MELYSSA SI UVĚDOMILA, že je zvyklá to dělat, akorát naopak. Totiž smlouvat cenu. Kunčaft obvykle řekl: „Dvě stovky za noc,“ a ona: „Pět stovek.“ On na to: „Tři,“ a ona: „Čtyři.“ Nakonec se shodli na tři sta padesáti a oba byli spokojení – zvlášť ona, když usnul po prvním čísle.
Bylo sobotní ráno, pátý červnový den. Velmi časné sobotní ráno.
Než odešla, Adam jí dal pět tisíc ve stodolarových bankovkách. Pět tisíc dolarů! Což mimochodem nebylo moc, když jste je rozdělili na pouhých padesát stodolarovek.
„To je tvůj nejvyšší limit na den,“ řekl jí. „Když seženeš lidi za míň, zbytek je tvůj a můžeš si koupit to spodní prádlo, co jsme o něm mluvili.“
Měla lepší nápad, co by si mohla koupit za zbytek peněz, ale nejprve potřebovala koupit, co potřebovala k tomu, aby tuhle práci vůbec zvládla.
Soudila, a správně, jak se ukázalo, že nebylo moc lidí, kteří byli ochotní odnést dopis na policii. Ještě pořád byla v živé paměti panika, kterou vyvolal nález antraxu. Všechno mohlo být jinak, kdyby ti chytráci ve Washingtonu – někteří z nich by se měli setkat s Adamem, aby viděli člověka, kterému to opravdu pálí – věděli, co s tím, a nebyli tak připosraní strachy. První tři muži, které oslovila, odpověděli bez rozmýšlení:
„Seš padlá na hlavu?“ A to jim nabídla dvě stě dolarů jenom za to, když donesou pitoměj dopis na policejní stanici a předají ho seržantovi v recepci!
Další osobu oslovila v kavárně na Jefferson Avenue. Bylo šest ráno, a holka, která seděla u baru a pila kafe, tam byla pracovně, to Melyssa neomylně hned poznala. Černá holka s vlasy zářivými jako mosaz a nehty nalakovanými odstínem purpurové, jaký používají servírky v Oklahomě. Vypadala dost strhaně, pravděpodobně za sebou měla pernou noc. Melyssa začala potichu, nechtěla ji odradit, a navíc věděla jak jí takhle po ránu asi je. Jak se ukázalo, holka měla hroznou kocovinu a myslela si, že Melyssa má zájem o sex. Odpověděla, že jí to bude stát dvě stovky.
Melyssa se jí snažila vysvětlit, že nechce sex, ale potřebovala by doručit dopis na policii. Ukázala jí obálku, adresovanou detektivu Stephenu Louisi Carellovi. Melyssa řekla holce, že s ním chodí. Předešlý večer se ale pohádali a ona by to chtěla dát dohromady. „Ty seš šlapka jako já,“ odvětila holka, „jestli je tvůj kluk polda, tak já jsem anglická královna.“
Melyssy se trochu dotklo, že ji neznámá holka hned prokoukla.
Po třech dalších neúspěšných pokusech si vzpomněla, co jí matka říkávala, když byla malá: lidi dělají zoufalé věci. Potřebovala někoho, kdo by zoufale potřeboval ten dopis odnést. Jeden okamžik – protože už bylo sedm a ona sama začínala být trochu zoufalá – ji napadlo, že by dopis mohla doručit osobně.
Pověděla by policajtům, že nějaký chlap s naslouchadlem jí dal devět set dolarů, aby ho doručila, ukázala by jim těch devět stovek a pověděla by jim, že pracuje po nocích v Burger Kingu a ten člověk ji oslovil přes pult a požádal ji, aby doručila ten dopis. Nevěděla, co byl zač nebo co je v té obálce. Jestli by mohli být od té dobroty a nechat ji jít domů, protože matka už si bude dělat starosti, proč ještě není doma, když jí směna končí v osm ráno.
Pak si to ale rozmyslela.
Když v ní poznala prostitutku ta holka z kavárny, policajti by ji prohlédli hned.
Vážně bylo tak snadno vidět, co je zač?
Za peníze, které jí ten den zbydou, si možná koupí nové šaty.
Ve čtvrt na osm to ráno se vypravila taxíkem do čtvrti plné laciných hotelů, přístřeší pro bezdomovce, barů a elektrárenských rozvaděčů. Jakmile vystoupila, narazila na nějakého alkoholika, který řekl, že ten dopis za padesát babek doručí. Vydala se taxíkem zpátky do města, tentokrát s tím násoskou sedícím vedle ní na zadním sedadle. Páchnul močí a co chvíli říhal výpary alkoholu. Pět minut po osmé ho vysadila tři bloky od policejní stanice s dopisem v jedné z kapes umo-lousaného saka, a ukázala mu, kudy má jít.
Pověděla mu, že se bude dívat, takže by měl splnit, za co dostal zaplaceno. Chlap přísahal na smrt své matky.
Melyssa předpokl…
