3
Život, když se na něj člověk podívá trochu chmurně a cynicky, je vlastně něco jako kolosální švindl. Jen se, přátelé, rozhlídněte! Vidíte všechny ty podvodníky?
„Co vidíte zde v mojí ruce, paní a pánové? Zde v mojí ruce vidíte mýdlo Mydlíto. Jedině a pouze mýdlo Mydlíto obsahuje neocenophrotanecitin, též Neo plus 7 zvaný, kterýžto Neo plus 7 vytváří na epidermálním glottiframu z viditelných vrstviček acentodoidů neviditelnou vrstvu, která chrání…“
„Jestliže budu zvolen, přátelé, slibuji vám poctivou vládu slušných lidí. A proč vám mohu slíbit poctivou špatnou vládu? Protože jsem upřímný a nedůvěryhodný člověk. Jsem čestný a sobecky pánovitý. Jsem ten největší, nejbedlivější a nejvybranější porušovatel Mannova zákona a slibuji vám…“
„No tak, Georgi, hele, kdo by ti kde nabíd takovejhle kšeft? Jsme ochotný postavit tu zatracenou věc komplet, vzít za to plnou odpovědnost, a tebe to přijde na rovný dva milióny dolarů. A já za to osobně ručím. Já osobně!“
„Kočko, když ti říkám, že něco takovýho jsem jakživ… Chápeš, když vejdeš do pokoje, jako by se všechno rozsvítilo, chápeš, co chci říct? Srdce mi začne skákat nahoru a dolů jako jo-jo. Takový světlo z tebe vychází, číčo, až se celý nebe rozzáří. Jestli tohle není láska, tak nevím. Věř mi, kočko, jakživ jsem něco podobnýho necítil. Jako bych lítal v oblacích, jako by se mi chtělo celou dobu zpívat. Mám tě rád, číčo, mám tě děsně rád. Tat co, budeš moje hodná hojcicta a sundáš si ty saticty?“
„Tak já vám to řeknu na rovinku, šéfe. Tenhle vozejk má ujeto 75.000 mil, my jsme totiž přetočili zpátky tachometr. Taky je zrovna čerstvě natřenej. Těmhle novejm nátěrům přece my nebudeme věřit, šéfe! Kdo ví, co je pod nima! Tuhle rachotinu bych vám neprodal, ani kdybyste mě na kolenou prosil. Ale pojďte semhle na moment a koukněte se na tenhle červenomodrej vozejček. Patřil jedný starý panně, sestře protestantskýho faráře, která s ním jezdila jednou tejdně za roh na nákup. Jó, tak tohle fáro…“
NOVINKA!
Unikum v historii knihtisku!
S hrdostí oznamujeme P. T. čtenářům, že právě vychází nejsenzačnější román od dob slavného Jihu proti Severu „FLÉTNISTA V CÁRECH“
Volba Klubu nejlepší knihy měsíce
Volba literárního spolku
Volba Klubu knihy Reader’s Digest
Zakoupeno jednou z největších filmových společností pro miláčka všech žen, populárního Taba Huntera
6 miliónů exemplářů právě v tisku
Spěchejte ke svému knihkupci, snad má ještě několik výtisků na skladě!
„Víte, co je otrava na těch jeho večírcích? Ten chlap vám nedovede namixovat pořádnej koktail! To chce trochu inteligence, pánové! Já vám prozradím svůj recept. To se vezme plná sklenice džinu…“
„Dobrý dne, přátelé u přijímačů! Já jsem George Grosnick a tadyhleto je můj brácha, jako Louie Grosnick. Vyrábíme Grosnickův ležák… Dobrá, dobrá, Louie, tak jim to pověz ty…“
Někde jdou na člověka s palicí a někde rafinovaně, ale hrne se to na něho v jednom kuse, ať se vrtne, kam vrtne. Vybafne to na něho stokrát za den. Snad to v zájmu věci trochu přeženu, ale každá lidská bytost má svůj vlastní švindlíček, který provozuje, v každé lidské bytosti vězí kus podvodníka. Ale pozor, příteli: televizní kamera běží a ten člověk ukazuje přímo na vás!
Muž v tmavomodrém obleku byl profesionální podvodník.
Seděl v hale hotelu a čekal na člověka, který se jmenoval Jamison. Poprvé spatřil Jamisona na nádraží, když přijel rychlík z Bostonu. Pak ho sledoval do hotelu a teď seděl v hale a čekal, až se Jamison objeví. Muž v tmavomodrém obleku měl totiž s Jamisonem své plány. Byl to hezký urostlý člověk s pravidelnými rysy a přátelskými ústy a očima. Jeho oblečení bylo bez poskvrny. Košili měl sněhobílou a oblek čerstvě vyžehlený, černé boty se jen leskly a jeho ponožky – nanejvýš kupodivu ve věku ponožek s gumičkami – byly díky podvazkům pevně napjaty.
V ruce držel průvodce po městě.
Podíval se na hodinky. Bylo skoro půl sedmé, a jestli Jamison má vůbec v úmyslu jít na večeři, měl by tu být každou chvíli. Hala …
