7
Dívka měla nohy křížem.
Seděla naproti Willisovi a Byrnesovi v poručíkově kanceláři v 2. patře 87. revíru. Byly to hezké nohy. Sukně sahala sotva pod kolena a Willis si nedokázal nevšimnout, jak pěkné nohy to jsou. Hladké a bez závady, s plnými lýtky a zužující se k štíhlým kotníkům. Lakové lodičky na jehlovém podpatku to jen zdůrazňovaly.
Dívka byla zrzavá a i to bylo dobré. Rezavé vlasy jsou výrazné. Měla také hezký obličej s malým irským nosíkem a zelenýma očima. Mlčky a vážně naslouchala oběma mužům a na obličeji i v očích jí byla patrna inteligence. Občas se zhluboka nadechla a přísně střižený kostým přitom nijak nezakryl strmou křivku ňader.
Dívka vydělávala 5555 dolarů ročně. V kabelce jich měla 38.
Byla detektiv 2. třídy a jmenovala se Eileen Burkeová, jméno tak irské jako její nosík.
„Nemusíte to brát, jestli se vám do toho nechce, slečno Burkeová,“ řekl Bymes.
„Vypadá to zajímavě,“ odpověděla Eileen.
„Hal – tady Willis půjde těsně za vámi celou cestu, chápete. Není to ovšem záruka, že bude u vás včas, kdyby k něčemu došlo.“
„To chápu, pane poručíku.“
„A Clifford není žádný gentleman,“ řekl Willis. „Bije a zabíjí. Aspoň si to myslíme. Nemusí to být zrovna zábava.“
„Podle nás není ozbrojený, ale posledně něco použil a nebyla to jeho pěst. Takže, jak vidíte, slečno Burkeová…“
„My se prostě pokoušíme vám říct, že se nemusíte cítit povinna přijmout tenhle úkol. Jestli ho odmítnete, budeme to naprosto chápat,“ dodal Willis.
„Snažíte se mě přesvědčit pro anebo proti?“ zeptala se Eileen.
„My vás prostě žádáme, abyste se rozhodla sama. Posíláme vás jako volavku a máme pocit – “
„S pistolí v kabelce nebudu jen volavka.“
„Přesto jsme vás chtěli seznámit s fakty, než – “
„Můj tatínek byl obchůzkář,“ řekla Eileen. „Táta Burke se mu říkalo. Jeho rajónem byla Pekelná díra. V roce 1938 si jeden uprchlý vězeň, Flip Danielsen, najal byt na Severní třináctý. Když ho obklíčila policie, byl můj táta mezi nima. Danielsen měl v bytě Thompsonův samopal a hned při prvních výstřelech trefil tatínka do žaludku. Tatínek ten večer zemřel a zemřel v bolestech, rány do žaludku nejsou jen tak.“ Eileen se odmlčela. „Myslím, že to vezmu.“
Bymes se usmál. „Já to věděl.“
„Budeme jediná dvojice?“ zeptala se Eileen Willise.
„Na začátku ano. Nemáme tušení, jak to bude fungovat. Nemůžu být příliš blízko za váma, aby Clifford nezpanikařil. A nemůžu být moc daleko, protože pak by to nemělo cenu.“
„Myslíte, že to zkusí?“
„Nevíme. V révím se projevoval a prošlo mu to, takže se dá čekat, že svůj modus operandi nezmění – pokud ho nezastrašila ta vražda. A podle toho, co vypovídají oběti, zdá se, že útočí a nemá žádný plán. Prostě čeká na oběť a pak se na ni vrhne.“
„Rozumím.“
„Tak nás napadlo, že svůdná dívka, která jde pozdě večer sama po ulici, by ho mohla vyprovokovat.“
„Rozumím.“ Eileen nereagovala na poklonu. Ve městě byly aspoň čtyři miliony svůdných děvčat a ona věděla, že není o nic hezčí než většina z nich. „Objevil se tam motiv sexu?“ zeptala se.
Willis se podíval na Bymese. „Nám se nezdá. Žádnou ze svých obětí neobtěžoval.“
„Já jsem jen přemýšlela, co si mám vzít na sebe,“ řekla Eileen.
„Já bych řekl, že rozhodně ne klobouk,“ odpověděl Willis. „To určitě. Chceme, aby si všiml vašich vlasů už zdaleka.“
„Dobrá,“ přisvědčila Eileen.
„Něco hodně barevnýho, abych vás neztratil,“ řekl Willis, „ale ne moc nápadnýho. Nechceme, aby vás sebrala mravnostní policie.“ Eileen se usmála. „Svetr a sukni?“
„Cokoli, v čem se budete cítit pohodlně.“
„Mám bílej svetr. Ten byste měl dobře vidět vy i Clifford.“
„Ano.“
„Podpatky nebo ne?“
„Záleží jen na vás. Možná budete muset – zkrátka může to být dost divoký. Jestli vám budou podpatky překážet, tak si je neberte.“
„Podpatky líp uslyší,“ řekla Eileen.
„Záleží na vás.“
„Vemu si střevíce s podpatkem.“
„Dobrá.“
„Jede v tom ještě někdo? Máte vysílačku nebo něco?“
„Ne,“ řekl Willis. „To by bylo nápadný. Jen my dva.“
„A Clifford, jak doufáme?“
„Ano.“
Eileen Burkeová vzdychla.…
