8
Skye Bannister.
Vlasy barvy pšenice, nebesky modré oči. Šest stop a čtyři, pět palců, hlas pisklavý, pleť bledá. Na sobě měl smoking a černé lakýrky, zmuchlanou košili s emailovými knoflíky, kolem pasu červenou šerpu a motýlka.
Skye Bannister, státní zástupce osobně, se dostavil na Sněhový bál. Teď už z něho táhla whisky a byl docela slušně napálený.
„Povídal Arthur, že ti poslal výzvu ohledně alibi,“ řekl Matthewovi.
„Dostal jsem ji včera ráno,“ přisvědčil Matthew.
Oliver Lané a jeho Zlatíčka vyhrávali ‚Sleepy Lagoon‘ od Harryho Jamese. Susan tančila s Frankem. Měla na sobě červené plesové šaty. A zelené pírko v tmavých vlasech. Matthew sledoval, jak se pírko vznáší po parketu.
„Doufám, že s něčím přijdeš, Matthew,“ poznamenal Bannister.
„Opravdu doufám, že ano.“
Matthew s určitostí věděl, že v nic podobného nedoufá.
„Protože já tě obdivuju, vážně,“ pokračoval Bannister.
Nalil si ještě trochu vína z láhve na Matthewově stole, pozvedl sklenku ke rtům, usrkl a zase ji postavil na stůl.
„Moje práce není lehká,“ vykládal Bannister a Matthew se vyděsil: prokristapána, on snad na mně chce trénovat předvolební projev. „Často mě moje práce staví proti lidem, se kterými jsem v minulosti spolupracoval, proti lidem, které mám rád a které obdivuju.
Proti lidem, jako jsi ty, Matthew. Mám tě rád a obdivuju tě, Matthew.
Vzpomínám si, jak jste s Morriem Bloomem tenkrát zapracovali na tom černochovi z Miami, teď si nevzpomenu, jak se jmenoval…“
„Lloyd Davis,“ pomohl mu Matthew.
„To bylo od vás moc chytré, od vás obou. Jak jste z něj vytáhli přiznání, a přitom nebylo zřejmé, že jste mu nastražili past. Moc chytré. To byl zajímavý případ.“
Šlo o případ, který Bloom pojmenoval případ Krásky a zvířete, avšak Matthew na něj vždycky vzpomínal jako na tragédii George Harpera. Bylo to už dávno. Loňské sněhy. Tehdy byl Bannister spojencem. Dnes je protivníkem.
„Tehdy jsem se tě zeptal – vzpomínáš, Matthew? – zeptal jsem se tě, jestli nemáš v úmyslu specializovat se na trestní právo, pamatuješ? A tys odpověděl – oprav mě, jestli se mýlím – tys odpověděl: ‚Nijak zvlášť.‘“
„Vzpomínám si.“
„A já na to řekl – oprav mě, jestli se pletu; řekl jsem: Nedělejte to. Už takhle mi často dělá potíže dosáhnout odsouzení obviněných nebo něco na ten způsob, pokud si vzpomínám.“
„Vzpomínáš si správně.“
„No, a teď ses specializoval na trestní právo.“ Bannister opět usrkl ze sklenky s vínem. „A zastupuješ člověka obviněného z odporného zločinu, Matthew. Z odporného zločinu. A mojí povinností je poslat ho na elektrické křeslo. Přestože tě tak obdivuju, Matthew.“
Zachmuřeně potřásl hlavou. „To je na mé práci to nejtěžší.“
„Nedělej si starosti,“ uklidnil ho Matthew. „Nebudeš ho muset poslat na elektrické křeslo.“
Bannister se na něho podíval opileckým zamženým pohledem, jako by se chtěl přít.
„Mám v úmyslu zajistit, abys to neudělal,“ dodal Matthew.
„Á, Matthew,“ řekl Bannister. „Starej, dobrej Matthew.“ Nedbale přehodil paži přes opěradlo Matthewovy židle a objal ho kolem ramen, „Doufám, že ti to vyjde; upřímně doufám, že ano. Nic by mně neudělalo větší radost, než kdyby se ti podařilo prokázat, že jsme se dopustili politováníhodného omylu, Matthew. Politováníhodného omylu. Je to tvůj první významný případ; vím, jak usilovně se snažíš prokázat, že je tvůj klient nevinen ve smyslu obžaloby. Takový odporný zločin.“ Opět uchopil sklenici a ucmrndl trochu vína na hedvábnou klopu svého smokingu. „Ale proč vlastně vedeme takové pohřební řeči, Matthew, proč jsme tak morbidní? Dej si trochu vína a připijeme si na prázdninovou sezónu a na pokoj všem lidem dobré vůle. Jo, Matthew? Trochu vína, Matthew?“ Volnou rukou uchopil láhev. „Nic ve zlým, Matthew?“
„Nic ve zlým,“ souhlasil Matthew.
Se sklenkou v jedné ruce a s lahví ve druhé polil Bannister ubrus vínem ze sklenice i z láhve. Nakonec se trefil do Matthewovy skleničky. „A jdeme na to,“ prohlásil. Postavil láhev na stůl. Pozvedl sklenici. „Na spravedlnost.“
Kecy, pomyslel si Matthew.
„Na s…
