"Až se mi z tý ženský postavil," řekl Brown, potřásl hlavou, řekl "Šups," a strčil dopis zpátky pod gumu, která držela balíček psaní pohromadě. Seděl vedle Carelly v jednom z neoznačených policejních vozů, tři roky starém sedanu značky Plymouth s téměř nefungující klimatizací. Oba muži jeli znova do centra k Schumacherům a vařili se. Ráno jim to trvalo půldruhé hodiny, než dostali soudní povolení otevřít Schumacherovu bezpečnostní schránku v bance, další půlhodinu trvala cesta do banky, celkem blízko jeho kanceláře na Jasper Street. Schránka obsahovala jen dopisy a dvě letenky 1. třídy do Milána, jednu na Schumacherovo jméno, druhou na jméno Susan Brauerové.
Dopisů bylo všehovšudy sedmnáct, o pět míň, než jich napsal Schumacher. Ten první - ten, co ho četl Brown - byl datován o tři dny později než Schumacherův dopis a zřejmě byl přímou odpovědí na něj. Tak jako jeho dopisy, ani tyhle nebyly podepsány. Všechny byly úpravně napsány na stroji a všechny začínaly a končily stejně. Ahoj a bye-bye. Jako rozpustilá holčička, která píše někomu, s kým se setkala na letním táboře. Rozpustilá, to tedy jo, myslel si Brown.
"Řek bys, že ztrácel zájem?" zeptal se"
"Promiň, co?" řekl Carella.
Myšlenky se mu už zase rozbíhaly. Nemohl se zbavit obrazu maminky, jak bloudí po pekařském krámě a dotýká se všeho, co patřívalo otci.
"Uvažuju takhle. Seznámí se s ní na Nový rok a už v červnu ji přemluví, aby mu psala tyhle sexy dopisy. Vypadá to, že už možná ztrácel zájem."
"Proč by si ji teda bral s sebou do Evropy?"
"Možná že ty dopisy pomohly," řekl Brown a chvíli mlčel"
"Napsals někdy takovýhle dopis?"
"Ne, ty jo?"
"Ne. Kéž bych to doved!"
Blížili se k bytu na Selby Place. Carella pátral po místě, kde by mohl zaparkovat, našel ho pod značkou Neparkovat, přesto tam zaparkoval a odklopil štítek, aby bylo vidět policejní odznak. Venku se zdálo být chladněji než v autě. Na ulici zastíněné stromy vanul nepatrný vánek. Kráčeli po ulici, ohlásili se u vrátného a vyjeli zdviží do pátého patra.
V této chvíli už pokládali za jisté, že Arthur Schumacher a Susan Brauerová si vyměňovali důvěrné dopisy a že měli v úmyslu odletět spolu koncem měsíce do Itálie. Jasné jim naopak nebylo, jestli to Margaret Schumacherová věděla. Přišli, aby se jí znova vyptávali. Protože jestli to věděla...
"Pojďte dál," řekla"
"Zjistili jste něco?"
Na oko ustaraná a plná obav, pobledlá a vyčerpaná, její manžel byl včera pohřben. Museli si počínat velice opatrně. Nechtěli jí říct všechno, co věděli, ale současně bylo prakticky nemožné snažit se z ní něco vytáhnout a nepředhodit jí aspoň maličkou návnadu.
Carella řekl, že teď zkoumají možnou souvislost smrti jejího manžela s jednou dřívější vraždou, kterou také vyšetřují.."
"Ach! Jakou dřívější vraždou?"
... a že zatímco v sobotu to byla jen formální návštěva detektivů, kteří zahájili vyšetřování smrti jejího manžela...
"Formální návštěva?" řekla nepříjemně překvapena Carellovými
nevhodně volenými slovy.
"Ano, paní Schumacherová," řekl, "aby se mohlo zahájit vyšetřování..:"
... ale podle pravidla zvaného právo prvního, dřívější vražda vyžaduje, aby obě vraždy vyšetřovali detektivové, kteří objevili tu první. Což znamená, že případ jejího manžela je nyní oficiálně jejich a že oni budou...
"Jaká dřívější vražda?" zeptala se znova.
"Vražda ženy jménem Susan Brauerová," řekl Carella a díval se jí do očí.
Nic se v nich neobjevilo.
"Znáte osobu toho jména?" zeptal se Brown. A pozoroval její oči.
"Ne, neznám."
Nic, ani záblesk poznání.
"Nečetla jste o její vraždě v novinách..."
"Ne."
"... nebo neviděla o tom něco v televizi?"
"Ne."
"Ono to totiž vzbudilo rozruch."
"Bohužel ne," řekla a nechápavě se na ně dívala - buď upřímně nechápavě, nebo naoko"
"Když říkáte, že by smrt mého manžela mohla mít spojitost..."
"Ano, paní Schumacherová."
"... s tou předchozí vraždou..."
"Ano, paní Schumacherová, o takové možnosti teď uvažujeme."
Ovšemže lhali. Už to nebyla jen možnost, ale určitá pravděpodobnost. …
