. Vypadalo to, že se naše rodina úplně přeskupila. Mrňata pořád tvořila svou trojici, ale z Clover a Elsie se stala nerozlučná dvojice, zatímco já jsem se přidala k tátovi a Izzie. Nebo jsem teď možná byla samostatná jednotka.
Ba ne, byla jsem součástí své malé party, kam patřili lidi, kteří mi rozuměli, jako Helen a Dexter. Helen nám všem poslala vánoční dárečky. Už byly rozložené pod stromečkem. Opatrně jsme je ohmatávali a snažili se uhodnout, co v nich je, protože Helen dávala tak skvělé dárky. Ten můj byl štíhlý a placatý obdélník. Určitě to bylo DVD. Přemýšlela jsem, jaké mi asi vybrala. Doufala jsem, že to bude druhý díl Hunger Games.
I Dexter mi poslal dárek! To mě ohromilo. Nikdy mi neodpověděl na žádný e-mail, přestože jsem mu psala od té doby, co jsem začala chodit na Springfieldskou. Nejdřív jsem byla hrozně zklamaná, ale pak jsem přestala čekat, že mi odepíše. Psát mu e-maily bylo jako psát si deník. Nakonec by mě vlastně vyděsilo, kdyby mi můj deník začal…
